Článek
Je to velká úleva, že čekání na gól v nejvyšší soutěži je minulostí?
Od doby, co jsem přestoupil do Liberce, jsem měl snad šest vyložených šancí, ale gól jsem nedal. A v Groningenu na podzim při utkání Evropské ligy nakonec situaci, při níž jsem skóroval, vyhodnotili statistici jako vlastní gól brankáře, takže jsem moc rád, že mám konečně regulérní gól.
Je vaše trefa o to cennější, že znamenala pro Liberec zisk tří bodů, díky nimž jste se v honbě za pohárovou Evropou přiblížili třetí Mladé Boleslavi a naopak ještě více odskočili Slavii?
Určitě jde o hodně důležité vítězství. Musíme sbírat body, protože tabulka je nesmírně vyrovnaná. Doma jsme v předešlých dvou zápasech nevyhráli, tudíž bylo potřeba zabrat. Snad nám vítězství dodá trošku klidu do dalších utkání.
Situace, po níž jste skóroval, určitě nebyla zrovna nejsnadnější. Jde i o jistý odraz vaší kariéry a cesty na výsluní? Jak jste gólový okamžik viděl ze hřiště?
Brankáře Tomáš Koubek míč krásně trefil pasem za obranu. Však nám také hned v kabině hlásil, že pořád nebude tvořit gólové příležitosti, abychom si něco připravili sami... Marek Bakoš si udělal oblouk, vyhnul se ofsajdu, a když si dával míč na pravou stranu, tak jsem letěl do velkého vápna z poloviny hřiště, protože jsem tušil, že by mě mohl trefit. Povedlo se mi míč líznout a usměrnit k zadní tyči. Vyšlo to parádně. Je hezké, že první trefa je hned vítězná.
Jaké vlastně bylo více než šestileté čekání na gól v nejvyšší soutěži?
Když jsem před šesti lety nastoupil za Spartu, tak mě nenapadlo, že budu na první ligový gól čekat tak dlouho. Tím spíše, že tehdy jsem měl v osmé minutě proti Příbrami velkou příležitost, ale trefil jsem na brankové čáře Miloše Lačného. Říkal jsem si, že branka určitě přijde brzy. Musel jsem si holt počkat. Za tu dobu se stala spousta věcí v mojí kariéře. Asi to tak mělo být.
Pro vás šlo navíc o odměnu při návratu do sestavy, protože ze základního kádru jste vypadnul po výbuchu Slovanu v úvodním jarním kole, kdy jste podlehli pražské Dukle.
Bylo to těžké. Od léta, co jsem do Liberce přišel, jsem nastupoval pravidelně. Vezli jsme se na vítězné vlně. V lize i v Evropské lize. Ke konci podzimu jsem byl zraněný. Nastupoval jsem pod prášky a injekcemi. Prostě jsem to nějak patlal. Byl jsem rád, že přišla zimní přestávka, během níž, jsem kotník vyléčil. Ale začal jsem přípravu o tři týdny později a ani jsem nečekal, že bych stihl první zápas. Nicméně jsem nastoupil. A na Dukle to pro nás byl smolný zápas. Pak se sestava změnila, vyhrávali jsme, a tudíž bylo třeba počkat na šanci. Trénoval jsem, možná jsem v přípravě ještě přidal. A trefa do sítě Olomouce byla odměna za všechno.
