Kdyby měl stroj času… Stramaccioni po letech ví, co by ve Spartě udělal jinak

Inter Milán, Udinese, Panathinaikos. Andrea Stramaccioni přišel v létě 2017 na Letnou s blyštivou vizitkou. Jeho angažmá však kýžený efekt zdaleka nepřineslo a začátkem března 2018 předčasně skončilo.

„Bohužel jsme udělali velkou chybu. Vím, že pan Křetínský chtěl dostat Spartu na mezinárodní úroveň a v té době jsme podepsali mnoho zahraničních hráčů, což byla zpětně chyba. Ale teď, když jsou moje zkušenosti ze světa větší, tak si myslím, že Sparta a Česká republika celkově je specifická část světa, kterou musíte poznat více,“ líčí Stramaccioni exkluzivně pro Sparťanské Noviny.

Vedení mu tehdy s vidinou boje o přímý postup do Ligy mistrů přivedlo hned celou jedenáctku zahraničních posil.

„Musíte vědět, chápat a respektovat mnoho věcí, když pracujete v Česku. Ve Spartě, v Praze, ale myslím, že i v jiných českých klubech. A mohu upřímně říct, že byla obrovská chyba podepsat dohromady tolik zahraničních hráčů najednou, když přišel i zahraniční trenér,“ říká dnes 48letý Ital na rovinu.

Dnes už tedy ví, co by udělal jinak.

„V jednom z rozhovorů s panem Křetínským jsem mu říkal, že kdybych mohl použít stroj času a mohl bych se vrátit před angažmá ve Spartě, tak přestanu okamžitě chtít tolik zahraničních hráčů. Myslím si, že Sparta je jeden z týmů, který potřebuje mít české srdce. Nejlepší hráč musí být z České republiky. A pak si můžete koupit jednoho, dva nebo tři zahraniční hráče,“ došlo Stramaccionimu až se zpožděním.

I s odstupem oceňuje, že v Praze měl patřičnou podporu.

„Myslím si, že Tomáš Rosický je nejen legenda, ale je to opravdu inteligentní člověk a nyní i výborný sportovní ředitel. Byl tehdy v mém týmu a využíval jsem ho, protože pro mě byl víc než hráč, byl něco jako odborník, pomáhal mi v chápání mnoha věcí a myslím, že měl ve spoustě věcech pravdu,“ uznává italský kouč.

„Tomáš má pravdu, když zmiňoval, že rozdíly v platech mezi českými a zahraničními hráči byly extrémní. Vedle tohoto problému řadím i adaptaci na českou ligu, na kterou mají zahraniční hráči obecně málo času,“ poukazuje Stramaccioni.

Teď už chápe, že tehdejší masivní internacionalizace Sparty neměla naději na úspěch.

„Jediná cesta, jak takové hráče podepsat, byla samozřejmě zajímavá nabídka, bohužel. Taková je ale prostě realita, že česká liga nepatří mezi TOP 5 největších lig. A tak se vytvořila nerovnováha mezi zahraničními a českými hráči. A to bylo úplně špatně.“

Problém vnímal hned od počátku. „Od prvního tréninku jsem cítil, že je v tomto ohledu šatna rozdělená. A upřímně říkám, že rozdíly v platech byl jeden z důvodů, proč kabina nefungovala. Nejen v době, kdy jsem na Spartě působil, ale i zjevně po mém konci.“

Letenské čekání na ligový titul se tak protáhlo na devět let. Až v minulé sezoně ho získala pod taktovkou Dána Priskeho.

„Teď to však vypadá, že v kabině Sparty panuje dobrá harmonie. Z akademie navíc přichází hodně mladých hráčů. Akademie Sparty je mimochodem opravdu skvělá, jedna z nejlepších na světě,“ zdůrazňuje Stramaccioni v rozhovoru pro Sparťanské Noviny.