Hubník otevřeně o hořkém konci v Olomouci: Nesetkal jsem se nikde s něčím podobným!

Ukončit kariéru ve chvíli, kdy člověk cítí, že by ještě mohl hrát, je nezvyklé a...

...smutné. Přesně tak svůj konec vnímám. Jenže nebylo jiné zbytí.

Proč?

Leccos naznačila březnová schůzka s panem Minářem (Ladislav Minář, sportovní ředitel a člen představenstva Sigmy). Sdělil mi, že neví, jestli se mnou smlouvu prodlouží. Necelé dva měsíce před koncem ligy. O takové věci se přece jedná s předstihem a narovinu. Zásadní je, jestli obě strany chtějí ve spolupráci pokračovat. Já zájem měl, druhá strana v březnu nevěděla. Pan Minář se mě vlastně ani na to, jestli mám chuť pokračovat, jestli mě fotbal pořád baví, nezeptal.

Co bylo dál?

Deset dnů před koncem sezony si mě pan Minář zavolal s obráncem Michalem Vepřekem. Oznámil nám, že jsme staří, často zranění a nabídl nám smlouvu do béčka. Vše podmíněné postupem rezervy do druhé ligy. A kdyby se něco stalo v áčku, že bych vypomohl. Jenže jak by tohle probíhalo? Přijel bych z Teplic a druhý den jel s béčkem do Třince?

Jak jste reagoval?

Chtěl jsem po pěti vteřinách odejít. Zůstal jsem kvůli Michalovi. Věděl jsem v tu chvíli, že s fotbalem končím. Čekal jsem hodně, ale ne, že mě pan Minář šoupne do béčka. Kolem sebe jsem slýchal, že by chtěla Sigma zřídit funkci mentora v béčku, toto místo obsadit mnou. Jenže pan Minář se se mnou na toto téma nikdy nebavil.

Čím si vysvětlujete, že vám Sigma nabídla smlouvu pro B-tým?

Jestli mě chtěl tenkrát dostat pan Minář pod tlak... Možná si myslel, že budu chtít hrát za každou cenu a podepíšu cokoli. Vrátil jsem se do Olomouce s tím, že když na to nebudu mít, klidně v půlce sezony skončím. Řekl jsem i vedení, že pokud nebude z jejich strany zájem, ať mi řeknou narovinu. Mohlo proběhnout všechno v klidu. Neproběhlo.

Rozešli jste se ve zlém?

Po sezoně jsem si sbalil v kabině věci. Sedím doma, v tom mi volá pan Minář. Máš na stadionu ještě věci? Jsem sbalený, odpověděl jsem. Řekl mi, že si myslel, že za ním přijdu. Druhý den jsme se sešli, zeptal se mě: chceš ještě hrát, nebo ne? Nechtěl jsem mu ještě říkat, že končím. Tak jsem mu sdělil, že chci mít jasno do konce května. A že ještě něco řeším. Šlo o nabídku Brna. Moc mě potěšila, jenže já už nechtěl dojíždět. Narodila se mi v lednu dcerka Karin, do toho práce ve firmě.

Co Minář na to?

Že mi prý nechá původní smlouvu. Vůbec jsme se nebavili o áčku ani o béčku. Na konci května jsem mu oznámil, že končím. Ještě se zeptal, jestli mě má cenu přemlouvat. Moje odpověď byla jasná.

Neobměkčil vás ani trochu?

Víte, když zmačkáte papír, hodíte ho do koše a za čtrnáct dnů ho vytáhnete a chcete ho narovnat, nikdy se vám to nepodaří. Necítil jsem absolutně žádnou důvěru, chtěl mě strčit do béčka. Když jsem pak zaznamenal, že se svými kluby prodloužili smlouvy starší kluci, než jsem já, Milan Petržela, Pepa Jindřišek a Tomáš Hübschman, pomyslel jsem si, že jim jistě nenabídli smlouvu do béčka. Jsem natolik soudný, abych poznal, jestli týmu mám co dát nebo ne. Jsem přesvědčený, že Sigmě jsem ještě měl co dát. Na hřišti i mimo něj. Navíc jsem cítil, že za mnou v Olomouci stála široká veřejnost. Spousta lidí si přála, abych zůstal.

Zažil jste někdy podobnou zkušenost?

Nesetkal jsem se nikde s něčím podobným. Jednání byla vždy na vysoké úrovni. Tohle bylo absolutně...

...nedůstojné?

