Článek
Zdá se, že vám to v útoku sedí. V Karviné jste se trefil jednou, s Duklou dokonce dvakrát?
Z hlediska produktivity určitě. Tentokrát mi to ale šlo i herně. Některé souboje jsem už celkem zvládal. Nejdůležitější ovšem je, že jsme obstáli jako tým.
Když vám to tak půjde dál, konkurenta Chorého už na hrot nepustíte?
To určitě ne. Na ten post je Tomáš jednoznačně naším hráčem číslo jedna. Až se vrátí, posunu se zase zpátky do středu zálohy.
Při gólech, které jste vstřelil, jste měl hodně prostoru. Překvapilo vás to?
Snažil jsem se od stoperů odpoutat. Kluci se na poslední chvíli, než centrovali, podívali, všimli si toho a jak Sladký, tak Zahradníček mě fantasticky našli. První centr jsem uklidil bez problémů k tyči. Druhé zakončení už bylo krkolomné, ale naštěstí, byť až napodruhé, to do brány také spadlo.
V druhém poločase jste byl blízko hattricku. Co k němu chybělo?
Nevím, jak gólman moji ránu z první vykopl. Stál snad metr před brankovou čarou a přeletělo to ještě břevno. Byla to smůla. Štěstí jsem si vybral při druhém gólu.
Duklu jste prakticky k ničemu nepustili...
Je to pravda. Dobře jsme se na ně připravili a celý zápas kontrolovali. Klíčové bylo, že jsme jim nabourávali rozehrávku. Ohrozit nás mohli jen ze standardek.
Na trávníku bylo znát, jak máte všichni velké sebevědomí. Je to tím vydařeným startem do soutěže?
Rozhodně. Jsme druzí, to se krásně poslouchá. Kluci tady mají kvalitu. Podstatné však je, že v hlavě se dobře nastavili, začali si věřit a naštěstí to funguje, tak jenom v tom pokračovat.
Ten váš sen zatím nekončí, kdy vyvrcholí?
Já doufám, že po třicátém kole. Je ale předčasné dělat takové závěry. Musíme jít zápas od zápasu, být pořád pozitivně nastaveni a dál pracovat stejně.
