Komličenkova cena raketově roste: 22 gólů? Úroveň evropských kanonýrů, říká útočník Boleslavi

Myslím si, že je to dobrý výsledek, který je na úrovni kvalitních evropských kanonýrů. Jsem za něj rád a samozřejmě bych ho chtěl ještě navýšit.

Po podzimu jsem měl na kontě osmnáct branek. Dal jsem hattricky v zápasech s Opavou a Olomoucí. Měl jsem sérii pěti zápasů, v nichž jsem se trefil alespoň jednou. Proměňoval jsem i penalty. Věřil jsem, že té hranice dvaceti branek dosáhnu. Mám kolem sebe výborné spoluhráče, kteří mi v tom hodně pomohli. Na jaře se mi sice vinou absencí tolik střelecky nedařilo, ale ještě není konec sezony, čekají nás důležité zápasy, v nichž bych chtěl mužstvu pomoci svou hrou a samozřejmě i góly, které se ode mne čekají.

Samozřejmě si cením branek proti Spartě nebo Plzni, ale nepřemýšlím o tom, který byl krásný. Každý gól je důležitý, zejména když mužstvu přinese body.

Nejlepší mám pravačku, té věřím při zakončení nejvíc, ale snažím se pracovat na tom, abych měl obě nohy i hru hlavou co nejvyrovnanější a stále se zlepšoval.

Je to vlastně kombinace obojího. Výběr místa vyplývá ze situace na hřišti a intuice, že jdu tam, kam předpokládám přihrávku nebo třeba odraženou střelu. Souvisí to pochopitelně i s hrou spoluhráčů. Oni znají mě, vědí, co potřebuji, já vím, nebo tuším, kam mi míč pošlou. Určitě tohle všechno lze trénovat a vylepšovat, o což se snažíme. V samotném zápase to pak je otázka rychlého a správného rozhodnutí.

Jak už jsem řekl, důležitá je součinnost celého mužstva, my jsme hodně ofenzivně ladění. Nejvíc přihrávek ale dostávám od Marka Matějovského, který je v tomhle směru výjimečný, a také od Tomáše Přikryla, který mne hodně doplňuje v útoku.

Mezi kluby existují rozdíly. Podmínky v Mladé Boleslavi jsou velmi kvalitní. Krasnodar má ale velkou mládežnickou akademii, která vychovává hodně talentů. Infrastrukturu buduje podle vzorů předních evropských klubů. V tomto směru je Boleslav skromnější.

Takhle jsem neuvažoval a ani jsem s trenérem Čerčesovem nemluvil. V Česku i na Slovensku hraje víc ruských fotbalistů. Záleží na trenérovi, jestli se na ně podívá a pozve je do národního mužstva.

Zahrát si za reprezentaci svojí země je přání každého fotbalisty, samozřejmě i moje. Záleží na trenérovi, koho si do národního týmu vybere. Hráč tomu může pomoci jen svými výkony na hřišti, o což se snažím.

Pochopitelně je to moje přání zahrát si v některé z pěti evropských top soutěží.

Sleduji evropské poháry i zahraniční ligy, ale vyloženě vysněný klub nemám.

Už jako kluk jsem obdivoval slavné útočníky, dívám se na ně i nyní, ale k žádnému vzoru se neupínám. Každý z těch současných nejlepších útočníků je jiný, v něčem zcela výjimečný. Nedají se okopírovat. Chci hrát svůj fotbal, snažím se stále zlepšovat, být zkrátka svůj.

Můj táta. Hodně jsme spolu hráli od dětství, takže fotbal pro mne později byl přirozenou volbou.

Po sezoně v létě 2016 jsem přemýšlel, co dál. Zavolal mi hráčský agent Viktor Kolář ze Sport Investu, že by měl nabídku na hostování do Liberce. Domluvili jsme se. Potom jsem se vrátil do Krasnodaru, ale chtěl jsem jinam, v Česku se mi líbilo. Zavolal jsem Viktorovi, jestli by něco neměl. Nabídl mi Mladou Boleslav. Nejprve na hostování, které se později změnilo na přestup.

Trochu ano, už docela rozumím a jsem schopný se domluvit třeba v obchodě a pobavit se o jednoduchých věcech. Chce to ještě čas, abych se naučil lépe česky. S ruštinou má čeština nějaké podobnosti, ale je přece jenom těžká.

Líbí. Chtěl bych zkusit nějaké zajímavé zahraniční angažmá v některé z velkých lig. Zatím jsem nepřemýšlel, kde se usadit, ale uměl bych si představit, že by to v Česku bylo i natrvalo.