Hulk je zpátky, usmívá se brankář Boleslavi. Vypráví o divočině v Bulharsku nebo roli modela

Líbí se vám v Boleslavi?

Kdyby se mi tu nelíbilo, nevracel bych se sem. Už když jsem tu byl poprvé, byl jsem spokojený. Byla tu skvělá parta, vše bylo super. Poznal jsem, že stejné je to tu i teď. Perfektní parta, kluci, trenéři... Neměl jsem důvod nevracet se.

Kdo z hráčů v kádru zůstal?

Kapitán Matěják (Marek Matějovský), Honza Šeda a Tomáš Ladra. Jinak je tým úplně nový.

Když jste tu byl poprvé, říkali vám v kabině Hulku. Tahle přezdívka vám vydržela?

Zůstala mi. I v Polsku mi říkali, že jsem velký jako Hulk. Jsem rád, že jsem tak specifická osoba a lidé si mě díky tomu zapamatují. I trenér mě v kabině představil tak, že jsem gorila, na kterou nejsou boty (úsměv). Ale beru to pozitivně. Jsem usměvavý a tahle sranda mi vůbec nevadí. I sám ze sebe si umím udělat legraci.

Platí, že se tělu věnujete šest hodin denně?

Ano, to mi zůstalo. Vstávám po sedmé hodině a hned mám půlhodinové dýchací cvičení. To je můj rituál, s tím se budím. Den zase pravidelně zakončuji cvičením. Tělo drží po kupě, to je hlavní.

Z Mladé Boleslavi jste odešel do Levski Sofie. Jaké to tam bylo?

Divoké. Přišel jsem tam za italského trenéra Rossiho a po pár týdnech ho vyhodili. Pak se tam trenéři střídali a v zimě skončil majitel. Když přišel nový, nastal bordel.

Chtěl se zbavit všech cizinců.

Přesně tak. Osmdesát procent týmů jsme tvořili my, cizinci. Po podzimu jsme byli druzí za Razgradem, ale vedení to bylo málo. Řekli, že tohle si uhrají s domácími Bulhary a všechny cizince vyhodili. Nakonec se trochu propadli a skončili s třináctibodovou ztrátou na Razgrad. Asi jim to úplně nevyšlo.

Jaká to pro vás byla zkušenost?

Nepočítal jsem, že to bude až tak divoké. Šel jsem do velkého klubu, Levski má zvučné jméno, znají ho po celé Evropě. Ale byla to dobrá zkušenost do života. Naučil jsem se něco nového, musel jsem se rychle oklepat a šel jsem dál.

Do druholigového polského klubu Podbeskidzie Bielsko-Biala.

Když jsem odcházel z Levski, měl jsem nabídky z Maďarska, Česka a Slovenska. Čekal jsem do poslední chvíle, některé věci mezitím padly, ale v Podbeskidzie vznikal zajímavý projekt. Město do toho dalo zajímavý peníze, přišli dobří hráči. Vše se dělalo s cílem, aby se povedl postup do Ekstraklasy. Hned v první sezoně jsme podle plánu postoupili, ale vedení řeklo, že kádr není třeba doplňovat a zůstali jsme ve velmi podobném složení. Já se asi v šestém kole zranil a pak už nechytal. Mrzelo mě, že jsem klukům nemohl pomoct. Po roce v nejvyšší soutěži jsme spadli. V minulé sezoně byla šance, že bychom mohli zase hned postoupit, i když se vyměnilo hodně hráčů. Na podzim jsme o postup hráli, ale v zimě přišel generální manažer, který to trochu rozbil. Dovedl si i svého brankáře a já už prakticky nechytal. Nakonec z toho bylo deváté místo.

Jaké jste měl zdravotní problémy, když jste ve druhé sezoně v Polsku nechytal?

Měl jsem problémy s ramenem. Byl jsem na operaci, ale nebylo to nic vážného. Ovšem potřeboval jsem to dát do kupy.

Teď je vše v pořádku?

Jasně. Už jsem zase zpátky Hulk.

V posilovně zvedáte, na co jste byl zvyklý?

Přesně tak. V zátěžových testech v Boleslavi jsem byl mezi prvními. Jsem spokojený (úsměv).

Jak vidíte kvalitu boleslavského týmu?

V mužstvu je velmi dobrá atmosféra, to je podle mě nejdůležitější. Je tu dobrý mix hráčů. Věřím, že dobře odstartujeme a že nám to v lize půjde.

Jaké máte ambice?

Jsem maximalista, chci být co nejvýš. Nechci však vyhlašovat, že bychom chtěli být mistři, druzí nebo třetí. Chceme jít od zápasu k zápasu, to je hlavní, nelze myslet hned na konec ligy. Musíme do toho dát všechno. Každopádně věřím, že skončíme v první polovině tabulky.

Myslíte i na návrat do slovenské reprezentace?

Určitě. Byl jsem v ní, líbilo se mi tam. Je to pro mě pořád top cíl a beru ho stále jako otevřený. Věřím, že za ni ještě něco odchytám. Jsem v kontaktu s Martinem Dúbravkou (brankář Newcastlu) nebo Jánem Gregušem (záložník San Jose), občas si napíšeme. Teď uvidíme, kdo z trenérů slovenský tým převezme.

Nedávno jste si vyzkoušel roli modela. Jaké to bylo?

Oslovil mě můj dobrý kamarád, který je fotograf. Říkal mi, že když tak dbám o své tělo a denně se o něj šest nebo sedm hodin starám, tak proč to nezkusit v téhle oblasti. Celkem se mi to líbilo. Je to také svým způsobem namáhavé, je to dlouhé, jedno focení trvá třeba šest nebo sedm hodin. Není to sranda.

O změně profese jste tedy neuvažoval?

Zatím určitě ne (úsměv).

Na Slovensku máte také fitness centrum. Prosperuje?

Máme ho s kamarádem, slavili jsme páté výročí. Je to super, vše funguje. Jsem moc rád, že něco takového máme, je to jedno z největších fitek na Slovensku.

Po kariéře tedy víte, co budete dělat?

Určitě. Celý život dělám sport a chtěl bych u něj zůstat i pak. Nějaké tréninky už jsem tam dělal, je to super.