Tikají mu hodiny. Babičky kopou za to, abych nikam nešel, směje se hvězda Slavie

Hrozně těžko se mi to hodnotí, ale od Eura se cítím dobře. Na hřišti i mimo něj. Mám klid v rodině, všechno je tak, jak si bych si představoval. Pohoda se promítá i do sportu. Za chválu jsem rád, ale ve fotbale se dějí věci rychle, situace se může otočit. Snažím se, aby to vydrželo co nejdéle.

Věřím, že dobře hraju celkem dlouho. Jde o výsledek konstantní práce. Hodně mě přibrzdilo zranění, ze kterého jsem se dostával fyzicky i psychicky. Teď se to všechno sešlo. Povedlo se mi Euro, což hráči dodá sebevědomí. Narodila se nám dcera, všechno do sebe zapadlo.

Byla to hrozně dlouhá a složitá cesta. Ale já jsem typ, co nic nezabalí. Věděl jsem, že když budu pracovat, dostanu se zpátky. Ovšem přiznám se, že jsem nečekal, že vše bude trvat tak dlouho. Dostat se na nějakou úroveň zase tak složité není, ale vyjít až tam, kde jsem teď, trvá. Celé období bylo těžké psychicky, posílilo mě mentálně, uspořádal jsem si priority. Po návratu si tělo zvykalo na náročný program, na fyzické zápasy ve Slavii, měl jsem několik dalších menších zranění. Musel jsem vytrvat.

Chvilku falešná forma byla. Po návratu jsem dával góly, dařilo se mi, ale pak jsem měl natržené svaly různě po těle, což se mi nestává a nikdy nestávalo. Nebyl jsem na to zvyklý, tělo se s tím rovnalo. Každé dva měsíce jsem vyskakoval z tréninkového procesu. Byla to zkrátka složitá doba. Teď se mi vrací, že jsem vytrval.

Teď určitě ne. Kdybyste se mě zeptal v lednu po volnu, tak možná řeknu něco jiného. (úsměv) Nechci si stěžovat na to, že zápasů je moc. Teď si stěžoval Rodri a nevyplatilo se mu to. Ale utkání je extrémní množství a je potřeba tu porci zvládat. Pamatuji si, že když jsme na konci minulé sezony hráli jeden zápas za týden, byl to úplně jiný sport.

Cítil jsem se fakt výborně, do každého zápasu jsem šel zdravý, nic mě nebolelo. Když se hraje jednou za tři nebo čtyři dny, je to hodně o regeneraci, o tréninku tolik ne. Snažíme se dělat maximum, abychom byli na zápasy připravení alespoň z devadesáti pěti procent.

Je to tak. Trenér Trpišovský mi říká, že přemýšlím až moc. Fotbal je moje zaměstnání i vášeň. Teď už neřeknu, že je pro mě všechno, nicméně se mu snažím dávat sto procent. Musíte se dobře připravovat, regenerovat, najíst se. Fotbal se celkově strašně posunul. Rozhodují detaily a maličkosti. V extrémně nabitém programu je klíčové to, jak člověk umí spát, regenerovat, trénovat. Musí vědět, kdy si přidat, kdy ubrat. To vše utváří celek.

Nechci říkat všechno, ale poslední dobou se snažím o hodně víc jíst. Přijde mi, že v regeneraci je to důležitý aspekt. Dřív jsem to tolik neřešil, až s tím přišel Tomáš Holeš. Začal se zabývat kaloriemi a kalorickými tabulkami. Jsme podobného ražení, tak jsme do toho malinko spadli a začali počítat. (úsměv) Zjistil jsem, že jsem opravdu málo jedl. Jak před zápasem, tak po něm. Přitom je důležité tělu palivo dodat. Věci se vyvíjí, trendy se mění, aspekty regenerace jsou různé. Není to jen o kvalitě, ale také hodně o kvantitě.

To ne. (úsměv) Je to dost o rýži.

