Článek
Štve vás i s odstupem měsíců hodně, že jste musel Slavii opustit?
Fotbal tam pro mě nebyl o radosti. Na devadesát procent jsem věděl, že zápasy se mě týkat nebudou. Trenér Šilhavý s panem Tvrdíkem mi umožnili hostování a dali volnou ruku při výběru, za což jsem moc rád.
Když vidíte bitvy Pražanů v Evropské lize, mrzí vás absence v kádru hodně? Neříkáte si: Sakra tyhle zápasy jsem měl hrát já?
Nebudu lhát, mrzí mě to. Ale moje situace se vyvinula tak, že naděje na sestavu byla minimální. A já prostě nechtěl sedět na tribuně.
Přitom v zimě jste z Jablonce mířil do Edenu na vyžádání trenéra Šilhavého.
A po půl roce se vše otočilo... To je prostě fotbal. Jsem rád za šanci v průběhu jara. Užili jsme si oslavy titulu, pak přišli další hráči, kteří mají obrovskou kvalitu. Ale trenér se mnou jednal na rovinu. Nedával mi falešné naděje, nesliboval, že mám vydržet a šance přijde. Bylo jasné, že by musela nastat kalamita, abych se na hřiště podíval. Odchod pro mě byl jediným řešením. Ten přístup jsem vážně ocenil.
Dokážete si představit, že byste se do Slavie vracel?
Ve fotbale si umím představit úplně všechno! Necítím žádnou hořkost a nikomu nic nezazlívám. Kdybych v přípravě vstřelil třeba sedm osm gólů, byl bych ve Slavii pořád. Ale to se mi nepovedlo. Proto jsem v Jablonci. A nelituji.
Slavii jste zažil prvně už na jaře 2010, kdy jste v klubu hostoval z Jihlavy. Jak obrovskou proměnou prošel klub za sedm let?
Neuvěřitelnou. Z tehdejší Slavie je dnes v klubu snad už jen Standa Vlček v pozici vedoucího mužstva. Jinak nezůstal kámen na kameni. Proměnilo se i vnitřní prostředí klubu. Tým si prošel horším obdobím. A myslím, že nyní je v pozici, do níž Slavia patří. A už určitě ekonomicky nestrádá...
Když jste Eden před čtyřmi měsíci opouštěl, mluvilo se i o zájmu Liberce. Vybral jste Jablonec kvůli znalosti prostředí?
Rozhodně. Já byl celou dobu v kontaktu s panem Peltou, který Jablonec řídí. Dal jsem mu slovo, že pokud budu odcházet ze Slavie, tak do Jablonce. Ostatní nabídky přišly pozdě. A navíc myslím, že člověk by měl dodržet, co slíbí. Nemluvě o faktu, že po každém přestupu v mojí kariéře byl nejsložitější první půlrok. Až pak jsem se začal zlepšovat. A tohle v Jablonci odpadlo. Znal jsem prostředí, trenéry, spoluhráče, což se projevuje na hřišti.
V jedenácti zápasech jste vstřelil sedm branek. Je to bilance, která vás po letním napjatém období uspokojuje?
Když jsem hrával v Jihlavě, prožíval jsem statistiky hodně. Teď už je neřeším. Vím, kolik gólů má Krmenčík. Hodně se o něm píše. Ale bilanci dalších střelců netuším. S věkem jsem to přestal řešit. Pro mě je důležité, abychom uspěli jako tým a já se fotbalem bavil.
Tušil jste po nuceném ochodu ze Slavie, že se vám bude tak dařit?
Měl jsem v nohách celou přípravu a cítil se dobře. Jen jeden zápas jsem odehrál v záloze, jinak nastupuji na hrotu, což je pro mě moc důležité. Ale vážně beru statistiky s nadhledem. Dával jsem i vyloženě snadné góly a situace se rychle může proměnit. Hlavní je, aby šlapal tým. Já věřím, že jsme silní. A mohli bychom se dostat do pohárové Evropy. Postavení v loňské sezóně neodpovídalo kvalitě, kterou Jablonec má.
V minulém ročníku se Jablonec trápil a strádal, letošní sezónu rozjel skvěle, byť poslední zápasy výsledkově nevyšly. Jak moc se promítl fakt, že Miroslav Pelta po odchodu z vedení fotbalové asociace věnuje více času klubu?
