Článek
Slavia se může těšit, že jí za prodej Jana Kuchty do pokladny přiteče více než 100 milionů korun, ale zároveň ztrácí elitního útočníka. Svérázný střelec prožil v Edenu úspěšnou misi. „Některým pochybovačům jsem zavřel pusu," podotýká Kuchta a do nového angažmá v Lokomotivu Moskva jde kurážně. Ví, že jeho povaha se ve Slavii nemusela líbit každému.
Jaké máte zatím poznatky o Lokomotivu Moskva?
Velmi pozitivní. Před Vánocemi jsem byl v kontaktu se sportovním ředitelem panem Zornem, který mi v krátkosti nastínil, jaký projekt chce Lokomotiv nastartovat. Moc mě to zaujalo. Také jsem cítil velký zájem Lokomotivu o mě. Zdravotní prohlídku jsem absolvoval i za dohledu člověka z ruského klubu v Praze, v neděli odletím do Španělska na soustředění za týmem, tam bude možnost vše probrat.
Co vás na vizích, které jste si vyslechl, nejvíc zaujalo?
Vybrali si mě datoví analytici a zároveň i trenér s vedením klubu. To mě oslovilo úplně nejvíc, protože jsem prošel opravdu důkladnou analýzou. Lokomotiv patří mezi největší kluby v Rusku, má obrovské možnosti, každý rok hraje evropské poháry, v posledních letech se dostal několikrát i do Ligy mistrů. To se mi také líbilo. Věřím, že jsem si vybral správně.
Ambice jsou tedy jistě vyšší než aktuální šesté místo v tabulce ruské ligy?
Určitě. Když se podíváme na tabulku, třetí místo je na dostřel, hratelná je i druhá příčka. Plány jsou ty nejvyšší. Moje přání je, abychom se v téhle sezoně dostali na pohárové příčky. A v té další uvidíme.
Jaký to pro vás bude životní skok? Byl jste někdy předtím v Rusku?
Ještě vůbec. Moskvu jsem zatím viděl jen na fotkách. Žiju na vesnici, bydlím u lesa a teď půjdu do takhle obrovského města. Bude to pro mě trochu oříšek, ale věřím, že si brzy zvyknu.
Obavy z této změny nemáte?
Nemám. Myslím, že všechno bude v pohodě. Jdu tam především kvůli fotbalu. Jasně, určitě si najdu čas, abych si Moskvu prošel, ale koncentrovat se chci hlavně na fotbal. To je pro mě nejdůležitější. Nejdřív tam budu sám, budu muset sehnat nějaké pěkné bydlení, ale pak tam se mnou bude partnerka.
S čím vás do zahraničí vyprovází otec vaší partnerky Josef Dufek, který je majitelem Mladé Boleslavi?
Bude mi držet palce a určitě mě bude chtít navštívit. Počítám, že když mu to čas a vytížení v Boleslavi dovolí, koupí letenky a přiletí i s rodinou. Věřím, že Boleslavi se bude dařit. Když bude do pátého místa, bude to úplně skvělé.
O vašem přestupu do zahraničí se hovořilo už v létě, zájem mělo Stoke ze druhé anglické ligy. Ulevilo se vám nyní, že přestup do ciziny vyšel?
Zájem Stoke nebyl tak vážný jako v případě Lokomotivu. Když mi Slavia v létě přestup zatrhla, nevěšel jsem hlavu. Říkal jsem si, že hned v zimě může něco přijít. A stalo se, dorazila taková nabídka, která se neodmítá. Myslím, že finančně to bylo zajímavé i pro Slavii.
Přesto nepřemohlo vás v létě zklamání, že angažmá v Anglii nevyšlo?
Jen na chvilku. Pak jsem samozřejmě vnímal, když do Slavie přicházeli konkurenti jako Michael Krmenčík nebo Ivan Schranz.
Jak jste bral příchod Michaela Krmenčíka?
Konkurence je zdravá, každému pomáhá, ale na druhou stranu člověk vnímá, že jsme tam byli čtyři hráči na jeden post. V hlavě je to těžké, ale jste v Česku ve velkoklubu, v něm s konkurencí musíte vždy počítat. Bylo nám oběma řečeno, že budeme hrát na dva útočníky, a my tak hráli asi dvakrát a jeden zápas jsme tak dohrávali. Vize, které s námi trenér měl, se úplně nenaplnily. Ale nebyla to moje starost, záleželo na trenérovi, jakou taktiku na zápas vymyslí. My to museli respektovat.
Jak podzimní část ve Slavii hodnotíte?
