Článek
Námluvy se Slavií se táhly hodně dlouho, klubová generalita dokonce přiznala, že jste byli v kontaktu už od září. Proč takové váhání?
Nechtěl jsem se ukvapit podobně, jako když jsem přestupoval do Chotěbuzi. Tehdy jsem byl pod tlakem, neboť jsem měl na rozhodnutí jen pár dnů. A nebylo to šťastné rozhodnutí, mé další kariéře rozhodně neprospělo. A navíc v létě nic nenasvědčovalo, že po třech čtyřech kolech už nebudu figurovat v kádru. Letní přípravu jsem absolvoval, v prvním zápase jsem nastoupil v základní sestavě a teprve potom vše nabralo podivné obrátky.
Přesto jste se rozhodnutí oddaloval...
Hlavně jsem řešil, co bude a nebude. A pochopitelně jednal se Slavií trenérem počínaje a klubovým vedením konče. Právě z těchto promluv jsem získal velice dobrý dojem, a proto se rozhodl pro Slavii.
Spíše se přitom dalo očekávat, že se vrátíte tam, odkud jste se do bundesligy vydal - tedy do Teplice. Nebo snad neměly zájem?
Teplice byly, jsou a budou mou srdeční záležitostí, takže jsem byl v kontaktu jak s šéfem klubu Františkem Hrdličkou, tak i s manažerem Pavlem Verbířem a některými spoluhráči. Nakonec jsem dal ale přednost Slavii, protože myslím, že pro mou další kariéru to bude lepší krok.
Takže sázka na tradici? Osvědčenou značku? Renomé klubu?
Během působení ve Frankfurtu, který je také klubem s velkou minulostí, jsem poznal, co tradice znamená. I to představuje výzvu.
A co role trenéra Rady? Zažil jste ho v Teplicích i v české reprezentaci, znáte ho, víte, co od něho můžete očekávat...
Pochopitelně že i to roli sehrálo. Vždyť po návratu ze světového šampionátu dvacítek jsem právě pod jeho vedením zažil nejúspěšnější půlrok v kariéře, než mě Teplice prodaly za velké peníze do Německa.
Možná že vám i vykládal, že s návratem na ligovou scénu to budete mít u něho mnohem snazší, neboť ve slávistickém útoku není příliš velká konkurence?
Trenéra znám a době vím, že žádné pardony od něho očekávat nemohu. Pokud nebudu mít odpovídající výkonnost, na hřiště se nedostanu.
Zvládnete to? Jak se vůbec po návratu z Německa cítíte?
Fyzicky dobře, protože s Chotěbuzí jsem od 4. ledna absolvoval celou zimní přípravu a natrénováno mám stejně, jako kluci ve Slavii. Ale až na hřišti a při zápasech se ale ukáže, jak jsem na tom herně. Proto už jsem celý nažhavený, abych hrál.
Slavia si od vás hodně slibuje, neboť na podzim zmírala na neschopnost dávat góly a prosazovat se střelecky. I proto spadla až ke dnu tabulky. Neodrazovalo vás její postavení?
Nepovedly se jí poslední čtyři zápasy, což se může stát. I proto bych jí chtěl pomoci...
Udělat si v jejím dresu zase jméno, aby se ozvali noví zájemci z ciziny?
Vracím se s pokorou a rozhodně si nemyslím, že dám za půl roku dvacet gólů a půjdu zase pryč.
Takže cizina vás zatím neláká?
Prožil jsem nešťastný poslední rok, na který bych chtěl co nejdříve zapomenout. Lepší místo, abych to dokázal a začalo se mi znovu dařit jak po fotbalové, tak i lidské stránce, jsem vybrat nemohl. Jsem doma, v týmu mám hodně kamarádů, má německá přítelkyně za mnou po složení zkoušek v březnu přijede do Prahy.
Z Německa jste se vrátil s pošramocenou reputací a negativní nálepkou. Neobáváte se, že ji ponesete i v Čechách?
Když si člověk prožije takový rok, jaký jsem měl, a ještě k tomu nehraje, hledají se všechny možné důvody. I ty, které se za mou absencí vůbec neskrývaly. Proto jsem rád, že jsem z Chotěbuzi zmizel a mohu se teď koncentrovat jenom na fotbal. Navíc už mám něco za sebou a není mně dvacet...
