Kdyby mě ze Sparty vyhodili, s fotbalem skončím úplně, tvrdí Lafata

Nevím, kdy mě uvidí... Já trénuji normálně s mužstvem. Měl jsem menší virózu, ale ta už odezněla. Jsem schopný hrát. Čekám, kdy mne trenér vezme do nominace, ukáže na mne a dá mi šanci. Takže to je spíš otázka na pana Stramaccioniho.

Po utkání s Plzní, které jsme prohráli 0:1 a šance na titul prakticky zhasla, jsem měl schůzku s generálním ředitelem klubu Adamem Kotalíkem. Vysvětloval mi, že vzhledem k průběhu sezóny chce majitel Daniel Křetínský zeštíhlit kádr a s přihlédnutím k mému věku dávat šanci perspektivnějším hráčům. Takže jen trénuju a čekám.

Není to nic příjemného. Byl jsem zvyklý hrát. Na druhou stranu jsem si už po prodloužení smlouvy říkal, že jednou to přijít musí... Tak trochu jsem s tím i počítal. Uvidíme, co bude v zimě, smlouvu mám do léta. Teď zkrátka už jen trénuju a fandím (úsměv).

To nevím, jestli právě tohle odstartovalo moji stávající situaci. Neřekl jsem tam nic špatného, za tím si stojím. Nebylo v tom ani nic urážlivého, nebo takového, za co bych se měl stydět.

Zavolal si mě pan Kotalík, a řekl mi, že bych si měl dávat pozor, co říkám. Vzal jsem to na vědomí a považoval záležitost za vyřízenou.

Samozřejmě s manželkou a nejbližšími o tom mluvíme. Děti tomu ještě tak nerozumí, a v těch změnách se ztrácejí. Když teď nehraje taťka, a už ve Spartě nejsou ani Pavel Kadeřábek, Láďa Krejčí, Kuba Brabec, Bořek Dočkal, Lukáš Vácha, Mario Holek a další kluci, které znali a fandili jim, tak na fotbal už nejezdí.

Přečtu si na nástěnce, jestli jsem v nominaci nebo ne, a když máme my nenominovaní volno, tak zůstanu doma na jihu Čech. S tím střílením je to ale bídné. Byl jsem na honu, kde jsme s našim psem dohledávali střelené kachny. I tohle mi ale stačí, beru to jako příjemný relax. Už se cítím jako poloviční důchodce (smích).

V šatně problém není, spíš nám to nejde na hřišti.

Tohle v kabině neprobíráme. A já sám také neřeším, kdo bere, jaké peníze.

Král střelců mě nemrzí. Pořád platí, že nad individuální trofeje povyšuji týmové. A co se týká té „české" dvoustovky... Jsem rád, že jsem pokořil hranici dvou set ligových gólů v součtu se šesti brankami v rakouské lize. O tom, že ke dvoustovce v té naší chybějí tři trefy nijak nepřemýšlím, to mě netrápí. Za cíl jsem si tuhle hranici nekladl.

Něco jsem zaslechl, ale z vedení Sparty se mnou o něčem takovém nikdo nemluvil. Poslední osobní kontakt byl po zmíněném utkání s Plzní. Právě takové spekulace, z nichž některé se objevují i v médiích, mě štvou. Slyšel jsem, že prý mám rozepře s trenérem a odcházím z tréninků. Není to pravda, nikdy jsem nic takového neudělal a neudělám, jsem profesionál. Jsou to nesmysly.

Nevím, co bude za měsíc, ale teď si něco takového představit nedokážu.

Už se jich několik ozvalo, sondovali situaci, ale já je odmítám. Můj sen od dětství byl hrát za Spartu, získat s ní alespoň jeden titul. Ten se mi splnil, byť až po třicítce. Pořád jsem jejím hráčem a snažím se dělat maximum, abych dostal šanci za ni ještě hrát. I za téhle situace je pro mne Sparta nejvíc. Rozhodně nelituji, že jsem do Sparty šel. I když mě třeba vyhodí, pořád jí budu fandit.

Přemýšlel, ale teď to není aktuální. Chci se poprat o místo ve Spartě. Když se to nepovede, budu situaci řešit. Na prvním místě po Spartě je Olešník, kde jsem začínal (úsměv).

(smích) Ne. Proti Olešníku nemají šanci.

Na vztah k legendám byste se měl zeptat vedení Sparty. Já mám do konce sezóny smlouvu, za Spartu chci hrát, ještě se neloučím. A jestliže by mi řekli nebo napsali, že končím, nejspíš s vrcholovým fotbalem úplně skončím a jak jsem už řekl, půjdu hrát za Olešník krajský přebor.