Článek
„Rád si občas přečtu v novinách, že mě chtějí třeba v Itálii či ve Španělsku. Dokud však neleží na stole konkrétní nabídka, nezabývám se tím. V Brně jsem toho ještě neodvedl tolik, abych odtud utíkal,“ uznal mladý středopolař a dodává: „V této chvíli jsem připraven tu minimálně jarní část první ligy ještě odehrát. Pak se uvidí. Pokud odejdu třeba v létě, tak jedině do týmu, v němž budu mít šanci pravidelně nastupovat. Nejraději do Německa,“ tvrdí Kalouda, který si teprve po úspěšném šampionátu vydobyl v Brně stálé místo v základní sestavě.
Zejména závěr podzimu ho zastihl ve skvělé formě a výrazně přispěl k výtečnému finiši Brňanů, který je vynesl na páté místo tabulky. „To nám ale nestačí. Naším jednoznačným cílem je start v některém z evropských pohárů. Ve hře jsme kromě ligy i v Poháru ČMFS. Kdyby se to povedlo, byl by to pro Brno po delší době výrazný úspěch. Chci k němu maximálně přispět,“ předsevzal si Kalouda.
O Vánocích se hlídal
Na jaro už je natěšený, byť si loni za celý rok kvůli startu v Kanadě od fotbalu skoro vůbec neoddechl. „Moc mi to ale nevadilo. Fotbal je totiž celý můj život a MS dvacítek bylo fantastickou událostí, která může hodně ovlivnit moji další kariéru. I té dovolené jsem se po skončení ligového podzimu dočkal. Týden jsem si užil tepla v Egyptě. U moře jsem si fantasticky odpočinul,“ vylíčil.
Vánoce a Nový rok pak Kalouda strávil u rodičů v Šaraticích. „Mamka se o mě perfektně starala. Dobře už ale ví, jaký je život sportovce. Přejídat jsem se nemohl. Například kačenu, třebaže ji mám moc rád, jsem ochutnal jen velice střídmě,“ prozradil s úsměvem.
Nehodlal totiž riskovat, že vstoupí do zimní přípravy s nadváhou. „Honit fyzičku není nic příjemného. Málokterý fotbalista má tohle období rád, ale všichni dobře víme, že z dobré kondice pak těžíme nejméně půl roku,“ uvědomuje si Kalouda.
Přestože se nejlépe cítí jako střední záložník, nevadí mu, že má v brněnské sestavě vyhrazen post na pravém kraji středové formace. „I tady se cítím dobře, s pravým bekem Kunclem se dobře doplňujeme. Těší mě, že mám důvěru trenéra Uličného. Ve dvaceti si nemohu vybírat, na jakém místě budu hrát,“ má jasno.
