Kuchta: Můj gól? Bylo to na jedničku. Některé věci mi hlava nebere

Na jednu stranu to bylo hrozně těžké, protože ta nešťastná komplikace zapříčinila to, že jsem šel na hřiště dřív, než bylo v plánu. Musel jsem do toho rychle naskočit, chytit se, dostat lehký balon. Hned můj druhý nebo třetí dotek byla gólová asistence, což bylo důležité.

V některých fázích je to pro mě jednodušší, ale jsem náběhový typ útočníka, zároveň dokážu hrát i proti zatažené obraně. A ten gól? Stopeři mě nezachytili, dal jsem si dotek a snažil jsem se to dát do brány tak, jak jsem to dal. Myslím, že to bylo na jedničku.

Spoluhráči si mě hned při střídání dobírali. Věděli, že to občas na tréninku zkouším. Jsou na to srandičky, říkal jsem jim, že takový gól dám i ve Spartě. Teď to vyšlo. Když si dám dobrý dotek a brankář je venku, tak tohle je moje první myšlenka. Takové řešení mám v hlavě a myslím, že ho mám velmi dobré. Když brankáři budou vylézat, budu je takhle lobovat.

Užívám si to. Rozhodčí nastavil nějaký metr. Opakuje se to, že v některých zápasech cítíme křivdu. Některý hráči jsou tam od toho, aby tyhle situace zvládali, diskutovali s rozhodčím a třeba i s fanoušky. To jsem samozřejmě i já. Uděláme si to taky složitější, že hrajeme o jednoho hráče míň, ale někdy jsou tam věci, kdy mi to hlava nebere. V Hradci mám spoustu přátel včetně nejlepších kamarádů, kteří na fotbal přišli. Půlka rodiny je z Pardubic, půlka z Jičína, takže dostupnost Hradce je pro všechny přijatelná. Znám tady spoustu lidí, občas sem s rodinou i zavítám. Měl jsem velkou motivaci ukázat se před přáteli a širší rodinou.

Do vyloučení jsem věděl, jakou pozici budu mít. Nastupuji tam (na křídle), když trenéři potřebují a vidí, že bych tam pro tým mohl být prospěšný. Ale mým primárním postem je devítka (hrotový útočník). Hraju tam, kde mě trenéři vidí nejlépe. Oni se mě i ptají, jak to cítím já. Zpětnou vazbu mám já i oni. Pro mě už to není žádná neznámá. Po vyloučení se řady úplně přeskupily. Museli jsme se přizpůsobit tomu, abychom tu získali tři body. Myslím, že to bylo vidět, v některých fázích zápasu jsme dominovali. Hradec nám to v některých situacích i usnadnil.

Kara je hodně inteligentní a fotbalový hráč. Někdy má jiné řešení než jeho vrstevníci. Nedobírali jsme si ho za tu šanci na Betisu, možná nějaký kanonýr by byl rád za tuhle příležitost a naložil by s ní jinak. Ale Kara není zvyklý na tyhle situace. Dokáže ovšem uhrát jiné věci než ostatní útočníci. Jsem rád, jak mu to vyšlo. Potřeboval to pro svoje sebevědomí. Ukázal, že v základu byl oprávněně a že v něm může být i nadále.

Ano, hráči si od sebe odpočinou a budou se na sebe těšit. Po minulé reprezentační pauze jsme se na sebe těšili. Dokonce jsme dostali zprávy, že tohle trenéři ani nezažili, jak jsme se přivítali a chtěli být spolu. Po tréninku na Strahově jsme spolu zůstávali hodinu a půl nebo i dvě a hráli jsme různé hry, playstation a tak dále. My, co jedeme na reprezentaci, budeme mít pak nějaké volno. Ale pak hned nastoupíme do našeho módu. Víme, o co hrajeme. Čekají nás další těžké zápasy. Chceme, abychom to zvládali jako tady.