Článek
Až v tu chvíli nejspíš Abdallaha Simu zamrzelo, že si jednu lahev při příchodu na hřiště nevzal. A legionáře z Bahrajnu Jusúfa Hilála určitě také...
Nejspíš netušili, že není bezpodmínečně nutné, aby při oslavách titulu lokali bublinky, protože perlivý a patřičně napěněný nápoj slouží ve slavnostních chvílích i k všeobecnému veselí.
„Zažil jsem to poprvé a doufám, že v příštích letech si budu titul vychutnávat zase. Máme na co navazovat," vykřikoval Jan Kuchta jásající nad tím, že i korunu krále střelců nakonec přece jen získal.
„Sice dělenou, ale i tak z ní mám velkou radost," přiznával nejlepší střelec Slavie, jemuž nic nepomohlo, že jeho sparťanský konkurent Adam Hložek do druhé půle souběžně hraného střetnutí s Brnem nenastoupil a bylo tudíž jen na něm, zda se o primát mezi střelci bude chtít podělit.
„Nechtěl jsem, protože jsem od Přemka Kováře věděl, že Hložek na Letné už nehraje a že mi jedna trefa stačí, abych byl nejlepším střelcem jen já. A i diváci mi to hlasitě připomínali."
„I půlená trofej ovšem znamená splnění všech pěti cílů, které jsme si v sezoně dali. V sezoně extrémně dlouhé, náročné a skvělé. Totální sezoně číslo dvě, která je navíc vyšperkovaná tím, že jsme jí prošli bez prohry. A to se hrálo čtyřiatřicet kol. Nebýt těžkých zranění dvou našich hráčů, mluvil bych o ní dokonce jako o sezoně extrémně úspěšně," rozpovídal se trenér Jindřich Trpišovský skropený šampaňským od hlavy k patě, což ovšem platilo i pro většinu jeho svěřenců.
Aby ne, když mistrovský hattrick k tomu zavdával náramný důvod. Sezona, kterou jeho Slavia proletěla bez jediné porážky, možná ještě větší.
Co teď dál?
Pokračovat a natahovat sérii zápasů bez prohry, která má po konci sezony 2020/21 šestačtyřicet zářezů? Dostat se do desítky evropských klubů, jejichž série je ještě delší? Dostihnout Steau Bukurešť, která v letech 1986 až 1989 neprohrála 104 utkání v řadě?
„To už nikdo nikdy nepřekoná, to bychom museli být v soutěži sami," jen se pousmál slávistický kouč netající se přitom tím, že do Edenu dorazilo hned několik dalších nabídek nejen pro jeho svěřence, ale i pro něho samotného.
„Já se tím naštěstí nezabývám, všechno jsem nechal na svém agentovi. Muselo by jít o opravdovou bombu, aby mi o nabídce řekl něco víc. Nemám totiž důvod ze Slavie odcházet, protože jsem tady spokojený. A spokojený budu, dokud se bude klub pohybovat tam, kde je, neuhne z cesty a bude mít pořád stejné vize, jaké má nyní," ujišťoval Trpišovský, že jen tak nějaká nabídka ho z Edenu neodláká.
Zvláště, když má před sebou nové cíle i nové výzvy.
Co se třeba vyrovnat desátému Celtiku Glasgow a Benfice Lisabon s 56 zápasy bez prohry, což Celtic svedl v letech 2016 až 2017 a Benfika v rozmezí sezon 1976 až 1968?
„Výzev jsem zažil ve Slavii už spoustu, všechno bude ale záležet na tom, jaké hráče a jaký kádr budu mít za měsíck dispozici při startu nové sezony," neztajil, že odejít může nejen třeba Sima, ale i někteří další muži z mistrovského kádru a pak bude záležet na tom, kdo je doplní.
„Na posily si musíme vydělat," pravil Trpišovský pragmaticky
Takže co takhle čtyři tituly v řadě, což minulosti svedl ve Slavii jediný trenér? Co se teď chtít vyrovnat Emilu Seifertovi?
„Pro mě je největší výzvou spokojenost fanoušků. A dneska jsem si znovu potvrdil, že s námi spokojeni jsou. Proto o dalších výzvách a cílech můžeme v budoucnu uvažovat," odpověděl kouč, než se zase ponořil do víru mistrovských oslav.
Právě skončená totální sezona II. si o to říkala.