Byli jsme rádi, že bod náskok po podzimu máme. Sice to nic neznamená, ale tenhle bod může být v součtu titulový. Bude to ještě dost vyrovnané. Jinak si myslím, že z osobního hlediska nebyl můj podzim špatný, čísla jsem měl v lize i v Evropě. Byl nejvyšší čas, abych udělal další krok. Nevím, jestli by pro všechny strany bylo optimální, kdybych ještě půl roku zůstal.
Za rok a půl ve Slavii jste získal titul, domácí pohár, dostal jste se do čtvrtfinále Evropské ligy, vstřelil 32 soutěžních gólů. Musíte být spokojený, že?
Určitě. Zavřel jsem pusu některým pochybovačům, kteří se ozvali, když jsem do Slavie přicházel. Věřil jsem si. Dokázal jsem si, že můžu hrát v takovém týmu. Myslím, že 32 gólů je za rok a půl fantastické číslo. V uplynulé sezoně jsme vyhráli vše, co se dalo. V té probíhající se nám nepovedl začátek, kdy jsme nebyli v top formě. Bohužel to se stane, nepostoupili jsme do Ligy mistrů ani do Evropské ligy. Museli jsme se smířit s Konferenční ligou. Naším cílem byl postup do jarní fáze, což se nám podařilo. Teď už to bude na klukách. Budu jim držet palce, a když budu mít možnost, podívám se na zápasy Slavie.
V čem jste se ve Slavii nejvíc posunul?
Největší progres cítím v osobním životě, uklidnil jsem se a přenáším si to na hřiště. Využívám svých předností, které mám. To, co v sobě mám, se nedá natrénovat. Všichni říkají, že dávám jednoduché góly, že se trefuju z dorážek. Ale někdo musí do vápna doběhnout a vybrat si správný prostor. Podle mě jsou to důležité góly. Když někdy poslouchám některé experty nebo se ke mně něco dostane, jen kroutím hlavou. Ale každý vše vnímá jinak.
Když jste do Slavie přicházel, sám jste říkal, že nad sebou potřebujete pevnou ruku, kterou nad vámi měl v Liberci trenér Pavel Hoftych. Potřebujete ji ještě teď?
Už ji tolik nepotřebuju. Na druhou stranu kdybych se hodně změnil, nebyl by to ten Kuchta, který byl úspěšný. Trošku jsem se změnil, ale v dobrém slova smyslu. Nemůže mi to ublížit na hřišti. A ještě k trenérům. Každý z nich je jiný, specifický. Takový byl pan Hoftych, takový je třeba i asistent trenéra ve Slavii Zdeněk Houštecký, který měl specifický styl trénování. Musel jste najet na jeho vlnu, pochopit ho. Kdo to nevezme, nemůže být ve Slavii. Když se z toho někdo podělá, tak ve Slavii nemá šanci.
Mluví se také o tom, že po vašem odchodu se vyčistí klima v kabině Slavie. Co tomu říkáte?
Nejsem jako ovce. Jestli se mým odchodem klima v kabině uvolní, to nevím. Ale říkám věci na rovinu. Myslím, že tak by to mělo být. Když se mi něco nelíbilo, ozval jsem se. Byly dva takové případy.
Jeden byl po zápase s Legií Varšava v předkole Evropské ligy. Trenér Jindřich Trpišovský pak říkal, že k vám měl důrazný monolog.
Myslím, že média to nafoukla až moc. Přišla kritika na střídající hráče v čele se mnou. Já sám byl sebekritický, ale někteří lidé to otočili proti mně. Detaily si však nechám pro sebe.
A druhým případem bylo podzimní utkání v Českých Budějovicích, že?
Hrajeme v klubu, jakým je Slavia, a první poločas v Budějovicích byl katastrofální. Po přestávce se to po příchodu tří hráčů změnilo, ale takhle se má hrát celý zápas. Když chcete vyhrávat tituly, musíte takhle hrát pokaždé, a ne jen poločas.
Cítil jste, že vaše povaha nebyla některým lidem ve Slavii po chuti?
Někomu se samozřejmě nelíbí, když je někdo úplně upřímný. Někdo je oblíbený proto, že vše odkýve. Když ale kývou všichni, neposunete se ani jako člověk ani jako fotbalista. To je podle mě špatně.
Jak budete chtít prorazit v novém prostředí?
V Rusku to budu zvládat jen tak, když budu makat na hřišti a když se naučím alespoň trochu rusky. Tím ukážu, že mi lidé v klubu nebo samotný tým nejsou jedno. Budu tvrdě pracovat a věřím, že prodám své schopnosti a budu schopný mančaftu pomoct. Jedině takhle si získám lidi na svou stranu.
