Článek
O nabídce, kterou vám Kayserispor předložil, se šušká, že se nedala odmítnout. Vy jste však odmítl a zůstal v Plzni. Proč?
Nečekal jsem, že by se přestup naskytnul v zimě. Počítal jsem, že sezónu dohraju za Viktorii a případný přestup vyřeším v létě. Navíc odešel trenér Vrba a přišel pan Uhrin, což je zásadní změna. Jedná se o obrovský impuls pro mužstvo. Navíc jsme v Evropské lize, doma můžeme pořád dosáhnout na titul. Ještě bych chtěl s Plzní vyhrát nějakou trofej.
Takže převážily sportovní cíle? Je pro vás nejistá vidina úspěchu víc než peníze?
Hodně jsem o tom přemýšlel. Peníze jsou nádherná věc. Každý je má rád. Všichni hrajeme pro peníze, které člověka osvobozují. Ale znám bohaté lidi a ne všichni jsou šťastní. Za peníze si štěstí nekoupíte. Mám před sebou vidinu úspěchu. Znám sám sebe. Kdybych neměl být šťastný a hrál jen proto, že jednou za měsíc uvidím na účtu velkou sumu, to by mě nebavilo. Do téhle fáze jsem nedospěl. Ale přiznávám, ve třiatřiceti bych neváhal.
Nebojíte se, že další nabídka už nepřijde a přestup do zahraničí nevyjde?
Je mi osmadvacet, nabídky nebudou chodit věčně, což si uvědomuji. Vedení Plzně projevilo zájem, abych zůstal. Já jsem tady za pět let jako doma a úspěchy, jichž jsme dosáhli, nejdou hodit za hlavu. Mám Plzeň rád. Věřím, že můžeme hodně dokázat.
Můžete se v případě úspěchů v plzeňském týmu finančně přiblížit nabídce z Turecka?
Ne. Nikdy. Ani náhodou.
Představuje ve vašich očích turecká liga rezignaci na sportovní úroveň?
Vůbec ne. Tamní liga má kvalitu, hrají v ní špičkoví hráči. Někteří naši reprezentanti se tam ani nevejdou na lavičku. Že jde o Turecko, nehrálo roli. Nebyl by to krok zpátky.
A hrál velkou roli fakt, že se jednalo o nabídku z klubu bojujícího o záchranu?
Určitě. Jít do týmu, který nehraje o první místo, když je člověk zvyklý být na špičce, je složité. My jsme za tři roky vyhráli doma všechno. Přičichnul jsem k výhrám, které neomrzí. Jsem konzerva a nechci být každý rok jinde. Na druhou stranu si uvědomuji, že venku je těžší uspět. Láká mě zjistit, jestli na to mám. Třeba jsem si do zahraničí zavřel dveře, ale jde o moje rozhodnutí.
Nakonec jste prodloužil smlouvu v Plzni, kde jste už pět a půl roku. Jak moc jste se za tu dobu změnil?
Pořád se snažím učit. A hlavně brát fotbal jako zábavu. Když jsem jako dítě začínal, nehleděl jsem, zda se dostanu do ligy a jednou budu ve Spartě. Prostě jsem měl fotbal rád. Jak jsem starší, jsem vděčný za každý úspěch. Dříve jsem si to neuvědomoval. A také více dám na své pocity. Před pár lety bych asi do Turecka odešel, protože bych se k podpisu smlouvy nechal natlačit.
Je důležité neslyšet kolem sebe od dětství, že jsou ve hře velké peníze?
Se mnou jezdil na fotbal děda... Zažil jsem kluky, do nichž tatínci od malička hustili: Musíš, musíš, musíš. Většina z nich skončila. Nejlepší sportovci to nedělají vyloženě pro peníze. Messi nic jiného neumí. Miluje fotbal, chce být dobrý. A protože je tak dobrý, má k tomu finanční bonus navrch. Já hrál fotbal fakt pro radost.
A odrazil se přístup rodiny ve vaší kariéře pozitivně?
Nikdy jsem to neměl postavené tak, že jednou musím vydělávat peníze. Nežili jsme si nad poměry, ale nežili jsme si ani špatně. Máma se o nás s bráchou vždy postarala. Znám cenu peněz, neměli jsme jich nazbyt. Mám krásné zaměstnání, kde mi dávají slušné peníze, a tak jsem se ho držel. Ale školu jsem dokončil. Máma mě vždy nutila, abych jenom nekopal do balónu, ale udělal si maturitu a měl něco v hlavě. Kdybych hrál na nižší úrovni, určitě bych studoval vysokou. Přiznávám, že jakmile jsem ale naskočil do ligy, byl jsem líný.
Umravňovala vás máma hodně, když jste dostal první profesionální smlouvu a začal se fotbalem živit?
Určitě. Nabádala mě, abych šetřil. Nikdy jsme doma neměli peněz tolik, abychom mohli rozhazovat. Někteří spoluhráči mají přístup k penězům nastavený jinak. Jde o odraz výchovy. Ale nikoho neodsuzuji. Když si někdo koupí luxusní fáro, je to jeho věc. Vydělal, může utratit. Můj přístup je jiný. Jestli někdo rozhazuje za oblečení, za auta, za hodinky, nebo na penězích sedí, je to jeho věc.
Vážně nepostrádáte po letech v Plzni motivaci?
Když člověk nastoupí proti Manchesteru City, kde ho jedenáct lidí ve všem individuálně převyšuje, uvědomí si, že není tak dobrý. Někdo to má od Boha a nemůžete se mu přiblížit. Ale všichni tihle frajeři na sobě stejně ohromně pracují. Ronaldo je atletický, silný, vyspělý. Nemá chybu. Když člověk nastoupí proti takovému hráči jako je on nebo Messi, ví, že trénink má smysl, Zažil jsem hráče, kteří měli talentu stokrát více než kdokoliv v Plzni. Talent je krásná věc, ale když se vykašlete na trénink, je k ničemu. Jsem přesvědčený, že Messi i Ronaldo přes dar, který mají, tvrdě trénují.
Takže i výprask od Messiho Barcelony či Ribéryho Bayernu je ve svém důsledku povzbuzením do práce?
Ano. Kdybychom hráli jenom v Česku a nepoznali Evropu, člověk se spokojí s menší úrovní. Nechce tolik dřít, protože má pocit, že nepotřebuje. Ale konfrontace v Lize mistrů člověka utvrzuje, že velká dřina má smysl. Odměna se dostaví v podobě vyrovnaného zápasu s Bayernem, remízy s AC Milán nebo výhry nad CSKA Moskva. I proto jsem zůstal.
| Daniel Kolář se narodil 27. října 1985 v Praze. Jako dítě se věnoval atletice. „Ale bavily mě kolektivní sporty. Nejsem individualista. Parta mě naplňovala. Kolikrát jsem šel s klukama na plácek za barák hrát fotbal a vynechal trénink atletiky," přiznává. V jedenácti začal hrát fotbal v Roztokách. Za rok odešel do Sparty, postupně působil ve Slovácku, Blšanech, znovu ve Spartě a v říjnu 2008 odešel do Plzně. Má mistrovský titul se Spartou a dva s Plzní, v jejímž dresu vyhrál i tuzemský pohár a Superpohár. Dvakrát okusil Ligu mistrů, hrál osmifinále Evropské ligy, s reprezentací byl na ME 2012. |
