Článek
Pomohla vám pauza a odložení zápasu se Spartou vzhledem k návratu po zranění?
Střídal jsem už proti Slovácku, ale po měsíční pauze jsem na tom nebyl kondičně nejlépe. Léčení zraněného svalu se urychlit nedá a v mém věku už vůbec ne. Potřeboval jsem potrénovat, takže mi pauza přišla vhod. Dal jsem se fyzicky do kupy a už jsem zase natěšený a hladový po fotbale.
V čem je návrat po zranění těžší pro osmatřicátníka, než po hráče o deset let mladšího?
Regenerace probíhá mnohem pomaleji než u mladého fotbalisty. To je nejmarkantnější. Když máme třeba dvakrát v týdnu fyzicky těžký trénink, cítím se déle rozlámaný než mladší kluci, nebo když mi bylo pětadvacet či osmadvacet. To jsem mohl hrát a trénovat pořád. V tomhle věku už to bolí, ale nestěžuji si. K věku to prostě patří. A bude asi hůř...
Jste na hřišti opatrnější, ve smyslu, že do všeho nevletíte jako dřív?
V zápase určitě ne! V tréninku, hlavně co se týká sprintů, si to hlídám. Když se necítím úplně fyzicky top, nedělám jich tolik. To samé, když máme malé hry, tři na tři, čtyři na čtyři, nejdu pět sérií, ale třeba jen čtyři nebo tři. Trenéři na mne v tomhle berou ohled, ale rozhodně je nešidím, to bych šidil především sebe. Řeknu jim výjimečně, jen když se opravdu necítím dobře. Pochopitelně v mém věku už se mi do některých věcí moc nechce, ale když něco dělám, tak pořádně. Regenerace je pochopitelně delší než dřív.
Věnujete rehabilitaci a regeneraci víc času?
Snažím se, ale vzhledem ke kovidu je to na stadiónech složité, někdy nemožné. Mám doma různé přístroje, které mi pomáhají, když mě třeba tahá sval, nebo mě bolí nohy. Jak to jde navštěvuji fyzioterapeuty a maséry. Ale to není kvůli vyššímu věku, takhle jsem to měl nastavené vždycky. Tělo je vlastně můj pracovní nástroj, takže pokud chci, aby fungovalo, musím do něj investovat. Když nebudu chodit k těmhle lidem, kteří mě dají do kupy, tak budu mít brzy problémy. Začne to maličkostí a skončí něčím větším. Snažím se o sebe starat, fotbal mě pořád baví, nechci už končit.
Nejdou po vás na hřišti víc mladí kluci?
To si nemyslím. Samozřejmě je pro mne někdy těžší je chytat, přeci jenom výbušnost a rychlá reakce už nejsou takové, jako za mlada. Ale pořád nejsem nejpomalejší.
Mladí v kabině vás s dalším matadorem Tomášem Pilíkem poslouchají?
Docela ano, v kabině to máme dobře nastavené. Nikdo tam nevyčnívá, doba je však jiná, než když jsem já přišel do kabiny jako mlaďas. Současní kluci jsou sebevědomější, což je správné, ale musejí to sebevědomí ukázat na hřišti, a makat na sobě.
Příbram teď čeká doslova vražedný dvojzápas. V sobotu doma Liberec, v úterý na Letné Sparta. Těšíte se nebo spíš bojíte?
Rozhodně se nebojíme! My máme od začátku těžký los, pro nás nejsou lehcí soupeři, ale hrát musíme se všemi. Sami jsme několikrát ukázali, že když si někdo myslel, jaká to s námi bude procházka, tak se pak divil. V každém zápase záleží na tom, jak se na soupeře nachystáme. S Plzní a Slavií jsme ukázali, že jsme schopni se připravit a zápas odjezdit, že umíme dát do hry srdce a přidáme k tomu i fotbal.
Ale víc je zápasů, v nichž zbytečně ztrácíte body, protože jste do nich to srdce nedali...
Bohužel je to tak. V některých zápasech jsme byli i favority, ale dopadli pro nás špatně, protože ne všichni do nich dali všechno. Máme strašné výkyvy. V tom je náš největší problém. V přístupu a zbytečných chybách. Záleží na každém jednotlivci, jak si zápas nastaví v hlavě a podle toho se na něj připraví.
Pro mnohé fanoušky je už teď jasné, že sestoupí Opava s Příbramí a jen je třeba najít toho třetího. Vidíte záchranu vůbec jako reálnou?
Když se podívám na tabulku a kolik ještě zbývá zápasů, pak záchrana je pořád reálná a myslím si, že je i v našich silách. Ve hře je strašně moc bodů. Ale jak jsem řekl. Musíme se vyvarovat chyb, dát do zápasu sto procent. Když budeme v hlavách na každé utkání nastavení jako bychom hráli proti Slavii nebo Plzni a přeneseme to na hřiště, pak se z toho dokážeme vyhrabat. Pořád se na tohle téma bavíme v kabině, což je ale k ničemu. Musíme to ukázat na hřišti, protože na něm leží pravda.
