Článek
Jaro vás zastihlo ve střelecké formě, ale s Baníkem jste se o víkendu netrefil ani vy, ani žádný ze spoluhráčů a remízou jste ztratili body v boji o druhou příčku ve fotbalové lize…
V každém zápase to prostě nevyjde. Ale mrzí to samozřejmě moc, měli jsme dost šancí.
Šest jarních tref vás vyneslo o gól před podzimního kanonýra Necida ze Slavie. Věříte, že budete králem střelců ligy?
Rád bych, chci dát co nejvíc gólů, ale jeden střelecký cíl mě láká mimořádně. Když ho splním, budu spokojen. Musím překonat Jirku Štajnera, ten kdysi v Liberci dal patnáct gólů v sezóně (2001/2002 – pozn. aut.).
S bývalou libereckou ikonou hrající v Hannoveru se asi ale osobně vůbec neznáte…
Ale ano. Před sezónou s námi v létě párkrát trénoval.
V Liberci vám to střílí, doma v Chorvatsku jste přitom kanonýrem nebyl…
Hrál jsem spíš záložníka, ale pak jsem přešel do útoku a začal dávat nějaké góly. A tady? Pochopil jsem některé věci. Že musím víc trénovat, víc makat. Jsou z toho výsledky.
Co vás napadlo, když kdysi přišly první kontakty s Českem. Tušil jste něco o Liberci?
Z českých klubů jsem znal z pohárů Spartu, Slavii, Teplice a taky Liberec. Když se objevila nabídka, moc jsem tomu nevěřil. Ten podzim předtím mi moc nevyšel, nebyl jsem spokojený. Ale nakonec jsem skončil tady.
Co pro vás bylo nejtěžší? A jaký vůbec je život chorvatského mladíka v Česku?
Problém byl jazyk. Naštěstí je ale podobný tomu mému, za měsíc a půl jsem rozuměl, teď už se dobře domluvím. V klubu mi všichni pomáhali. Byt mám blízko stadiónu. Na trénink můžu i pěšky. Auto mám přivezené z domova, holku českou. Ve volnu nejvíc chodíme do kina. Sice ještě neznám úplně všechna slova, ale pochopím, o co se jedná.
Jak se vám líbí příprava s trenérem Škorpilem, fotbalovým filozofem a mistrem slova?
Když jsem do Liberce přišel, měl jsem problém. On mluvil v kabině a všichni se smáli. Já nechápal. Ted už je to naštěstí jiné. Rozumím. Je to specifický trenér, nic takového jsem nezažil. Popsat to nejde, to člověk prostě musí být hráč a být v kabině.
Liberecká hra vám, zdá se, sedí čím dál víc…
Poslední zápasy hrajeme hodně po zemi. Moc se mi to líbí. S mými 173 centimetry se totiž těžko prosadím hlavou.
V sobotu vás čeká Jablonec, derby severu. Berete to jako mimořádný zápas už i vy?
Určitě. O tomhle zápase se tady mluví vždy víc než o jiných. Všiml jsem si toho hned.
Jenže budete vůbec hrát, když po Baníku netrénujete?
Mám menší problémy se svalem, ale chci to stihnout.
Kde chcete Liberec vidět na konci ligy?
Na druhém místě. Ale bude to boj o každý bod. Sparta je náš největší soupeř, ale nemusíme se jí bát, to jsme si vyzkoušeli.
Co se vám v Česku nejvíc líbí?
Stadióny jsou tu lepší než v Chorvatsku a chodí tu víc diváků. A taky hokej stojí za to. Už jsem na něm byl asi šestkrát.
Je to oblíbená zábava i některých fotbalistů…
Měl jsem problémy s kolenem, tak jsem to radši ani nezkusil.
A co pro Liberec příznačné lyže?
V přípravě jsem na ně šel. Ale jen dva dny. Asi třicetkrát jsem upadl, byl jsem na nich úplně poprvé. Pak už jsem běhal bez nich.
Podle vašich slov to chvílemi vypadá, že se cítíte už tak trochu jako pravý Liberečák.
Jsem tu skoro rok a půl a jsem tu šťastný. Může se to tak říci. Jinde v Česku bych asi nehrál.
Ale když vám to tak střílí, můžete brzy z Čech zmizet. Nezačíná být aktuální, že z fotbalového mezistupně u nás vyrazíte do západní Evropy?
Fotbalista se stěhováním musí počítat. Kdo má ambice, chce hrát v co nejlepší lize. Může to přijít v létě. Nebo později. Smlouvu tu mám do roku 2011, a když teď neodejdu, mrzet mě to nebude.
Ale vysněnou ligu asi máte.
Španělskou bych si zahrál nejraději. Ale sny jsou jedna věc, realita druhá. Byl bych spokojený i v Německu, tam se mi hlavně líbí návštěvy na stadiónech.
Jste z fotbalové rodiny?
Všichni se o fotbal zajímají. Tatínek ze zdravotních důvodů nehrál, ale dělal sekretáře klubu v Komletincích, u nás ve vesnici asi 25 kilometrů od Vinkovců, kam jsem přestoupil v dorostu.
Hrál jste za chorvatské výběry mládeže. Co takhle áčko?
V něm je hodně dobrých hráčů, hlavně útočníků. Těžko se tam dostává. Ale makám a doufám. Kdyby to vyšlo, byl bych nejšťastnější člověk.
Myslíte, že už se o vás alespoň trochu ví jako o možném adeptovi na reprezentaci?
Zatím žádný signál nemám.
