Chytil jsem druhý dech, konečně jsem to zase já, libuje si Vydra

Benidorm (od našeho zpravodaje) – „Chytil jsem druhý dech, konečně jsem to zase já,“ řekl Vydra, který zkraje týdne prodloužil s Viktorií smlouvu do června 2026. V rozhovoru pro Sport.cz, který vznikl na soustředění Viktorie ve Španělsku, popisuje krkolomnou cestu zpátky na výsluní, tvrdí, že reprezentace pro něj není uzavřená záležitost, nebo mluví o přátelství s kapitánem Manchesteru United Brunem Fernandesem.

Jak se chytá druhý dech?

V mém případě velice těžce. Naštěstí druhý dech přišel. Pomohla mi k tomu spousta věcí, které byly pro jiné kluky nepříjemné. Třeba zranění Rafiho (Durosinmiho) nebo cesta Adua do Ghany pro víza – chyběl několik týdnů. Tyto věci mi nahrály. Zbyli jsme na hrot s Vášou (Vašulínem). Konec podzimu pro mě dopadl hodně dobře. Konečně jsem to byl zase já.

Z Vydry paliče je zase Vydra střelec.

Dělal jsem si z toho až srandu, že bych jel dál bez zimní pauzy. Když se daří, je škoda přestávat. Snad mě tři týdny bez zápasů nezastaví. Musím říct, že na konci podzimu jsem se cítil nejlíp, co jsem v Plzni.

Potvrdilo se, co jste říkal před dvěma lety. A sice, že návraty ze zahraničí do české ligy bývají ošidné.

Upřímně, čekal jsem, že lauf přijde daleko dřív. Což asi i všichni kolem. Když ale vezmu období po operaci pravého kolena, kdy jsem přišel do Watfordu a nasázel jsem za něj jednadvacet gólů… Tohle je jiná pohádka, než byla ta po zákroku na druhém koleni. Holt už mi není nejmíň.

Jak jste nepříznivému období čelil?

Vnitřně jsem pořád doufal, že to ve mně pořád je. Odehrál jsem mraky zápasů včetně sto šesti v Premier League. Říkal jsem si, že jsem nemohl zapomenout dávat góly. Ležela na mně deka, měl jsem psychický blok. Bohužel se mě to drželo dlouho. Šance jsem měl, ale profit nulový. Rada ve stylu „nemysli na to“ zní jednoduše, ale blok z hlavy tím nedostanete. Mně to trvalo rok a půl.

Kdy nastal zlom?

Ve vítězném zápase v Ostravě. Měl jsem tři šance, gól nedal, ale po hodně dlouhé době jsem se cítil dobře. Pak už šlo všechno nahoru. Pomohla mi moc herní vytíženost. Najednou jsem pravidelně nastupoval v základu, cítil jsem, že jsem pro tým důležitý. Naskočit na posledních dvacet minut a zvrátit děj zápasu, tohle moc neumím. Moje hlava potřebuje vědět, že na mě mužstvo i trenér spoléhají. Snažím se pomáhat týmu ale i jinak než góly. Vyhrávat souboje, pomáhat v defenzivě. Tohle jde asi i věkem.

Jste víc týmový než dřív?

Jsem pořád stejný, týmově jsem myslel vždycky. Zamlada jsem ale řešil, aby se o mně hezky psalo. Že mám formu, že dávám góly a kolik jich ještě přidám. Tohle už neřeším. Mám jiné priority než ve dvaceti, kdy jsem byl sám v Anglii a přál si, aby byla na mě upřena pozornost. A když přišla kritika, nečetl jsem média, takže se ke mně nic nedostalo.

Táta čte všechno, co se o mně napíše. Včetně komentářů pod články. Pak mám na talíři, když se o mně nepíše pozitivně. Ať si každý píše, co chce, jsem vůči tomu imunní.

Otec musí být poslední měsíce spokojený.

Teď je rád. Na stadion ale nechodí. Dřív občas létal do Anglie, ale pak byl jednou v Olomouci na reprezentaci. Lidé kolem nevěděli, o koho jde, takže slyšel z první ruky, co na mě křičí. Zařekl se, že v Česku na fotbal už nikdy nepůjde. V pondělí jsem s Plzní prodloužil o rok smlouvu, třeba si dá táta říct.(směje se)

Byl jste v očekávání, jestli vám vedení Viktorie nabídne nový kontrakt?

Jak se mi začalo dařit, říkal jsem si, že by mi mohli ještě rok dát. V Plzni jsem spokojený, daří se mi, proč bych odcházel. Jsem rád, že jsme se s panem Šádkem dohodli, že nemusím končit s fotbalem.

Řekl jste v nadsázce?

Neměl jsem v hlavě konec kariéry. Jen jak se krátil čas do konce smlouvy, ve srandě jsem se uklidňoval: No tak co, kdyžtak skončím ve třiatřiceti. (směje se) Je fajn, že mám další rok a půl, abych něco vyhrál. Nikdy jsem nevyhrál žádný pohár ani první ligu.

A získal čas na návrat do reprezentace.

Nikdy jsem neřekl, že bych s nároďákem skončil. Jsou tam mladší kluci, ale například Bořilovi se návrat podařil. Budou rozhodovat výkony a to, jestli bude v reprezentaci místo v útoku. Jo, čas letí. Uvědomil jsem si to po nedávném zápase s Manchesterem United, kdy jsem si povídal s Brunem Fernandesem. Byli jsem spolu krátce v Udine, před deseti lety…

Měli jste k sobě blízko?

Byli jsme v minipartě mladých, s námi ještě Alexis Sanchez. Oba fajn kluci. Když jsme pak proti sobě s Brunem hrávali v Anglii, po zápasech jsme se pokaždé bavili. Angažmá v Udine mu moc nevyšlo, vrátil se do Portugalska, kde začal zářit. Teď je kapitánem United. Je hezký, když si na vás vzpomene takový hráč.