Článek
„Zničehonic se přede mnou protihráči rozestoupili, a tak jsem vyrazil z vlastní poloviny hřiště k sólu. Když mi docházel dech, vypálil jsem. Střela z velké dálky mi sedla dokonale," usmíval se zkušený stoper. Poprvé se v nejvyšší soutěži trefil nohou. „Ty předchozí góly jsem dal vesměs po centrech do šestnáctky hlavou," zavzpomínal.
Oslavit skvostné zakončení se ovšem Košťál nechystal. „Není proč, vždyť už byl zápas rozhodnutý. Ukázalo se, že sparťané jsou mnohem dál než my. Mají hodně individualit. Štve mě, že nás skoro k ničemu nepustili. A my jsme k tomu sami přispěli. Úplně zbytečně jsme ztratili spoustu míčů. Veliké problémy nám navíc dělaly jejich precizní narážečky," mrzelo ho.
Rozhodl se ale, že se v dalších utkáních bude pokoušet o střelbu mnohem častěji. „K trestným kopům se ovšem hrnout nezačnu. Pavel Zavadil je zahrává parádně," nehodlá Košťál zasahovat do kapitánových kompetencí.
Hned po nepovedeném duelu hleděl dopředu. „Tři porážky za sebou stačily, v pátek v Jihlavě už musíme zabrat. Bude to ovšem od nás chtít mnohem víc odvahy směrem dopředu," věděl.
