Článek
Bylo pro vás hodně emotivní, když vám představitelé Slovácka poděkovali a stadion skandoval vaše jméno?
Pochopitelně. Podobné to bylo i v kabině, když mi děkovali spoluhráči. Ukápla i nějaká slzička. Moc si považuju toho, jakou rozlučku mně Slovácko připravilo. Beru to tak, že tím ocenilo nejen moji práci tady, ale i to, co jsem odvedl pro celý český fotbal.
Loučil jste se společně s trenérem Martinem Svědíkem, který rovněž po sezoně ve Slovácku skončí…
Jsem rád, že to tak vyšlo. Já na něj budu vzpomínat jen v tom nejlepším. Martin Svědík Slovácko pobláznil a pozvedl. Dokázal vytáhnout z kádru naprosté maximum. Vše vyvrcholilo naším vítězstvím ve finále MOL Cupu nad Spartou a následnou účastí v základní skupině Konferenční ligy. Jsem hrozně rád, že jsem po návratu do mateřského klubu byl u jeho nejúspěšnější éry a že jsem tady zanechal nějakou stopu.
Na co dalšího z vaší dlouhé kariéry budete nejvíc vzpomínat?
Když jsem do velkého fotbalu vstupoval, neměl jsem to se jménem Kadlec jednoduché. Spousta lidí se na mě dívala tak, že mám kvůli tátovi (Miroslavovi), který byl mým velkým vzorem, protekci. Jako mladému se mi ale povedlo probojovat se v Hradišti do ligového áčka. Pak jsem přestoupil do Sparty a dostal se také do nároďáku. Splnil se mi i sen ohledně angažmá v Německu. Zahrál jsem si Ligu mistrů. Trofeje a tituly jsou něco navíc. Ani jsem nedoufal, že toho tolik dokážu. Nejvíc mi v hlavě utkvěl předloňský triumf v poháru se Slováckem. Asi proto, že je to nejčerstvější úspěch.
V zápase se Slavií jste byl uveden mezi náhradníky, ale nakonec jste nenastoupil. Bylo reálné, že byste se s příznivci Slovácka rozloučil i jako přímý aktér utkání?
Domlouvali jsme se, že bych šel na hřiště na poslední minutku nebo dvě. Ale spíš za předpokladu, že by byl zápas rozhodnutý. Prohrávali jsme 1:2 a výsledek byl až do konce na vážkách. Takže na to nakonec nedošlo. Možná je to i dobře. Moje achilovka ještě není po operaci úplně stoprocentní a byla by škoda, kdybych se rozloučil třeba nějakou minelou. Mrzí mě to, ale už jsem se s tím smířil.
Takže v závěrečném utkání Slovácka v nadstavbové skupině o titul v neděli v Ostravě už v zápise uvedený nebudete?
Určitě ne. To bylo v plánu jen symbolicky pro domácí duel se slávisty. Já budu v sobotu na finále Německého poháru, a když se stihnu rozumně vrátit, chci se aspoň přijet na střetnutí na Baníku podívat. Je moc dobře, že máme ještě šanci dostat se vítězstvím na pátou příčku, a získat tak možnost zabojovat o Evropu.
Nemáte ale obavy, že s vaším a trenérovým odchodem půjde Slovácko výkonnostně dolů?
Těžko říct. Poslední zápasy ukázaly, že se mužstvo zase zvedá. V létě přijde nový hlavní kouč a asi se obmění i realizační tým. Když jsem připravoval rozlučkové video, tak jsem vzkazoval fanouškům, aby mužstvo podporovali dál, i když se mu třeba už nebude tolik dařit. Je na vedení klubu, aby sestavilo solidní kádr.
Už víte, čím se teď budete zabývat vy a zda zůstanete u fotbalu?
Žádný konkrétní plán momentálně nemám. Kdo chce, číslo si na mě sežene. Jsem otevřený všemu, co mi bude dávat smysl. S tím, kdo bude mít nápad, co bych mohl dělat, si rád sednu. Momentálně se ale těším hlavně na odpočinek. Konečně nebudu muset běhat v červenci v Kunovském lese a budu se moct jít třeba vykoupat. Uplynulých pětadvacet let jsem míval volno na přelomu května a června, ale prázdniny, během nichž už byla sezona v plném proudu, mě míjely. To se teď změní.
Zahálet se ale určitě nechystáte, že?
To rozhodně ne. Kdo mě zná, tak ví, že nejsem člověk, který by dlouho vydržel sedět na gauči. Baví mě cyklistika a golf, asi se jim začnu víc věnovat.
Půjde ve vašich šlépějích syn, který prý víc tíhne k hokeji?
V první řadě jsem hrozně rád, že mohl vidět některé moje zápasy a byl i o víkendu u mé rozlučky. Dobře vím, co to pro mě znamenalo, když jsem se chodil na tátu dívat já. Je mu teprve pět, zkouší různé sporty. Uvidíme, jaký si vybere. Hlavně ať je zdravý a život mu vyjde. Já ho budu podporovat a vést k tomu, aby byl hlavně dobrým člověkem.
