Článek
Na hřišti se v roli soupeřů potkali nově i dva hráči, se kterými jste pracoval při asistentském působení v pražské Spartě. Zatímco Lukáš Mareček byl v dresu Teplic smutný z prohry, olomoucký Lukáš Juliš dvěma góly zápas rozhodl ve prospěch soupeře. Co na to říkáte?
Lukáše Juliše pochopitelně znám ze Sparty velmi dobře. Není tajemstvím, že před půl rokem jsem ho lákal k nám do Teplic. Ale tehdy byl po zranění a potřeboval se doléčit. Teď je v Olomouci a musím konstatovat, že takového fotbalistu jsme v nynějším duelu neměli. Dovede udržet balon čelem i zády k bráně. Najde si i prostor pro zakončení, je to koncový hráč.
Jak byste shrnul pro Teplice nepovedené střetnutí?
Od úvodu to bylo z naší strany velmi špatné. Protože to, co jsme předvedli v prvním poločase, nemělo se systémem nic společného. Po vydařené přípravě mě nenapadlo, že to může s Olomoucí takhle dopadnout.
Čemu to přičítáte?
V mužstvu máme sedm nebo osm hráčů kolem třiceti let a nedokázali jsme reagovat na nástup soupeře. Naše pohybová kultura v prvním poločase byla naprosto žalostná. Náběhová aktivita žádná. Soupeř byl živější, pohyblivější. Absolutně se to muselo promítnout do vývoje zápasu. Za stavu 0:2 si netaktickými věcmi necháme dát gól na 0:3 v nastavení prvního poločasu.
A další zlomový okamžik?
Hned po přestávce měl Žitný šanci, kdybychom snížili na 1:3, možná jsme se nadechli. Ale skórovali jsme až v závěru. Takže prohra byla daní za to, co jsme si dovolili předvést v první půli.