Samostudiem se dá něco získat, ale nejvíc vám dá, když se bavíte s experty v jednotlivých oborech. Například jsem se potkal s fyzioterapeutem a majitelem kliniky v Mnichově. To jsou lidé, kteří vás hodně posunou. Sleduji největší hráče, co dělají, vyhledávám o nich dokumenty. Pak to zkouším na sobě. Navíc kultura ve Slavii je tak dobře nastavená, že se můžu dívat třeba na Tomáše Holeše, sami se doplňujeme a říkáme si nejnovější tipy, co funguje.

Jo, ale materiálů o něm není tolik. Rád bych s ním strávil třeba měsíc, abych vše viděl. Ale chápu, že si nenechá nahlédnout pod pokličku. Třeba to jednou udělá víc. Ostatně už teď to na svém kanálu na youtube trochu dělá.

Po mistrovství Evropy jsem měl nabídku z Empoli. Já ale znal nastavení Slavie. Měli jsme před sebou klíčovou sezonu s možností se dvakrát dostat do Ligy mistrů. Chceme udělat titul, v zimě přišel pan Tykač (majitel Slavie - pozn. aut.), který nepotřebuje prodávat. Chce úspěch. Vše v klubu je pro úspěch nastaveno. Seděli jsme s panem Tvrdíkem (předseda představenstva - pozn. aut.), domluvili se na prodloužení smlouvy ve Slavii s tím, že uvidíme, co se stane v budoucnu.

Je přesvědčivý. Ale já se mu nedivím, dovedu se vžít do jeho role. Kdyby šlo o velkoklub typu AS Řím, asi bych mluvil jinak. Každopádně jednání s panem Tvrdíkem byla naprosto korektní. Oznámil mi, že ho žádná nabídka nezajímá a že chce, abych pokračoval ve Slavii. Musel jsem to akceptovat, jelikož jsem měl smlouvu na dva roky. Bylo jen dobrou vůlí Slavie a pana Tvrdíka, že mi prodloužil kontrakt.

Třeba by to byl dobrý krok, třeba ne. To už nezjistím. Ale bylo to bez šance. Navíc se jednalo o hostování s opcí, na což by Slavia nikdy nepřistoupila. Žádná další konkrétní nabídka se ke mně nedostala.

Ve Slavii hraju o titul, pod trenérem, který mě vnímá dobře. Mám tu nějakou roli. Na druhou stranu fotbalový život je krátký a člověk by si chtěl vyzkoušet zahraniční angažmá, naučit se novou řeč. Věřím, že by mi to přineslo spoustu benefitů okolo. Vím, že mi hodiny tikají, bude mi osmadvacet a pak už nebude jednoduché přestup udělat. Zase si vážím toho, jak si mě Slavia cení.

Případný odchod nebude jednoduchý, ať přijde kdykoliv nebo ať vyhrajeme cokoliv. Pro Slavii jsem něco odvedl. Pokud přijde nějaká nabídka, tak to bude o domluvě s klubem. Aby to všem dávalo smysl.

Jo. Rodina je nastavená dobře, šla by klidně hned. Ale tady nám zase nic nechybí. Jsme v Praze, do Plzně k rodině to máme kousek. Babičky jsou spokojené, že jsme tady. Ty asi nejvíc kopou za to, abychom nikdy nikam nešli. Ale fotbal je krásný, že můžete zažít něco někde jinde. Lákalo by mě to, ale ve Slavii mi absolutně nic nechybí. Miluju styl fotbalu, kterým se prezentujeme. Netlačí mě bota, že bych zahraniční angažmá potřeboval.

Liga se posunula a nejvíc právě v intenzitě. Vzpomínám na chvíle, kdy jsem přišel z Budějovic a Slavia každého přejela intenzitou. Je to o běhání, o naběhaných kilometrech ve vysokých rychlostech. V tomto směru se česká soutěž obrovsky vyvinula. V lize jsou noví mladí trenéři, snaží se týmy dobře připravit. Trend nastavil trenér Trpišovský, teď se mu to v uvozovkách vrací, protože všichni jsou skvěle fyzicky nadupaní.

