Liberec se otřásl. Uškodily mu silácké řeči, soudí jeho bývalý hráč

Petr Ševčík se stal hráčem Slavie v lednu 2019, kdy do Edenu přestoupil z Liberce. Ve stejnou dobu sešívaný tým posílil i Lukáš Masopust z Jablonce. Šest let spolu sdíleli jednu kabinu a Slavii pomohli ke třemi titulům. V lednu se jejich cesty zase rozešly a v sobotu se mohou na hřišti postavit opět proti sobě. Jen své původní týmy si prohodili. Ševčík nyní hostuje v Jablonci, Masopust působí pod Ještědem. Sport.cz plánoval udělat s oběma rozhovor, ovšem Liberec ani ve výjimečných případech, jako je 64. Podještědské derby, interview s Masopustem neumožnil. Odpovídá tak jen jablonecký hráč. „Škoda, s Masíčkem bych udělal dvojrozhovor rád,“ reagoval Ševčík.

Jo, jsme dobří kamarádi. Ve Slavii jsme spolu něco prožili, teď zažívá každý zase něco jiného. Ale v kontaktu jsme pořád. Voláme si a svěřujeme se navzájem, jak se vede tomu druhému.

Ne. (usměje se) Bavíme se spíš o našich dětech a podobně. Samozřejmě se bavíme i o fotbale, ale jelikož Masíčko byl teď zraněný, spíš se zajímám, jak je na tom. Chudákovi se zranění poslední dobou taky moc nevyhýbají.

Zasmáli jsme se tomu. Říkali jsme si, jaká je škoda, že nejdeme do jednoho klubu, že bychom šli někam rozdávat radost spolu. (uculí se) Ale tak už to ve fotbale prostě chodí. Ovšem pobavilo nás, jak nám to tak krásně vyšlo. Když jsme přestupovali do Slavie, šli jsme spolu. On z Jablonce, já z Liberce. Teď jsme se rozešli naopak. Takový náš společný osud. (směje se)

Ne, byla by to normálka. Nejsem úplně ten typ člověka, který by derby nějak prožíval. Ať už šlo o Podještědské derby, nebo Slavie se Spartou. Nejsem ten, který by na hřišti projevoval emoce a bil se do prsou, jaký je teď slávista, Jablonečák nebo Liberečák. V životě jsem tohle nedělal a myslím, že ani dělat nebudu. Každý zápas beru stejně.

Jo, jsem spíš takový salámista. (usměje se) Člověk vnímá, že derby berou lidi jinak, přijdou na stadion a jsou víc nahecovaní. Samozřejmě i někteří hráči, ovšem já jsem tohle v sobě nikdy neměl, že když jde o derby, tak musím makat ne na sto, ale na dvě stě procent! Vnímám to trochu jinak.

Masíčko je na tom myslím trochu jinak, vnímá to podle mě víc, ale jde jen o můj vnitřní pocit. To byste se musel zeptat jeho.

Přišlo mi, že se od základů otřásl. Celkově to mají úplně jiné. Z mé doby tam zůstal snad akorát jen Kulda (kustod Petr Ulihrach) a Václav Brendl (masér). Když to řeknu blbě, tihle staří psi zůstali, ale celý kádr je úplně jiný, vedení je jiné, až na Nezmiče (generální ředitel Jan Nezmar), jinak se celkově změnil.

Asi bych se k tomu nechtěl vyjadřovat, napsalo se o tom strašně moc věcí. Možná jim uškodily takové ty silácké řeči, které měli. Tím na sebe upletli bič, který podle mě ty mladý kluky docela sžírá. Není jen tak o sobě říkat, že budete támhle a támhle. Protože když se tam pak nedostanete, začne se to rozebírat a zvýší se jen tlak. Spíš jim to uškodilo.

Upřímně, tenhle výrok jsem tehdy nezaregistroval. Ale kluci to asi věděli a dali to pak Liberci sežrat i s talířem. (směje se) Když toto vypustí a doma pak prohrají 0:5, přijde mi to jako úsměvné vyjádření. Ale každý člověk je jiný, každý má jiný pohled.

Musím se přiznat, že jsem ho viděl. A taky nebudu skrývat, že mě to překvapilo. Ne že by Jablonec nemohl v Liberci vyhrát, určitě mohl. Ale že vyhraje takovým způsobem, asi nečekal vůbec nikdo.

Myslím, že může. Liberec bude daleko víc vyhecovaný a bude chtít porážku vrátit, což na druhou stranu může být pro nás taky dobře. Můžou být přemotivovaní a někdo to může vzít za špatný konec a dostat kartu… Až na Masíčka, Koubase (Koubek) a Mikyho (Mikula) jsou tam mladí kluci. Těžko říci, jak si je tam z tohoto pohledu pohlídají.

Nedivím se. Porážka 0:5 a ještě doma? To je fakt blbý. (směje se)

To by bylo nepříjemné. Pan Karl byl za mě úplně skvělý šéf, který řekl, co na srdci, to na jazyku. Nedám na něj dopustit. Když jsme se spolu bavili mezi čtyřma očima o mé budoucnosti, každý jsme si k tomu řekl svoje. Jednal úplně na rovinu. Na něj bych neřekl půl špatného slova. Ale dokážu si představit, že by byl hodně rozčarovaný. A myslím, že by se hned po zápase rázně ozval.

Jablonec má skvělý kádr. Myslím si, že to ukazoval už na podzim. Jsem vůbec rád, že ta nabídka přišla. Čekal jsem dlouho, jestli by se náhodou ještě neobjevilo něco ze zahraničí. Když mi pak zavolal pan Pelta s trenérem, byl jsem rád, že jsme se na ten půlrok domluvili. A nikdo nedostane nic zadarmo. Obzvlášť teď v Jablonci, který má jeden z nejsilnějších týmů za poslední léta. Atakujeme teď spolu pohárové příčky a je na trenérovi, jakou sestavu zvolí. A když se teď daří, myslím, že ani nemá potřebu do toho nějak sahat.

Tam už jsou dveře asi zavřené. Myslím, že ne.

Samozřejmě, ale u čtvrtého titulu bych si jen udělal čárku, že jsem se toho zúčastnil. Sice jsem párkrát nastoupil, ale člověk titul prožívá víc, když je součástí celého toho kolotoče. Nejsem ten typ, co by říkal, že bude mít čtvrtý titul za to, že jsem si zahrál patnáct minut. Chci mít radost z celkového pojetí, ne pouze z ochutnávky.

Doufám, že se tak nestane a ani se to nezdramatizuje. Klukům ho přeju. Za práci za celý rok si ho zaslouží.

Teď mám před sebou tři měsíce v Jablonci, se kterým chceme skončit co nejvýš, a co bude po tom, se uvidí. Samozřejmě mám taky své cíle, chtěl bych se ještě posunout, ale to záleží i na dalších faktorech, které teď neovlivním. Uvidíme v létě.

Myslím, že šlo o takové fanouškovské pobláznění. Musím tedy říct, že to pěkně letí. Bych neřekl, že je to už šest let. Ale stále jsou lidi, kteří si to pamatují a nějakým způsobem mi to připomínají. Ale to je už historie.

Ne, mně to pouští kluci v kabině. (usměje se) Třeba Pušky (Puškáč) mi to připomíná snad každý den. Furt říká, že už nic nemusím, když už jsem dal dva góly na Chelsea. S kluky se tomu vždycky zasmějeme. Jsem rád, že je tady dobrá atmosféra v kabině, což se odvíjí od výsledků, které máme a ve kterých bychom chtěli pokračovat.