Kopal za obě pražská S. Teď ze dne na den skončil, aby pomohl Horvimu

Teprve před několika dny ukončil aktivní kariéru a stal se asistentem Pavla Horvátha v Příbrami. Přestože Středočeši tráví dlouhou nucenou pauzu na poslední příčce prvoligové tabulky, nový asistent věří v Horviho vůdčí schopnosti.

„Už za krátký čas jsem se mohl přesvědčit, co dokáže s týmem. V Plzni s kádrům 19letých chlapců, kteří chodili do školy, psal jsem jim omluvenky, a přitom jsme skončili čtvrtí s 9bodovou ztrátou na prvního a 7bodovou na druhý B tým pražské Sparty. Vím, že dokáže kluky pobláznit i na nejvyšší úrovni," poukazuje Peter Grajciar na společné působení v ČFL v rozhovoru pro web Slovenského fotbalového svazu.

Rodák ze Zvolena se na české scéně poprvé objevil v sešívaném dresu. „Z malé Nitry do velké Slavie, klubu, který se právě stěhoval na nový stadion. Přicházel jsem do týmu, který získal titul a probojoval se do Ligy mistrů. Vše fungovalo, chvilku mi trvalo, než jsem se dokázal prosadit do základní sestavy, ale byla to pro mě obrovská škola," vzpomíná na éru pod taktovkou trenéra Karla Jarolíma.

„Byl na hráče přísný, tvrdý, ale věděl, co dělá. A měl výsledky. Všichni jsme respektovali jeho požadavky, postupem času jsem se i já naučil pracovat pod tlakem a v tvrdých podmínkách. Podařilo se nám obhájit titul, skvělá zkušenost," cení si Grajciar.

Sezonu 2010/11 strávil v tureckém Konyasporu. Pak se vrátil do Prahy, jenže ne do Edenu, ale k největšímu konkurentovi na Letnou.

„Ze Slavie jsem odcházel v dobrém. Nemyslím si, že jsem si nadělal nepřátele a lidi, kteří by mě nemuseli. Sparta měla dobrý kádr, dostal jsem se ve třetím či čtvrtém zápase do sestavy a začal pravidelně nastupovat. Střelecky se mi dařilo, přezimovali jsme na prvním místě, ale na pozici generálního sportovního ředitele nastala náhlá změna. Pana Chovance nahradil pan Hřebík, a to byl začátek mého konce ve Spartě. Nesedli jsme si," vypráví.

V posledních sezonách se stal specialistou na postupy. Do nejvyšší soutěže pomohl jak Příbrami, tak Jihočechům. Teď se bude snažit, aby se v ní Středočeši také zachránili.

„V Českých Budějovicích jsme vybojovali postup do ligy, mně však skončila smlouva, a tak jsem se vrátil domů do Prahy. Čekal jsem na nabídky, oslovila mě plzeňská Viktorka a Pavel Horváth s tím, jestli bych měl zájem pomoci mu v ČFL. Tým byl složen téměř výhradně z dorostenců s věkovým průměrem kolem 19 let, měl jsem to přijít trochu zvednout," uculuje se Grajciar.

Jeho úkolem bylo pomoci týmu zkušenostmi a být pravou rukou trenérovi v roli hrajícího asistenta.

„Dohodli jsme se rychle, byl jsem vděčný za příležitost pracovat s takovou legendou. Postupně jsem se přesouval z hřiště i do kanceláře. Seznámil jsem se s novými administrativními úkoly a poté, co dostal Pavel nabídku trénovat Příbram, vyvstala otázka, zda půjdu s ním. Podmínkou bylo ukončení aktivní kariéry," popisuje sled událostí.

Během jediného odpoledne, jež na rozhodování měl, výzvu přijal.

„Přiznávám, že jsme šli do velkého rizika. Přišli jsme však s tím, že pokud by se nedej bože nepodařilo ligu v Příbrami zachránit, chtěli bychom se do ní za rok vrátit. Do konce soutěže zbývá hodně kol, určitě je reálná šance bodové manko smazat," věří.

Otázkou samozřejmě je, zda se vůbec začne hrát... „Pokud ano, věřím, že máme sílu dohnat předposledního a vybojovat alespoň barážovém příčku. Kdybychom nebyli s Pavlem přesvědčeni, že je v našich silách vybojovat záchranu, tak bychom do toho nešli," zdůrazňuje Grajciar.