Houštecký o Trpišovském, rekordu i Slavii: Mrtvej mančaft je potřeba rozhádat

Stejnou cifrou se klidně může chlubit i asistent Houštecký. Jako věrný druh kráčí celou trenérskou profikariéru po Trpišovského boku. Už za ním nebelhá, protože před několika dny po operaci levé kyčle odhodil berle.

Nyní holohlavý živel ze střídačky Slavie vypráví o rekordu, společné cestě i zlomech kariéry, při kterých postrkoval nejúspěšnějšího trenéra ligové historie.

Poslyšte, že Jindřicha vídáte častěji než členy rodiny?

Stoprocentně. Sraz míváme na stadionu v deset ráno, ale stejně se všichni scházíme dřív. Po tréninku zůstáváme na hřišti, v kabinách máme pohovory s hráči, debatujeme v realizačním týmu, chystáme se na další tréninky nebo zápasy. Kolikrát odjíždíme domů kolem osmé večer. Nově příchozí kluci taky musí poznat nás i naše principy.

Jak jste poznal Jindřicha?

To už je dávno. Máme společného kamaráda a podnikatele Frantu, pro kterého jsem pracoval. I Jindrův táta pro něj dělal šéfa jedné z pískoven. Samotného Jindru jsem blíž poznal, když jsem hrál za Xaverov, kde dělal asistenta.

Bral jste ho? Kopal jste chvíli ligu a najednou vám velel o pět let mladší zobák, který nikdy vrcholově nehrál.

Jindra nemá předpokady na velký fotbal. Fyziologicky na to není stavěný. Má mohutnější postavu, ale fotbal miloval. Na tréninku si s námi zahrál, technicky na tom byl dobře. Slušné centry, přihrávky, zapojovali jsme ho. Myslím, že mu to dost pomohlo. A mezi námi zafungovala chemie.

Proto jste ho později doporučil na Žižkov?

Už jsme se znali líp, vídali jsem se i mimo fotbal. Jindra v tu dobu zrovna neměl práci. Zavolal jsem Martinu Pulpitovi a doporučil mu ho. Věděl jsem, že mi Jindra neudělá ostudu. Dali mu na starost Měcholupy, což byla v podstatě farma Žižkova. Z divize postoupil do ČFL, zatímco se to na Žižkově zamotalo. Vyhodili Pulpiťáka, po něm Romana Nádvorníka i Itala Favarina. Oslovili Jindru, protože byl pro klub nejlevnější varianta a znal prostředí. Taky mi to hned oznamoval.

Co vy na to?

Tušil jsem, že to bude důležitý. Jindra volal hned ráno, přitom on si rád přispí. Vykládal mi, že to na Žižkově bude těžký. Nejsou tam peníze ani hráči. Já ale do něj hučel: Je to ale tradice, v Praze, druhá liga. Oba jsme úplně jiný. Jindra občas potřebuje postrčit a utvrdit. Odpověděl mi, že do toho půjde. Ale jedině se mnou.

Neodmítl jste.

Jindra musel zavolat Frantovi. Staral jsem se mu o pískovny, nakupoval pozemky, navštěvoval obecní úřady nebo zastupitelstva a řešil, aby se v daných lokalitách mohlo těžit. Franta mě ale pustil za Jindrou, protože ho měl rád.

Nezalitoval jste někdy? Kolují legendy, jak na Žižkově nebylo na výplaty a nejednou se trénovalo v parku.

A víte, že jsem o tom kolikrát přemýšlel? Dřepnu si u ohně, čumím do něj, opíkám buřta. A uvědomuju si, že je to pohádka. Od dětství jsem miloval fotbal, ale nebylo mi přáno. Jsem z éry Bergerů nebo Nedvědů, kdy jen dostat se do ligy byl zázrak. Šel jsem do Viktorky čistě kvůli fotbalu, je to moje droga. Večery trávím u Ligy mistrů, mezitím si píšeme z klukama do skupin. Když mě něco zaujme, přetočím záběr a na mobil nahraju klukům, jak se to hraje na jejich postu.

Komu jste posílal videa ze středečního zápasu Dortmund - PSG?

Ševčík. Provod. Našim střeďákům. Kolikrát si ze mě už kluci dělají srandu.

Zamluvili jsme Žižkov.

Tam se to dělalo sice bez peněz, ale tužilo to charaktery. Kluci kvůli tomu chtěli končit s fotbalem, my jim platili obědy a přemlouvali je, aby to nedělali. Spoustě z nich to nakonec nakoplo kariéry.

To platilo i pro trenéry.

Jindra dostal nabídku z Liberce, který vyhrál český pohár, ale málem sestoupil z ligy. Trenér Vavruška odešel do Teplic. Pamatuju si, jak jsme seděli v Počernicích v restauraci. Ivan Horník jako šéf Žižkova, Franta, Jindra a já. Ivan vyhodnocoval, co bude pro Jindru nejlepší. Měl nabídku na asistenta ve Slavii, jenže Franta zavelel: Jindra nebude dělat asistenta a otočil se na něj: Jestli nepůjdeš do Liberce, mažu si tě z telefonu.

Nesmazal.

