Článek
Sledoval jste cestu Ondřeje Koláře za překonáním rekordu?
Po podzimní části a vlastně ještě před tím, než fotbal pozastavila pandemie, byl Ondra Kolář na dostřel. Bylo zřejmé, že pokud Slavia udrží nastavený trend a bude se jí dařit, rekord překoná, což se i stalo. Sledoval jsem, kdy se to Ondrovi podaří a zda nebude muset nějakou dobu trpělivě čekat, ale zvládl to rychle.
Jak náročné je stát se brankářským rekordmanem v české lize?
Sbírat čistá konta je těžké v každé lize. Nejde jen o to, že se člověku musí dařit, ale je zapotřebí, aby fungoval i celý tým a v určitých chvílích gólmanovi pomohl. Ondrovi dopomohly k rekordu jednak jeho individuální výkony, ale i ročník, který Slavia zažívá.
Co všechno se musí sejít, aby gólman prožil takovou sezonu, jakou prožívá Kolář?
Musí se sejít několik faktorů. Vlastní individuální výkon, týmová výkonnost, ale i trochu štěstí. Jsou chvíle, kdy soupeř zahodí jasnou šanci, trefí tyčku nebo jde míč o centimetr vedle... To jsou věci, které se ovlivnit nedají, ale samozřejmě k rekordům a k výjimečným sezonám patří. Individuální výkon je velmi důležitý. Brankář musí být ve správnou chvíli na správném místě. Není to ale vůbec jednoduché a nestává se to každým rokem.
Všichni gólmani prohlašují, že na zápasech s nulou má zásluhu celý tým. Ale přece jen, brankař musí něco chytit. Jak velký podíl na těch nulách má právě Kolář?
Je to samozřejmě zásluha jak brankaře, tak i týmu. Brankař by to bez týmu nezvládl, ale zároveň se tým neobejde bez brankaře. Fotbal je hra milionů kombinací, které se na hřišti proměňují každou vteřinu, vznikají chyby, šance... Jde o to, že i kdyby přišla jedna jediná střela za celý zápas, brankař musí být vždy připravený. Proto si myslím, že zásluha jde jak za brankařem, tak za týmem, protože jeden bez druhého by to zkrátka nedokázal.
Dá se to přirovnat k vašemu angažmá ve Spartě, a především v Chelsea, kdy jste za skvělým týmem musel být připraven na několik málo klíčových zákroků za zápas?
Určitě se to dá přirovnat k mé sezoně ve Spartě, kdy se dařilo mně osobně i týmu, navíc jsem měl také trochu štěstí. Hráli jsme dobře a je pravdou, že se tyto faktory musí sejít, aby měl člověk šanci takový rekord udělat. Nicméně i pokud brankař hraje s týmem, který na hřišti dominuje a nepouští soupeře do tolika akcí a je to o jednom, dvou zákrocích za zápas, musí být perfektně připravený.
Bývalé opory (zleva) Daniel Kolář, David Lafata, Jaroslav Plašil a Petr Čech se rozloučily s reprezentační kariérou před kvalifikačním duelem s Anglií v pražském Edenu.
Pro střelce platí, že když mají na kontě dvojciferný počet gólů, už je to bráno jako známka kvality. Dá se na to stejně pohlížet na brankáře, že deset nul a víc je známkou opravdu vysoké kvality?
Nikdy jsem nad tím nepřemýšlel, ale když se to tak vezme, já šel do každého zápasu s tím, že chci udržet čisté konto a podat nejlepší výkon. Myslím, že u hráčů na hřišti je to stejné, každý chce dát gól, každý chce podat co nejlepší výkon, a jakmile se u brankařů ta čistá konta nasbírají a dostanou se do dvojciferných čísel, je to známka toho, že se gólmanům opravdu daří.
Jak vůbec vnímáte Ondru Koláře vy? V čem vidíte jeho nejsilnější stránky?
Za poslední dva roky udělal obrovský kus práce a jeho kariéra poskočila dopředu. Má už za sebou pozvánky do národního týmu, celkově je to velmi vyrovnaný brankař, hraje dobře nohama, má dobrou postavu, je vyrovnaný. A podstatným měřítkem je, že zvládá nejen utkání v české lize, ale že je zvládl i v Lize mistrů, což je ukázka a důkaz kvality.
Hodně se mluví o tom, jestli by měl zkusit zahraničí. Jaký je váš názor? Je podle vás na takové výkonnostní úrovni, že by zvládl přechod do ciziny?
V Lize mistrů ukázal, že se může měřit s těmi nejlepšími. Je připravený na zahraničí, co se týče kvality a výkonů. Jestli je připravený začít sám od začátku a budovat si svou pozici, to je věc druhá. Ale podle mě připravený je a nebude to dlouho trvat. Pokud bude Slavia pokračovat v úspěších a předvádět na mezinárodní scéně dobré výkony, tak o něj v Evropě bude zájem. Pak už jen záleží, jakou cestu si vybere. Osobně si myslím, že ho v zahraničním týmu uvidíme brzo.
Obecně se čeští brankáři nadále prosazují. Ať jsou to reprezentanti Vaclík, Pavlenka, Koubek a Kolář, případně mladí Kovář, Jaroš, Stejskal. Je v něčem česká brankářská škola výjimečná?
Důležité je to, že skvělí brankaři, kteří dřív působili v české či zahraniční lize a v národním týmu, zůstali v klubech jako trenéři. Když jsem vyrůstal, starali se o mě bývalí brankaři. Ať už Josef Čaloun, Jiří Krbeček, Ivo Viktor, Jan Stejskal, Petr Kostelník, Petr Kouba... Jde o velkou pomoc, protože člověk dostane nejlepší rady odmalička, což mu pomůže v tom, aby se zlepšoval a našel si vlastní cestu. To je podle mě ten klíč k úspěchu. Na druhou stranu, my jsme národ, který k brankařům není tak úplně milostivý, proto ti, co si tím projdou, jsou zoceleni i psychicky. Troufnu si tvrdit, že česká brankařská škola má v Evropě zvuk, a proto i naši brankaři jsou v Evropě úspěšní.
