Liberec? Jsem nadržený, hlásí posila z Eindhovenu. Loučení v Nizozemsku bylo emotivní

Na fotbal! (úsměv) Minulou sezonu jsem hrál na podzim až do zranění skoro všechny zápasy. Po uzdravení se už do toho pomalu dostával, vracel jsem se přes dva zápasy v juniorce a vyhlížel zase minuty v áčku. Jenže na jaře přišel koronavirus a sezona předčasně skončila... Musím říct, že jsem na fotbal hrozně nadržený.

Trenér se prostě rozhodl, jak se rozhodl. Přivedl některé nové hráče... Na začátku sezony jsem se ho ptal, v jaké jsem situaci. Říkal, že teď není možné, abych odešel, že mě bude potřebovat. Zkraje jsem nehrál a na konci září mě nasadil do základu proti Heraclesu. Vyjádřil mi tím jakousi důvěru, že jsem si to zasloužil. O půli mě sundal a vzápětí v předkole Evropské ligy na Rosenborgu jsem seděl na tribuně. Nastoupil jsem teď v neděli ještě na pár minut proti Sittardu, ale to už bylo jasné, že jdu do Liberce. Požádal jsem o uvolnění. Je mi jedenadvacet, jsem zdravý a chci hrát co nejvíc zápasů.

Kdybych odešel do nějakého jiného klubu holandské ligy, vesměs bych hrál jenom jeden zápas týdně. Hrála roli vidina větší minutáže a větší počet zápasů.

Měl jsem z ní dobrý pocit a určitě mě převrátila na stranu Liberce. S trenérem jsem mluvil v pátek. Přiblížil mi tu situaci, proč mají zájem a kam by se mnou v sestavě počítali.

Ano. Mají vlastně na tři posty tři hráče, kterým je tato pozice vlastní. Hrají dost zápasů a každý hráč se jim bude hodit. Doufám, že utkání bude hodně i na jaře, ale nechci předbíhat. Jsem rád, že jsem zvolil Liberec. Věřím, že se to projeví jako správná a skvělá volba.

Myslím, že by mi mohl vyhovovat. Vím, že hrají náročný fotbal. Snaží se získávat míče uprostřed hřiště a pak vyrážet do rychlých protiútoků.

Jako první jsem ji probíral se svým manažerem Nehodou, samozřejmě že jsem pak volal i Chalymu (Matěj Chaluš) a ptal se, jaká je situace v Liberci, na kabinu a další...

Samé pozitivní věci. Jsme spolu v denním kontaktu. Občas si zavolám i s Koscelníkem, který je velmi dobrý kamarád Matěje. Takže informace jsem nějaké měl.

Jo, česká kabina je specifická, v Evropě tohle moc není, že si po zápasech jdete s klukama ještě někam posedět a pokecat o dalších věcech.

V Liberci jsem právě nikdy nebyl. Akorát v mládí v Jablonci, když jsme hráli žákovský McDonald´s Cup, což je tedy už o hodně let nazpátek.

U Chalyho. Budeme spolu dojíždět na tréninky a každý den si budeme vzájemně na očích, takže jsem zvědavý, kdy toho bude mít jako první plné zuby. (smích)

To právě nevím (úsměv). Ale myslím, že mám víc zkušeností s vařením než Matěj. On je typ, co si radši jídlo objedná, než sám uvaří. Budeme ale muset nakoupit dostatečný počet surovin, protože Matěj je velký a sní toho spoustu.

Moje speciality jsou vajíčka a těstoviny. Podle receptů uvařím všechno, takže to nebude zase problém. A když už si nebudeme třeba vědět rady, zavoláme našemu kuchaři z jedenadvacítky a on nám pomůže. (úsměv)

Sleduju ji každý týden. Hlavně zápasy Slovácka kvůli bráchovi a prostředí, protože jsem odchovanec klubu. Takže vím, že za poslední tři roky šla liga nahoru, kvalita se stupňuje, a i v Evropě se prostě o ní ví. Doufám, že s Libercem dokážeme udělat nějaký úspěch.

Když už se hostování pomalu stvrzovalo, tak první, co jsem hledal, kdy hrajeme se Slováckem. Fakt se hodně těším, bude to dost zajímavé. Vyhecované ani moc ne, spíš jsem zvědavý, když se třeba s bráchou na hřišti kopneme nebo třeba někdo do někoho zajede, jaké vztahy potom spolu budeme mít... (úsměv)

Vždycky jsem říkal, že můj sen je zahrát si s bráchou v jednom týmu. Momentálně je situace taková, že si zahrajeme aspoň proti sobě. O to víc to bude zajímavější pro rodinu.

Jo, s bráchou jsem o tom mluvil. Říkal, že to je dobrý krok. Chápe mě, že pro mě jako mladého hráče to může být správný krok do budoucna. Kvitoval to.

Emotivní. Lidi, s nimiž se znám pět a půl let, mi to přáli. Na druhou stranu byli smutní jako já, že se rok neuvidíme a nikdo neví, co za rok bude... Momentálně ale vycházím z toho, že se za rok chci do PSV vrátit a bojovat tam zase o sestavu.