Článek
Jak jste prožíval svou vítěznou trefu ve třetí minutě nastavení?
Vzplály ve mně emoce. Takový pocit štěstí jsem ještě neměl.
Se Štěpánem jste běželi proti čtyřem olomouckým obráncům. Kdy jste se rozhodl, že nepřihrajete, ale vystřelíte sám a ještě se trefíte mezi nohy bránícího hráče a zmatete brankáře?
Přiznám se, že na přihrávku jsem nepomyslel, hledal jsem vhodný moment ke střele. Že jsem se trefil mezi nohy protivníka, nebyl úmysl, ale náhoda, která pomohla.
Kde se ve vás vzalo tolik síly běžet přes půlku hřiště a ještě tvrdě vypálit na úplném konci utkání, kdy většina aktérů byla totálně vyčerpaná?
Nevím, kde se to ve mně vzalo. Ty síly mi snad seslal samotný Bůh. Něco takového jsem zažil poprvé a bylo to nádherné. Zápas přes internet v Sao Paulu sledovala moje rodina. U jedné obrazovky byli mí nejbližší - rodiče, sourozenci, strýcové a bratranci. Také hodně kamarádů sledovalo náš zápas v práci. Ještě tentýž večer se spojili se mnou na facebooku, skypu, anebo mi telefonovali. Děkovali mi a ujišťovali mě, jak jsou na mne pyšní. Byl jsem nadšený.
Jak jste se vůbec dostal do Evropy?
Měl jsem velké štěstí. Na ulici mě objevil agent, s jehož synem jsem hrával a kamarádil jsem se s ním. Bylo mi osmnáct a ten pán měl kontakty v Maďarsku. Nabídl mi testy v Honvédu Budapešť. Šel jsem do toho a uspěl. V Brazílii jsem si nekopl za žádné mužstvo, byl jsem jen pouliční hráč. První oficiální zápas jsem hrál až v Maďarsku.
Je to obvyklé, aby brazilský chlapec bez odborného tréninku získal angažmá v Evropě?
Aby se kluk z ulice dostal do Evropy jako já, je výjimka. Měl jsem velké štěstí. V Brazílii je spousta talentů, ale většina se připravuje v akademiích.
Nepocítil jste na sobě, že vám příprava s trenéry chybí, že oproti svým evropským spoluhráčům máte manko, které musíte dohánět?
Hodně se musím učit taktice. Technika práce s míčem, rychlost i fyzička jsou v pořádku.
Do Baníku jste přišel přes druholigový Bardejov letos v lednu. Nepřišlo vám čekání na příležitost zahrát si první ligu dlouhé?
Věděl jsem, že šance přijde a jsem rád, že hned napoprvé jsem ji využil.
Jaké máte fotbalové plány?
Udržet se v týmu. Zatím jsem na začátku. Hrál jsem první utkání od začátku a vstřelil první gól. Bylo by předčasné myslet na budoucnost a mluvit o ní.
Věříte, že se Baník zachrání?
Po vítězství v Olomouci máme už velkou šanci. Trenéři nám říkají, myslete jen na nejbližší zápas, připravte se na něj a já vím, že mají pravdu. Věřím, že už to nepustíme z rukou. Byli jsme biti, kritizováni, odepisováni a teď jsme třikrát vyhráli a všechno je jiné a nám se to líbí. Šanci nepustíme, už kvůli fanouškům ne. Celá moje rodina v Brazílii ví, za jaký klub hraju, jakou má historii a jaké fanoušky. Má rodina je nyní baníkovská.
Co děláte ve volném čase?
S ghanskými spoluhráči Francisem Nahrem a Derrickem Mensahem chodíme na kafe, také po obchodech v nákupních centrech, na procházky. Jsme spokojeni.
Celá Evropa ve fotbale bojuje proti rasismu. Setkal jste se s nepřátelskými projevy vůči sobě kvůli barvě své pleti?
Rasistické urážky jsem nezažil v Maďarsku, na Slovensku, ani v Česku. Takového kluka, jako jsem já, musí každý hned mít rád (široký úsměv).
Carlosi, jak se vám líbí česká děvčata?
Jsou moc hezká, ale já jsem pro ně nedostupný. V Brazílii mám přítelkyni.
Jak často se za ni dostanete?
Dvakrát do roka.
Za měsíc začne v Brazílii mistrovství světa ve fotbale a vy budete doma na dovolené. Zajdete si na nějaký zápas?
Kdepak, ani na jeden. Lístky jsou dávno vyprodané, na žádný stadión se nedostanu. Budu u televize.
