Je to jako malý titul, září ředitel Hradce. Už se těší na nový stadion, který mu roste před očima

Kdyby vám před sezonou někdo řekl, že budete hrát ve skupině o titul, co byste si pomyslel?

Samozřejmě že se zbláznil. Tohle je sci-fi a sen. Někde v koutku duše jsem o takové sezoně možná snil, ale překvapení to je pro všechny včetně mě. Upřímně říkám, že jsem šťastný. Celý tenhle výsledek je odměnou a zúročením práce, kterou jsme tu všichni odváděli už ve druhé lize, kdy probíhala přestavba týmu a svým způsobem i celého klubu. Do ligy jsme šli s klukama, kteří si ji vykopali, změny byly jen kosmetické. Ale věděl jsem, že kluci tu tvoří dobrou partu, že jsou soudržní, charakterní, chtějí hrát za Hradec a mají touhu zlepšovat se. Ale liga je jinde, sám jsem čekal, co se bude dít.

Navíc po postupové sezoně skončil trenér Zdenko Frťala. Byl jste v těžké situaci, že?

Pro mě bylo minulé jaro schizofrenní, protože jsme šli za postupem a já zároveň věděl, že nebudu mít trenéra. Stěžejní bylo přivést zkušeného kouče, který ví, co obnáší první liga, a nebude se hroutit z toho, kdyby se náhodou nedařilo. Ve finále jsem se rozhodl pro Míru Koubka. Podařilo se mi ho prosadit a teď jsem rád i za něj. Od prvního momentu naplňuje to, co jsem si od něj sliboval. Tým začal okamžitě posouvat z hlediska intenzity, nasazení, přinesl zkušenosti, pracuje s detailem.

V čem tkví kouzlo hradeckého úspěchu?

Už jsem to naznačil. Povedlo se nám dát dohromady dobrou partu lidí, ve vedení klubu včetně představenstva pomáhá město. Je to klišé, ale všichni jdou jedním směrem. Samozřejmě vše směřuje k ligovému týmu, tam je taky skvělá parta. Baví mě být mezi nimi, být jedním z nich. Nejsme klub, který může dávat stotisícové smlouvy. To fakt ne. Myslím, že prioritně to tady není o penězích. Všichni tu jsme spolu, bydlíme tady, něco společně budujeme.

Projevují se výsledky, které máte nad očekávání, na atmosféře ve městě? Cítíte, že lidé vaši práci oceňují?

Myslím, že jsme lidi přesvědčili, že hradecký fotbal může jít nahoru. Vnímám, že lidé jsou šťastní, přejí nám. Když sedíte na kávě, někdo za vámi přijde a řekne vám, že je za vámi vidět kus práce, potěší vás to. Vážím si toho a beru všechno s pokorou. Rozhodně nejsem nabubřelý, hranice mezi úspěchem a neúspěchem je ve sportu hodně tenká. Musíme takhle pracovat dál. I další sezonu chceme mít dobrou.

Jak moc vás mrzí, že nemůžete hrát doma, ale nastupujete v azylu v Mladé Boleslavi?

Je to realita. Všichni jsme chtěli, aby se tu začalo stavět. Dva roky to musíme vydržet. Boleslav je pro nás druhý domov, myslím, že se nám tam hraje dobře. Jasně, každý mi teď říká, že kdyby se hrálo u nás, tak je na každý zápas šest nebo osm tisíc. Hradec byl vždy fotbalový, sám jsem tu s Viktorkou Žižkov nebo Teplicemi hrál před početnou návštěvou. Těším se, že se vše povede a bude tu nový stadion. Ale teď musíme hrát v Boleslavi a přijmout to.

Výstavba nové arény jde podle plánu? Na první pohled je patrné, že se tu intenzivně pracuje, ale hradecký stadion je evergreenem, generace fanoušků na něj čekají.

Nejvíc si tím prošel Richard Jukl. Za patnáct let tu byly tři projekty, které padly. Když jsem přišel před čtyřmi a půl lety, taky mi tu řekli, že do dvou let bude stát nový stadion. Nestál. Nepropadal jsem skepsi, neřeším to, co nemohu ovlivnit. Měl jsem jiné úkoly. Ale když jsem tu pak seděl někdy odpoledne, sluníčko mi svítilo do očí, na hřiště jsem koukal asi z kilometru, došlo mi, že je to fakt strašné. Ale i já jsem byl překvapený, že věci teď chytily takový drajv a spád. Vše jede. Samozřejmě ceny letí nahoru, je inflace, stavební materiál zdražuje, železo například dvojnásobně. Ale věřím, že stavbu to neohrozí. Zatím vše jede podle harmonogramu, stadion už získává obrysy. Chci věřit, že vyroste.

Jak moc jste chtěli do skupiny o titul? Trenér Miroslav Koubek se téhle možnosti po jednom zápase až zalekl. Říkal, co byste tam dělali. Jak jste to měl vy?

Nejsem člověk, který spekuluje. Jdu do každého zápasu s tím, že ho chci vyhrát. Míra to myslel tak, že tam skoro nepatříme. Rozpočtem, tím, že jsme nováček a tak dále. Samozřejmě jsme se o tom bavili. Vždy druhý den po zápase máme hodnocení a já mu po utkání, kdy tohle na tiskovce prohlásil, říkal, že do šestky chci. Odvětil mi, že on taky. Hráči i všichni ostatní v klubu chtěli do šestky, ale šli jsme zápas od zápasu. Je to historický úspěch celého klubu. Hradec byl naposledy takhle vysoko někdy v roce 1963. Važme si toho. Je to mega úspěch, někdo mi říkal, že je to jako malý titul vzhledem k tomu, v jaké společnosti jsme se ocitli.

Byl pro vás zápas se Slavií, kterou jste porazili 4:3, vrcholem sezony?

Spíš bych řekl třešinkou a odměnou. V sezoně jsme měli pasáže, kdy se nám tolik nedařilo. Přišly zápasy, které jsme potřebovali zvládnout, takže vrcholem pro nás byla utkání se Zlínem nebo v Teplicích. Po nich jsme vyskočili, spadla z nás tíha, rozvázaly se nám nohy. Před Slavií jsme měli respekt, všechno se nám sešlo. Výhra je cennější o to, že jsme odehráli tak vyrovnaný zápas. Ale proti takovému soupeři odehrajete takové utkání třeba jedno ze šesti.

Poté jste remizovali na Spartě, to byl také velký výsledek.

Spartu a Slavii jsme chytili ve chvíli, kdy jsme byli na vlně. Kluci dohrávají sezonu s lehkostí, až jsem sám překvapený. Ale nehrajeme pod tlakem, zápasy, které musíte zvládnout, se hrají jinak. Tohle jsou sváteční utkání, ta chcete hrát.

Cítíte, že příští sezona pro vás bude těžší? Varuje vás příklad Pardubic?

Hodně lidí mi to říká. Ale v tuhle chvíli to ještě neřeším, sezona dobíhá, ty dva týdny si ještě užijeme. Ovšem k té další mám respekt. Myslím si ale, že jsme v jiné situaci než Pardubice. Tým máme pospolu delší dobu, je konsolidovaný, nemáme tolik hráčů na hostování a ti, kteří tu na hostování jsou, chceme proměnit v přestup. To by měla být naše výhoda, koncepční prací jsme něco vybudovali, hráči jsou naši.