Článek
Naštěstí. Hybšovi, který mluvil opravdu otevřeně, držel palce celý fotbalový národ.
„Mám obrovskou radost, že se můžu vrátit do normálního života. Do sportu, doktoři říkali, že mě to nijak neovlivní,“ vyprávěl.
Okamžik, kdy se jeho zelenobílý dres se sedmičkou na zádech opět objeví na ligovém trávníku, se pomalu blíží. Levonohý obránce už se v březnu zapojil do tréninku, ale ví, že ho ještě čeká dlouhá a náročná cesta. „Vypálilo mi to všechno. Musím být trpělivý, jít krůček po krůčku. Věřím, že budu nachystaný na letní přípravu. A pokud by se mi už na jaře povedlo nastoupit na nějakou tu minutku? To by byla třešnička na dortu,“ doufá Hybš.
Uplynulé měsíce pro něj musely být těmi nejtěžšími v životě. Plejer Bohemians, který prošel třeba i Spartou a Plzní, v obsáhlém rozhovoru prozradil, co ho donutilo odbornou pomoc vyhledat. „Pociťoval jsem v dané oblasti bolest, nekomfort. Vadilo mi to v tréninku, při běhu. Na první vyšetření jsem hned z reakce doktorky poznal, že je něco špatně,“ vzpomíná Hybš na náročné okamžiky z druhé poloviny loňského října.
„Jel jsem okamžitě do nemocnice a jako první řešil, kdo vyzvedne syna ze školy.“
Následoval operační zákrok, po němž Hybš věřil, že se stihne zapojit do zimní přípravy se spoluhráči. „Věděl jsem, že může stačit operace. Bylo mi to řečeno. Vsadil jsem na to, že mě odoperují a budu do dvou měsíců zpět.“
Spolu s manželkou Lucií, která mu byla velkou oporou, museli tátovy zdravotní potíže vykomunikovat i s tříletým synem Elliotem. „U nás doma frčí Blesk McQueen. Tak jsme mu vysvětlili, že když se vybourá a upadne mu kolo, potřebuje, aby mu to Luigi a Guido spravili.“
Pak ale nastaly komplikace. Ukázalo se, že pouze operace stačit nebude. Z plánovaného jednoho cyklu chemoterapií se nakonec vyklubaly tři.
„V určitých chvílích jsem ležel a neměl sílu si ani podat skleničku,“ pravil Hybš.
Koncem ledna šli Bohemians se zprávou ohledně onkologického onemocnění jednoho ze svých klíčových hráčů na veřejnost. A strhla se obrovská vlna solidarity.
„Psali mi fanoušci Bohemky i jiných klubů, kde jsem v minulosti působil. Kamarádi, které jsem několik let neviděl. Bylo toho hodně a moc si toho vážím,“ vyjmenovával Hybš při snaze nikoho neopomenout. Načež ocenil i přístup jedinců přímo z klubu. Ať už se jednalo o spoluhráče, účetní, nebo kouče Bohemians Jaroslava Veselého.
„Trenér mi několikrát během léčby volal. Jen aby mě podpořil a zjistil, jak se cítím. Věřím, že ještě nějaký čas v Bohemce zůstanu a důvěru dokážu všem splatit.“
Když 12. března zelenobílí zveřejnili na sociálních sítích video, kde si Hybš kope s míčem na tréninkové jednotce, slavil celý fotbalový národ. „Dva dny poté jsem od doktorky zjistil, že mě bude čekat ještě jedna kontrola, o které doteď nevěděl vůbec nikdo. Ale dopadla dobře, dostal jsem zelenou,“ prozradil.
Hybš také apeloval na všechny muže pod čtyřicet let, kterým rakovina varlat hrozí nejvýrazněji. Aby se nestyděli vyhledat odbornou pomoc. „Chlapi si často nechtějí přiznat, že mají problémy. Ale nemá cenu hrát si na hrdinu, že to odejde samo. U tohohle typu onemocnění je každý den důležitý. Čas je klíčový,“ ví Hybš, který (nejen) svým vrstevníkům doporučuje i pravidelně docházet na preventivní prohlídky.
Zkušený obránce ví, že ho ještě čekají náročné týdny, spíše měsíce. Dohnat fyzické manko po tak náročné době není jen tak.
Už teď se ale nemůže dočkat okamžiku, kdy bude opět figurovat v zápise k utkání. A hlasatel v Ďolíčku a ředitel klubové komunikace Petr Koukal, který obsáhlý rozhovor vedl, zahlásí následující:
„S číslem sedm. Matěj Hybš!“
Můžete si vsadit, že bude následovat bouřlivý aplaus, který uslyší celá Praha.