Řešil jsem s datovým analytikem, že v naběhaných kilometrech nebo soubojích je naše liga jednou z nejlepších v Evropě. Je to neuvěřitelné a jen málokdo si uvědomuje, jak složitá Chance Liga je. Přišlo období, kdy jen intenzita nestačila. Museli jsme přidat větší součinnost a plno dalších věcí. Strašně nám pomohl příchod Tomáše Chorého, který do slávistické skládačky zapadl jako poslední kousek do puzzle. V každém utkání potvrzuje, že to byl dobrý krok. Můžeme si mnout ruce.

On s tím musel počítat. Zároveň věděl, že musí ukázat, že je platný. Což ukazuje. Vztah s fanoušky je otázkou času. Už teď je to oproti začátku nebe a dudy. A bude to jenom lepší. Myslím, že si ho všichni zamilují. Na hřišti je vidět, že je týmový hráč, maká za všechny, úspěchu je ochotný věnovat všechno. Je jen otázka, kdy si získá sto procent fanoušků, a ne devadesát pět procent.

Rozhodně. Tomáš je ale dost velká a silná osobnost, aby to zvládnul. Myslím, že šatna mu pomohla. Když přišel, všichni za ním okamžitě stáli. Když jsme cokoliv špatného slyšeli, snažili jsme se za fanoušky jít a vysvětlit jim, že se nám to nelíbí. Řekli jsme jim, že on je teď jeden z nás, že si na to musí zvyknout a že nám pomůže. Bude to dobré.

Vnímáme ho. Naším úkolem je přenést formu ze Slavie, tady ji prodat a pomoct nároďáku. Nic jiného s tím nemůžeme udělat. Je otázka, jak je nevole fanoušků zasloužená. Zápas v Gruzii se nám extrémně nepovedl. Pak jsme dali vše do utkání s Ukrajinou, které jsme alespoň výsledkově zvládli. Víte, reprezentace je specifická. Máme tři tréninky, každý přijede v jiném rozpoložení. Pro trenéry je to strašně složité. Musíte trefit sestavu, styl fotbalu, kterým se chcete prezentovat. Ale pro všechny je to stejné.

Ne, vůbec. Tlaky z okolí moc nevnímám. Soustředím se na to, co je teď. Musíme si vzájemně pomáhat. Věřím, že jsme teď nastavení jinak. Můžeme vyhrát dva zápasy a všichni nás budou zase milovat. Po Gruzii to bylo složité, nikdo z nás nebyl pyšný na to, jak jsme se tam prezentovali a jak zápas probíhal. Ale bylo to jedno utkání, za tři dny se hrálo znova a myslím, že jsme to nějakým způsobem smazali. Teď na to potřebujeme navázat.

Očekávání mi nevadí. Spíš si myslím, že si v Česku moc neuvědomujeme kvalitu soupeřů. Chance Liga se zvedla, ale když se podívám na týmy Albánie nebo Ukrajiny, tak za ně hrají hráči z Premier League nebo Serie A a v klubech nastupují pravidelně. Fotbal se hodně vyrovnává. Gruzii, Ukrajinu nebo Albánii není dnes jednoduché porazit. Jejich hráči mají velkou kvalitu. Chtěl bych, aby měli všichni očekávání vysoká, zároveň je potřeba mít respekt k soupeřům. Pryč je doba, kdy doba Česko podobné země poráželo o pět gólů.

Samozřejmě. Mrzí nás, že hrajeme s Ukrajinou doma v Edenu, ale je to prakticky venkovní utkání. Přitom na tomhle stadionu jsem zvyklý na top atmosféru a plné tribuny, které nás ženou. A s reprezentací jsem zažil v Edenu dva venkovní zápasy, s Albánií a s Ukrajinou. Pamatuji si, jak v kvalifikaci s Albánií Asllani hecoval hlavní tribunu, všichni se tam zvedali. S Ukrajinou to bylo teď podobné. Byli bychom rádi, kdyby byl stadion vyprodaný českými fanoušky. Vím, máme to v rukou my. Když se budeme prezentovat dobrým fotbalem, budeme vyhrávat a bavit, tak věřím, že lidé začnou chodit a vnímat nároďák jinak.