Jisté prvky nedůstojnosti tam byly. Vzhledem k tomu, že jsem i pro Sigmu něco udělal. Vždyť přece nešlo o nic jiného než vést normální jednání. Upozorňuju, že nikdy nebylo o penězích. Kdyby tomu tak bylo, zůstal bych v Plzni nebo bych byl úplně někde jinde. Chtěl jsem se vrátit tam, kde jsem vyrostl, kde jsem doma, kde mám rodinu a kamarády. Fotbal mě pořád bavil. Spoluhráči nevěřili, že skončím. Mysleli si, že si dělám srandu, když jsem si balil věci. Doteď nechápou.

Cítíte zlobu?

Spíš naštvání z jiné věci. Pan Minář při besedě s fanoušky uvedl, že na podzim jsem byl s Florentem u nejvíce branek. Mně do očí nic neřekl. Takový argument nebyl vůbec na místě. Mohl bych ho obrátit proti němu. Že za osm let, co je v Olomouci, klub dvakrát sestoupil do druhé ligy. A on je v Sigmě dál. Chci však důrazně říct, že nemám vůbec problém se Sigmou Olomouc! Mám problém s lidmi, kteří řídí první dva týmy. Je v nich cítit dusno.

Jak to myslíte?

V Plzni jsem mohl kdykoli přijít za panem Šádkem (majitel Viktorie) a daný problém řešit. S panem Minářem jsem nechtěl řešit nic. On za mnou za dva roky ani jednou nepřišel, nezeptal se mě, jestli jsem spokojený a tak. Většinou jsem ho viděl naštvaného. Vpálil do kabiny, rozkopal věci, řval po nás. Nedovedu si představit, že bych za ním šel se soukromou věcí. Tohle kluci v kabině cítí, tohle je kámen úrazu Sigmy. Kdo by se z bývalých Sigmáků chtěl vrátit? V Olomouci je vydýchaný vzduch. Bavím se se skalními fanoušky, kteří jsou z celé situace v Sigmě otrávení. Říkají mi, že radši budou chodit na béčko na druhou ligu.

Jste s koncem kariéry v hlavě srovnaný?

Ano, delší dobu. Jsem rád, že jsem na konci sezony naskočil a dařilo se mně i týmu. Hřeje mě, že jsem skončil alespoň takhle. A ne v situaci, kdy bych byl na druhé koleji.

Přešel jste navíc plynule do podnikání, před dvěma lety jste založil firmu RVPM moto. Nemusel jste tedy čelit prázdnu, jako někteří sportovci po ukončení kariéry.

Po tréninku jsem chodíval do práce. Teď místo dopoledního tréninku jedu do firmy. Trénink v Chválkovicích, kde budu od podzimu hrát 1.A třídu, mám po práci. Priority se obrátily.

Pronikl jste už do branže?

Náš servisák mě zaučuje. Skládáme elektrokola, servisujeme. Máme také čtyřkolky, i dětské, motorky krosky, koloběžky i pro dospělé. Trávím ve firmě celý den, baví mě to.

Přišla už nějaká objednávka z Plzně? Na koloběžkách a skútrech jste jezdívali ze stadionu do tréninkového centra v Luční.

V Plzni se obměnila kabina, už tam tyhle věci tolik nefrčí. Kluci ze Sigmy si ale brali koloběžky, jsou spokojení.

Ruku na srdce. Kabina vám nechybí?

Zatím ne. Byl jsem teď po osmi letech na dovolené, můžu si plánovat víkend. Zatím převládají pozitiva. Vím ale, že přijde období, kdy mi bude každodenní kontakt se spoluhráči chybět. Celkově už ale budu brát fotbal jinak. Plánuju cestu do Plzně na nějaký zápas. Skočím do vlaku, podívám se, pokecám s kluky. I syn Patrik pojede, strávil se mnou v Plzni sedm let.

Syn na rozlučkovém videu dojemně říká: Táto, byl´s dobrej. Oplakal váš konec?

Pokud ano, zatajil mi.(směje se) Nechtěl, abych skončil. Táto, dej ještě rok, říkal mi. Měl rád tu atmosféru kolem zápasů, které jsme pak spolu hodnotili. Snažil jsem se mu důvody svého konce vysvětlit. Těžko říct, jestli je v jeho letech mohl pochopit.

Existuje šance, že svůj verdikt přehodnotíte?

Nevrátím se. Nejsem typ, který za tři měsíc řekne, že se vrací. V tomhle mám jasno.