Článek
„Slavia nás porazila zaslouženě. To, co jsme předváděli v první půli, bylo špatné. Ve druhé jsme zjednodušili hru, ale už jsme jen snížili na 1:3. Vzhledem k tomu, jak k zápasu přistoupili hráči, kteří se zachraňují, je výsledek spravedlivý," zlobil se kouč Martin Pulpit. Odmítl, že by v kabině na hráče křičel. „To by nepomohlo. Jen jsem jim poradil, jak by šlo s výsledkem něco udělat. Jenže to se úplně nepovedlo, nedali jsme druhý gól, který by soupeře třeba znervózněl," dodal.
Pulpit hledá jedenáct bojovníků
Pulpit nabídl i svůj pohled na mužstvo, které vede deset dní. „Někteří hráči nevědí, co které místo v sestavě obnáší, co mají hrát. Chybí organizace hry, ale není čas v pár tréninkách s tím něco udělat. Musíme se připravit na Jablonec, kde potřebujeme uhrát k záchraně bod. Potřebuji najít jedenáct hráčů, kteří budou odolní, utkání odbojují a odmakají, ale budou i schopní pojmout pár informací, protože moc jich v téhle jejich situaci ani být nemůže," zdůraznil kouč, který zřejmě v Příbrami zůstane, jak naznačil klubový šéf Jaroslav Starka.
Hlas v kabině zvedl kapitán mužstva Tomáš Zápotočný. „Trochu jsem řval v kabině. Vždyť to byla katastrofa, co jsme hráli v první půli. Něco šílenýho! To si ale musí každý srovnat v hlavě sám, co tomu dal. Není možný, abychom k zápasům takhle přistupovali. Vždyť děláme ostudu klubu i městu. Ale abych přemlouval mladý kluky k tomu, aby vůbec běhali, je pro mne hodně složitý. Uvidíme, jestli ligu vůbec zachráníme," krčil skepticky rameny.
Takovou bídu Pilík nepamatuje
V Příbrami je sedmadvacetiletý Tomáš Pilík s krátkými přestávkami od roku 1999. Pamatuje ledacos. I druhou ligu... „O záchranu jsem tu hrál už mockrát, ale nevzpomínám si, že bychom se zachraňovali až v posledním kole. Buď to bylo dřív, nebo jsme spadli a bylo to jasné také dřív," zalovil v paměti.
Výkon z prvního poločasu středečního duelu se Slavií nedovedl pochopit. „Místo abychom na ně vletěli a vypracovali si šance, z nichž bychom dali gól, tak po půl hodině prohráváme 0:3, to je strašný. Tři rány za vápnem a tři góly. Pak to honíme druhou půli... Marně. Tohle nás provází celé jaro. Je to zoufalství, ale vůbec nevím, co s tím. Fakt jsem nezažil, abychom uhráli jen šest bodů a doma vůbec nevyhráli. To je strašný," krčil rameny.
Boj o záchranu jsme chtěli rozhodnout už se Slavií a jet do Jablonce v klidu. Teď tam musíme bodovat. Pořád to máme ve svých rukou. Prostě to musíme zvládnout a zabránit sestupu. Ostudu děláme nejen sobě, ale celému městu. Hraje se už v sobotu, nic nového nenacvičíme, je to v hlavách, ale musíme udělat tlustou čáru, zvednout se a ligu zachránit," dodal s odhodláním v hlase.
Děj se vůle boží, pravil Rezek
Jan Rezek, který odehrál ve středu 200. zápas v nejvyšší domácí soutěži, také zažil, jakou pachuť má sestup. „Bylo to s Bohemkou, ale to jsem tam byl jen půl roku, v té době se s tím dalo už těžko něco dělat. A pak jsem odešel, takže jsem to nevnímal tak krutě, jako vnímám boj o záchranu s Příbramí... Ale my hrajeme jako malé děti, prakticky celé jaro, je to hrůza. Nevyhráváme souboje, neuděláme nic," kroutil hlavou.
Před zápasem v Jablonci z něj ale zrovna optimismus netryskal. „Nejsme na tom dobře psychicky, ale o dece bych úplně nemluvil. Chceme, jenže to nejde. Musíme se dát do kupy zdravotně a jít do toho. Samozřejmě víme, že pořád máme záchranu ve svých rukou, můžeme a musíme si to uhrát sami, ale když vezmu ty naše jarní výkony... Děj se v Jablonci vůle boží," pravil prosebným hlasem Rezek.
