Článek
Díky svému umění, ale i proto, že měl mimořádnou kupu štěstí. Kromě tří výjimečných zákroků čtyřikrát za jeho zády rezonovala branková konstrukce. „Už jsem něco podobného zažil potřetí v kariéře," vyprávěl Koubek po těsném triumfu. „Před rokem v Edenu při zápase jednadvacítky proti Portugalcům, kteří trefili čtyři tyče. A v reprezentační osmnáctce s Němci, kdy branku za mnou trefili ještě víckrát. Nevím, jestli podobné zápasy přitahuju. Ale jsem moc rád za tuhle dobrou karmu. Doufám, že se mě bude držet," smál se Koubek.
„Dvakrát to bylo v pohodě. Pecka Hubínka trefila břevno shora, z trajektorie míče jsem byl v klidu. A ránu Jiráska v závěru jsem na břevno vytěsnil sám, to bylo taky pod kontrolou," líčil Koubek. „Ovšem šance Mosquery, kdy šel míč od tyče po brankové čáře do další tyče a ven, to byla klika. Popravdě nechápu, jak to trefil," kroutil hlavou Koubek.
Před půlí parádně zlikvidoval tutovku Schicka a velmi nebezpečnou ránu Acosty. „Tu jsem dobře viděl a navíc míč letěl v dobré výšce. Ale průnik Schicka do velkého vápna byl hodně nepříjemný. Obešel dva hráče, zasekl si balón, tak jsem vyběhl a trefil mě do nohy."
Zatímco během podzimu si připsal jen dvě čistá konta, v průběhu jara se radoval už ze čtyř. „Je to uměním týmu," culil se Koubek. „Ale vážně. Ve srovnání s podzimem jsme dostatečně produktivní. Zápas na Bohemce byl příkladem. Z jediné šance v zápase dokážeme vytěžit tři body," pochvaloval si liberecký gólman.