Určitě hodně. Pro tým doslova dýchá a vždy to tak bude. Nechci vynášet žádné soudy, ale kdyby v klubu nebyl, v Jablonci by se asi liga nehrála. Troufám si tvrdit, že jde o podobnou autoritu, jakou je pro Plzeň pan Šádek.
Mistrovský titul jste slavil i s Plzní, tudíž můžete oba kluby dobře porovnat. V čem je výhoda Západočechů?
Z fotbalového hlediska jsou před všemi kluby v kvalitě kádru, příchodem trenéra Vrby získali ještě více síly. Nemluvě o soudržnosti. Když jsem do Plzně přišel, byl jsem jako v Jiříkově vidění. V šatně nemusí být všichni nejlepší kamarádi, ale když jdou na hřiště, jsou ochotní za sebe umřít. Je to trošku nadsazené, ale je to tak! A k něčemu takovému potřebuje tým čas.
Ve Slavii to stejně nefungovalo?
Já tam zažil půl roku. A to jsme šli všichni za společným cílem. Nastavené bylo vše stejně. Po titulu přišlo posílení. Kádr si potřebuje sednout. Až budou hráči v Edenu spolu delší dobu, získají sílu. Kluci ve Viktorce jsou spolu dlouho, zásahy jsou velmi citlivé. Jejich dominanci tvoří vazby, které jsou výjimečné.
Právě s Plzní jste zažil Ligu mistrů i vyřazovací boje v Evropské lize. Na kontě máte trefy do sítě Manchesteru City, Neapole či Šachtaru Doněck. Jsou to živé vzpomínky?
Pohárová Evropa mi chybí. Jde o zážitky, o nichž člověk sní. Občas si vzpomenu. Hlavně, když se něco nepovede. Připomenu si tyhle zápasy nebo góly a nabudím se tím, dodám si sebevědomí. Doufám, že budu mít štěstí, a ještě si poháry zahraju. Jo, mohl jsem zůstat v kádru Slavie a absolvovat je s týmem. Jenže já nechtěl být v klubu jako turista. To by nemělo kouzlo. Pro mě je důležité být týmu platný. Není mi dvacet, abych se spokojil se sezením na tribuně.
Takže žádná předsevzetí, že chcete v jabloneckém dresu překonat tři roky staré osobní maximum v podobě dvanácti branek za sezónu v plzeňském dresu?
Vůbec ne. Osobní ambice jdou stranou. Sice vlastně nevím, co se mnou v létě bude, ale i tak mám jasný cíl. Dostat Jablonec do Evropské ligy. To je obrovská motivace.
Se severočeským klubem už jste jeden pokus zažil. Na podzim 2015 jste nejprve v 3. předkole vyřadili senzačně Kodaň, následně jste ale vypadli těsně s Ajaxem. Poznamenal neúspěch tehdy nově zformovaný Jablonec hodně?
Z vlastní zkušenosti vím, že postup přes Ajax nebo podobný tým do základní skupiny představuje obrovskou energii pro celý klub. Kdybychom tenkrát uspěli, výkony by šly určitě nahoru. Tým získá sebevědomí, že může porazit každého. Doufám v druhou šanci. A úspěch. Kádr máme pořád hodně silný.
| Se synem získal nadhled |
|---|
| Necelý rok si jablonecký útočník Stanislav Tecl užívá otcovské povinnosti. A připouští, že narození syna Matěje mělo blahodárný vliv i na fotbalové povinnosti. „Neproměněnou penaltou se teď neužírám čtrnáct dnů. Je pro mě jednodušší vypnout a oprostit se od fotbalových starostí. Získal jsem větší nadhled," přemítá sedmadvacetiletý útočník. |
| „Většinu povinností zvládá manželka sama. Když přijdu po tréninku, syn je vyspalý a já si s ním užívám legraci. Zatímco na ženě jsou starosti, já slíznu smetanu a užívám si Matějovy dobré nálady," směje se Tecl. |
| Otcovské povinnosti v posledních měsících začali řešit v jablonecké šatně ještě Diviš, Kubista či Masopust, a tak jsou mimina hodně vděčné téma rozhovorů. „Řešíme první lezení, první krůčky. Máme radost ze všeho, co se dětem povede. Snad s tím ostatní moc neotravujeme, protože někdy jsme horší než ženské," culí se Tecl. |
