KOMENTÁŘ: Profiklubů v českém fotbalu je stále moc. Další důkazy obžaloby přibývají

Kdybyste byli právníci a chystali se na imaginární soudní spor o zeštíhlení první a druhé ligy, k obžalobě neinovativního systému byste sesbírali další pádné argumenty.

V neděli válčily o prvoligovou příslušnost České Budějovice s Táborskem. Zachráněné Dynamo podle asistenta Kladrubského dluží na výplatách a řízení klubu vypadá jakkoli, jen ne profesionálně.

Táborsko zase s vypětím všech sil zorganizovalo doma v neděli barážovou odvetu, a pokud by z ligy vyšouplo Budějovice, nejspíš by kopalo paradoxně na jejich stadionu.

Nejspíš by se skouslo, že by měl mančaft z Tábora dočasný azyl v krajském městě, kam lze za necelou třičtvrtěhodinku dojet autem.

Hůř se chápe, že by v pražském Ďolíčku premiérovou provoligovou sezonu odehrál Vyškov. Před výkopem druhé barážové dvojice proti Karviné to potvrdila Bohemka i Vyškov, který se nedohodl s jinými moravskými mančafty.

„Tak tohle by byl vrchol. Pardon,“ naťukal na síť X známý fotbalový agent Jiří Müller.

Byl by to rekord, unikát, úlet.

Vzdálenost 240 kilometrů.

Dvě a půl hodinky jízdy.

V případě využití hromadné dopravy nutný minimálně jeden přestup.

Ne, za současné konstelace v lize Vyškov nemá být. A tvrdím to i přesto, že jsem sám za něj kopal ještě v době před pozoruhodným rozmachem.

„Vyškov má ale úspěšný a skvělý byznys plán. Nemají velký back office (příliš zaměstnanců v kancelářích), se kterým nejsou spojené velké náklady. Mají strašně zajímavé hráče a nikdy byste neřekli, že se budou platit stovky tisíc eur za hráče ze druhé ligy,“ podotkl už jednou zmiňovaný Kania nedávno v podcastu Insider.

Klub z Hané spadá do nadnárodní sítě klubů, díky čemuž se na Moravě zjevují cizinci. Poznají české prostředí, v němž se mohou rozvíjet. Zeptejte se v Plzni, jak jí i při mezinárodní konfrontaci pomohli bývalé vyškovské opory Dweh, Souaré nebo Metsoko.

Vyškov pro český fotbal prospěch má, prvoligové zázemí v Drnovicích úplně ne.

Na prstech jedné ruky byste sečetli počet druholigových klubů, které by splnily přísnější podmínky v nejvyšší soutěži.

V příští sezoně přibude týmů, které do ní nemohou postoupit ani administrativně, pokud by zároveň jejich áčko nesestoupilo. Už nyní je jasné, že k rezervě Olomouce a Sparty se přidá i béčko Baníku, které ovládlo MSFL.

Jednu ze skupin ČFL opanovala zase Slavia, čeká ji třetiligová baráž s vítězem druhé české třetiligové skupiny a je zřejmé, že rezerva Slavie touží po návratu do druhé ligy.

Znamenalo by to, že čtvrtinu druhé nejvyšší soutěže utvoří béčka ligových klubů.

Jde o podstatný argument, že systém 32 profiklubů - (téměř) neměnný od rozdělení Československa - se dál ukazuje jako přežitek.

Není nutné opakovat, že mnohé demograficky nebo fotbalově srovnatelné země hrají nejvyšší soutěže s menším počtem účastníků. Před dvěma týdny skončila francouzská liga, v níž se poprvé snížil počet mančaftů z 20 na 18.

Pokud by řez nastal v domácích strukturách, mělo by se osekávat z nejvyšších pater, aby zůstala zachována výkonnostní pyramida.

Změna není téma. Je v nedohlednu, neboť by s ní přes LFA musely souhlasit i samotné kluby.

V tom se odráží tak trochu česká malost, která není problémem jen fotbalu. Roky se průběžně hovoří o zeštíhlení hokejové extraligy, v níž by se lépe koncentrovala kvalita.

Jenže v zájmu celku nikdo nechce podstoupit osobní riziko, že se v daném redukčním ročníku zrovna přimotá do sestupových bojů. Fotbaloví funkcionáři by smýšleli stejně.

Profikluby si v příští sezoně budou porcovat rekordní příjmy čítající okolo třičtvrtě miliardy korun. Nezbývá jen doufat, že je zejména ty na pomezí první a druhé ligy moudře investují do infrastruktury nebo zázemí než do hráčů a platů.

Aby vůbec při zpřísňujících regulích zanedlouho bylo ligu vůbec kde hrát. A zúžení nebyla nakonec spíš nezbytnost.