Článek
Rudo, vnímáte svoji úlohu jako náhradník?
O.: Ano, i já jako Galas jsem starší než Renda. Velitel pokoje a strážce plamene míru a klidu se nezměnil. Renda jím je dál.
Jak zabíjíte volný čas? Hrajete počítačové hry, anebo se díváte na filmy?
O.: Hry nám nic neříkají. Máme rádi filmy. Volbu které, jsem nechal na Rendovi. V tom je specialista. Vzal jich asi dvacet.
Kterým dáváte přednost?
B.: Českým. Vzal jsem nějakou klasiku, jako třeba Bony a klid, ale i nové. Super jsou Bobule, ale i František je děvkař, na který jsme se dívali naposledy, pobavil.
Oba hrajete tenis a dobře. Už jste vyzkoušeli hotelové kurty?
B.: Ne, ještě jsme neměli volno. Nevzali jsme si ani rakety, ale jakmile bude příležitost, tak si je vypůjčíme a zahrajeme si.O.: Spolu proti někomu. Na předvánočním turnaji jsem hrál se Svěrkym proti Rendovi s Galasem. Všimnul jsem si, že si můžeme vyhovět i na kurtech.
Jak vnímáte deset dnů v pětihvězdičkovém hotelu s možností trénovat a hrát na bezvadné trávě?
O.: Radši bych byl doma. Je tady příliš moc lidí. Jo, na trávě je to samozřejmě lepší než na umělce, ale mi vadí, že na konci tréninku už někdo čeká, kdy vypadneme. Já bych měl chuť ještě si pohrát s balónem, něco si zkusit, ale nemohu. Čas vypršel, tak ahoj.B.: Nebudu nic skrývat, radši bych byl doma. Je to nutné zlo. Ale ta tráva je super a takovou doma teď nemáme.O.: Už jsme se něco najezdili. Stýská se nám. Kdysi mi to nevadilo, teď ano. Například budíček ve čtvrt na osm, což je čtvrt na semd českého času, nemůžu strávit. Na druhé straně patnáct stupňů je příjemných. Tím se utěšuju.
Jak často telefonujete domů?
B.: Každý den.O.: Přes den píšeme esemesky, večer telefonujeme.
V jídelně, kde najednou si nabírají porce jídla ze švédských stolů fotbalisté deseti klubů, je spousta dobrot. Jste omezováni co můžete a co ne?
B.: Nejsme. Ono tam nic škodlivého ani není, nabídka koresponduje s tím, co bychom jíst měli. Akorát kdo má přes váhu, se musí hlídat.
Zákusky jsou fantastické. I ty si dopřáváte podle libosti?
B.: Ano, přece se tady nebudu ládovat čokoládou. Energii nutno doplňovat.
Máte za sebou první zápas. Oba jste schytali ránu loktem do hlavy. Naštvalo vás to?
B.: Nebylo to nijak hrozné. Horší byl šlapák, který mě vylekal. Šel jsem do souboje na dlouhou nohu a najednou prásk a velká bolest. Lekl jsem se. Měl jsem do toho jít také šlapákem, i kdybych měl být vyloučený. Naštěstí všecko dobře dopadlo. Jsem v pořádku.O.: Nehlavičkuji, hlavičkování se spíše vyhýbám. Já blbec šel do hlavičky a schytal jsem to. Zápasy tady nejsou přáteláky. Kluby z východu mají čtyřicet hráčů, kteří mezi sebou bojují o živobytí a jdou do toho hlava nehlava. Musíš si dát bacha, abys to přežil ve zdraví.
V 17. minutě jste skoro z půlky zatočil přímý kop k tyči pod břevno a málem nachytal slavného rumunského gólmana Lobonta. Bavil jste se?
O.: A dobře. Akorát to neměl chytit. Byl skoro na vápně, čekal centr na vzdálenější tyč. Bylo to dobře kopnuté, ale on prokázal, že je starý pes, který se nachytat nedá. Škoda, byl by to docela cenný zářez na pažbě.
V tom utkání proti Dinamu Bukurešť zazářil mladík Jan Hable. I ve vašich očích?
B.: Hrál dobře. Ale až v české lize se ukáže, co v něm je. Docela mu věřím.O.: Ale Galas to není.
Jenže Galásek je hráč, jenž může být za hvězdu španělské, německé nebo nizozemské reprezentace. Takový do české ligy vůbec nepatří a vy můžete být rád, že jste si s ním zahrál!
O.: To je fakt. Ještě dneska mu zavolám, řeknu mu co jste o něm říkal a za sebe mu poděkuju. Řeknu: Galas, fakt dík, půlrok s tebou v Baníku byl fantastický, uvědomuji si to čím dál silněji, a vrátil mi radost z fotbalu.