Jindra jel za libereckým majitelem Karlem na dva pohovory. Potom si pozval i nás asistenty ze Žižkova - mě, Jardu Köstla a Štěpána Koláře. Honza Nezmar se nás jako sportovní ředitel ptal, jaké bychom si představovali smlouvy.

Vaše reakce?

Fotbal milujeme, napiš do nich, co uznáš za vhodné. Další den smlouvy přinesl a bylo tam o pár tisíc víc, než jsme si mezi sebou s klukama říkali.

Liberci se to vyplatilo vrchovatě. Vybavujete si první z vašich 192 ligových výher?

Nezapomenu. Rok 2015. 4:2 proti Bolce, za kterou hrál Honza Bořil nebo Milan Baroš. Za nás zase hrál Vláďa Coufal, Zdeněk Folprecht nebo Pepíček Šural. Na hřišti i v kabině nám moc pomohl Marek Bakoš. Dostali jsme se do Evropské ligy, vyhráli v Marseille nebo Groningenu. V lize jsme skončili třetí a zase se nám povedlo dostat do Evropské ligy. Nabalovalo se to. Stejně když přemýšlím, tak pan Karl byl vlastně kovboj, když najal nás dobrodruhy ze druhé ligy.

Dlouho vás neudržel. Celý trenérský tým přešel do Slavie, kde ligové výhry berou jako samozřejmost, že?

Souhlas, ale i ve Viktorce nebo Liberci jsme chtěli vyhrát každý zápas. Vyvíjeli jsme na sebe tlak. Já sám jsem hodně soutěživej. Jsem úplně vyřízenej, když teď po operaci jen stojím u baga. Aspoň kluky buzeruju. Mám fígl, že když je mančaft mrtvej, je potřeba ho trochu rozhádat. Anebo ho spojit, aby se naštval na mě.

Tak trochu metoda zlého a hodného policajta, kterého zase dělá Trpišovský?

Jindra je spíš introvert, dost věcí drží v sobě. To já nedokážu. Už v Liberci nám říkali, že se budeme muset chovat jinak než na Žižkově. Na Slavii nám to při podpisu kladl na srdce jeden nejmenovaný člověk, který se zničehonic objevil.

Co vy na to?

Zaprvé vás, pane, vůbec neznám. A za druhé fotbal děláme, jak to cítíme. Když to budeme dělat špatně, vyhoďte nás, ale neříkejte, jak ho máme dělat. Víte, stejně to mám i s hráči. Když je konflikt nebo cítím, že někdo není ve své kůži, nemůžu s tím žít. Vezmu si ho sem do místnosti a vyříkám si to. Mám rád, když si řekneme i nepříjemné věci.

Kdy jste si něco vyříkával s Trpišovským?

Dřív to bylo intenzivnější, teď už málokdy na sebe zvýšíme hlas. Možná po remíze 2:2 s Olomoucí jsme se neshodli v pár názorech na hráče a herním projevu. Jindrovi, ale vždycky říkám: Buď spravedlivej!

Vlastní zkušenost?

Zažil jsem trenéry, kteří vás plácali po zádech. Vytvořili iluzi, že nastoupíte, ale pak jste seděli na lavičce. Není sranda říkat věci na rovinu. Napadají mě kluci jako Škoda, Hušbauer nebo Frydrych. Velice dobří kluci i parťáci, ale vy víte, že musíte tým obměnit. To dřív byl problém Plzně, když ji trénoval náš vzor Pavel Vrba.

Je těžké najít správný čas na obměnu?

Ono je těžké do skvělého týmu zabudovávat nové hráče. Možná to mělo přijít dřív, ale to se už nikdo nedozví. V tom je fotbal krásný a specifický. Pavla Vrbu si ale vážíme. Ukázal směr, dostal dvakrát Plzeň do Ligy mistrů.

V lize jste už jeho 191 výher trumfli. Potěší to?

Vůbec jsem o rekordu nevěděl. Poslouchal jsem jeden Jindrův rozhovor, kde přiznal, že to od nějaké 160. výhry v hlavě měl. Spolu jsme se o tom bavili, až když jsme jeli do Plzně. Pomyslel jsem si: Překonat Pavla Vrbu v jeho Plzni? To by bylo hezké. Nepodařilo se (0:1), takže jsem na to myslel i proti Olomouci. A jak to dopadlo?

Byli jste rádi za remízu 2:2.

V Hradci jsem rekord pustil z hlavy a vyšlo to (2:1). Přitom to byl moc těžkej zápas, pod trenérem Horejšem se Hradec zvedl. Klobouk dolů, dal týmu tvář.

Kdy se váš sběr výher zastaví?

Znáte, jak to chodí ve fotbale. Něco si namyslíte, ale zítra tu nemusíme sedět. Máme smlouvy ještě na dva roky, uvidíme. Podle mě Jindra teď zaklapl desky a další čísla už jdou zase mimo něj. Klukům často říkám: Karel IV. taky sám nepostavil Karlův most. Postavili ho lidi. Jindra je naše hlava, ale pracovat musí hráči. Milník se překonal, jede se dál a těšíme se na nadstavbu.