Jsi zákeřnej, škádlil se oslavenec Jindřišek v Ďolíčku s kamarádem Nešporem

Víc důrazu ve vápně. Při šancích jsme měli být hladovější. Dvakrát nás tam vychytal výbornej Mandous. Byly tam nějaké náznaky, remíza je ale asi spravedlivá.

Odpovídal tomu, že je 14. února, respektive zima. Trávník nemá teď šanci se vzchopit. Trávníkáři udělali maximum, aby se na tom dalo hrát. Fotbal obou týmů se od toho odvíjel. Bylo to spíš o bojovnosti. Taková válka. Občas nějaká šance přišla, ale jinak hrály oba týmy vzadu na jistotu a nic nevymýšlely. Olomouc je kombinační tým, ale terén jim tuhle hru nedovolil. My nešli vzadu do rizika, hráli jednoduše a nakopávali míče na Necku (Necid), který podstupoval souboj za soubojem. Napadali jsme vysoko, aby museli nakopávat. Taktika byla rychle prostrčit balon na střed zálohy, dostat se kolem vápna, a tam už si dovolit nějaké přečíslení.

Před plným stadionem by to bylo lepší, krásnější a o něčem jiném. Bohužel to nešlo.

Ano. Nevěděl jsem, jestli se něco chystá. Objednal jsem nějaké občerstvení, přál jsem si, aby všechno klaplo, aby jídlo a pití tady bylo po utkání v určitou dobu. Párkrát jsem se vzbudil i brzy ráno a přemýšlel, jestli jsem na něco nezapomněl...

Gratuloval mi, známe se. Smekal přede mnou klobouk, že v tolika letech ještě hraju a v takovém tempu. Pak jsme se bavili ještě později na chodbě znovu, přál mi hlavně hodně zdraví, a abych ještě hodně let hrál.

Tolik jsme se na hřišti nepotkávali. Martin se většinou pohyboval u Dana Krcha, který hrál uprostřed. Srandičky při zápasech moc nemám rád, ale ve druhé půli jsem ho tam jednou zespoda kopl do nohy. Řekl jsem mu, že je zákeřnej a ještě faul na mě... Zasmáli jsme se spolu, ale kamarádství jde jinak během hry stranou.

Rád. Do Sigmy jsem tehdy přestoupil z Jablonce a trenér mi říkal Pelťáku. Říkal v žertu, že rozhodčí se kouknou na tribunu a podle toho rozhodují. Pousmál jsem se tomu. Měli jsme spolu ale dobrej vztah. Já makal, on měl rád typy, jako jsem já.