Kopírují milionové výplaty v Edenu a na Letné kvalitu?

Dokud lize dominovala v minulé dekádě Sparta, byly pohádkové příjmy výsadou několika málo výjimečných hráčů. Tomáše Řepky, Jaromíra Blažka. Ještě v éře dominance západočeské Plzně se mohl z luxusní odměny těšit Pavel Horváth či David Limberský.

Jenže příchodem čínského investora do Slavie se roztočila spirála, na kterou byla schopná reagovat jen Sparta. Další kluby krok držet nemohly, a vlastně ani nechtěly. Naplnit rozpočet je pak prakticky nemožné. Náklady Slavie přesahují na rok miliardu, v případě Sparty se částka desetimístné položce hodně blíží.

A platy pro hráče tvoří klíčovou položku. Ve Slavii jsou nejlépe placené opory, které pomohly, až na jednu výjimku, k úspěchům v Evropské lize, Lize mistrů a pochopitelně třem titulům.

Nekorunovaným králem je rumunský hračička Nicolae Stanicu, který údajně jako jediný bere přes dva miliony korun měsíčně. Následují ho brankář Ondřej Kolář, obránci Jan Bořil, záložníci Peter Olayinka či Srdjan Plavšič, útočník Michael Krmenčík.

Chybí vám ve výčtu šampiona posledních tří ligových ročníků některé jméno z kádru? Snad nejvíce zaráží absence dvou opor.

Záložník Lukáš Masopust, jemuž se náramně vydařilo mistrovství Evropy, patří ke stálicím a má být vůdcem týmu, který potáhne za čtvrtým titulem v řadě, se slibované nové smlouvy dosud nedočkal.

A pak je tu kometa minulé sezony a nová hvězda národního týmu Tomáš Holeš. Klubový boss Jaroslav Tvrdík už před sezonou oznámil, že nový lukrativní kontrakt byl osmadvacetiletému odchovanci Hradce Králové předložen a je jen otázkou podpisu ze strany hráče. Jenže podle zákulisních informací k prodloužení kontraktu nedošlo.

Asi málokoho by překvapilo, kdyby univerzál s nevyčerpatelným fyzickým fondem zmizel v zahraničí. A stejně tak Masopust, který se vypracoval v oporu.

U rivala na Letné je na špičce platového stropu Bořek Dočkal následován Davidem Pavelkou, Florianem Nitou, Ladislavem Krejčím starším, Ondřejem Čelůstkou, Dávidem Hanckem a Adamem Hložkem.

Ten patří ve sparťanské sestavě k hvězdám, které odvádí nadstandardní služby, a ještě mohou transferem značně potěšit klubového pokladníka. Podobnou pozici má i Ladislav Krejčí mladší, ovšem v jeho případě Sparta k podpisu nového kontraktu zatím nepřistoupila.

Zásadní pro určení „měsíčních milionářů" ve Fortuna lize je definování položky, na jejímž základě se pomyslný žebříček sestavuje. Hráčů se základním platem přesahujícím milion korun v celé soutěži není více než deset.

Jenže základní plat je u mnoha borců menší než bonusy a prémie domluvené při podpisu kontraktu.

Pohyblivá složka totiž tvoří významnou položku v případě každého hráče Slavie a Sparty, stejně tak klubů bojujících o Evropu. Kontrakty pamatují na prémie za výhry, remízy z velkých zápasů, za góly, asistence, čistá konta, za konečné umístění, pozici v základní sestavě, odehrané minuty. Prostě nekonečný zástup položek, díky nimž odměna řádně nabobtná...

A zatímco v případě klubů bojujících o záchranu či ve středu tabulky jsou prémie za vítězství v jednotkách tisíců korun, v případě největších hvězd Slavie a Sparty jde o desetitisícové položky, které se přibližují šestimístné sumě.

A k tomu ještě existují pevné bonusy. Nejzásadnější jsou ty za podpis kontraktu, které jsou většinou vypláceny postupně. Podle dostupných informací jde třeba o případ Plavšiče, jemuž v létě sice Slavia základní plat s šesti nulami nedala, nicméně byla tak štědrá na podpisovém bonusu coby bolestném za zradu letenského rivala, že v konečném součtu stejně Plavšič milionový příjem má.

Systém bonusů a prémií je obdobný napříč soutěží, takže i v menších předních klubech jako je Plzeň, Ostrava, Olomouc, Slovácko či Liberec si hráči přijdou v součtu všech položek v případě úspěšné sezony na mimořádně slušné peníze.

Zdají se vám sumy zvrácené? Kluby musí více než na kvalitu hráčů, při vší úctě k hvězdám tuzemských trávníků, reagovat na tržní prostředí. Vůbec přitom nejde o německou bundesligu, italskou a španělskou nejvyšší soutěž, anglickou Premier League či francouzskou Ligue 1.

I průměrné kluby z Ruska, Belgie, Polska či Nizozemska mohou hráčům nabídnout platy, o nichž se fotbalistům v Česku dlouho ani nesnilo. Pokud Slavia, Sparta či Plzeň chtějí zůstat konkurenceschopní, nezbývá jim než ukázat vůči hráčům štědrost. Jinak totiž opory při první nabídce z průměrného zahraničního klubu kývnou na nabídku 25-35 tisíc eur, tedy šest set až devět set tisíc korun.

Druhým aspektem je pozice, v které největší rivalové z hlavního města hráče najímají. Dávno pryč jsou doby, kdy dorostenci, respektive junioři nastupovali do prvních týmů za deset tisíc korun.

Sparta se Slavií vyplácí mladíkům podpisujícím kontrakty částky atakující šestimístnou položku. A pokud se následně odchovanci prosadí hned v první sezoně, logicky musí dojít k navýšení kontraktu. V opačném případě může talent, jenž by se v budoucnosti mohl stát hodnotným zbožím a náramně přispět do klubové kasy, podlehnout vábení průměrnosti ze zahraničí.

Hráči z klubů usilujících o evropské poháry jsou v dresech, které oblékají, hvězdami a jejich honoráře jsou tak šestimístné ještě před podpisem kontraktu s některým z adeptů na titul. Logicky požadují při přestupu vyšší částku. A pokud se na Letné či v Edenu prosadí do základní sestavy, rychle požadují další navýšení. A když není přání vyslyšeno? V záloze číhají zájemci sice průměrné evropské kvality, nicméně s naditým měšcem.

Kluby jsou pak pod tlakem situace na trhu. Mohou přistoupit na kontrakty s milionovými výplatami a doufat, že vsadily na hráče, jenž se za sezonu či dvě stane ternem pro některý ze skutečně velkých klubů, čímž se náklady na sedmimístnou měsíční gáži mnohonásobně vrátí. Nebo doufat, že hráč projeví trpělivost a dá přednost možnosti rozvoje v osvědčených podmínkách před jistotou rychle vydělaných peněz, byť mnohdy za cenu zmaření nadějí na následnou hvězdnou kariéru.

Nejhorší variantou je pochopitelně milionové honorování fotbalistů, jejichž jmenovka už nese přívlastek neprodejné. Pak jde pochopitelně o černou díru.