Článek
„Je pravda, že jako trenér jste ve větším stresu než manažer, kdy se na fotbal koukáte s větším nadhledem. Jsem však rád, že jsem zvolil tuhle cestu a zase můžu být s hráči a realizačním týmem na hřišti," libuje si 53letý Hoftych po úspěšném zakončení náročné sezony, ve které si zavedl nové trenérské rituály.
„S kolegou a kamarádem Pavlem Medynským teď před zápasy chodíme po cyklostezce vedoucí od stadionu pozdravit zubry, které tam chovají. Byli jsme za nimi o před Boleslaví, náš oblíbený tam ležel. Vrátili jsme se zpátky a šli jsme na zápas. A s ředitelem klubu Kleiblem si v průběhu dne dáme malou štamprli a poprosíme všechny kamarády, co už máme nahoře, aby nám trochu helfli," prozrazuje.
A pomoc shůry potřeboval hlavně na začátku soutěže, protože v úvodu jeho comeback k trenéřině zaváněl spíše fiaskem. „Začátek byl velmi těžký. Přišli jsme narychlo po Zsoltu Hornyákovi, který přeci jen praktikoval jiný fotbal než my. Chtěl víc držet balon, hodně rozehrával přes gólmana. Filip Nguyen měl v minulé sezoně nejvíce přihrávek ze všech," vysvětluje Hoftych.
Do týmu kolem Tomáše Malinského začal se svými trenérskými parťáky již zmíněným Pavlem Medynským, Miroslavem Holeňákem a Markem Čechem hustit jiný styl, více sedící typologické skladbě kádru.
„Chtěli jsme hrát přímočařeji a rychleji. Mužstvo to chvilku bolelo, museli si na to zvyknout. Na některé rychlostní hráče typu Peška také dolehla změna tréninkového rytmu a nějaké tři čtyři měsíce to trvalo,"
Po pátém kole se Slovan krčil na předposlední příčce se záporným skóre 4:7 a před ním byla náročná bitva v poslední Karviné. Kdyby modrobílí prohráli, padli by na samé dno. „Tam jsme hráli v uvozovkách o trenérský život," připomíná vydřený triumf 1:0. Ten celou sezonu otočil.
„A druhým zlomem byl domácí zápas s Jabloncem, kdy jsme v prvním poločase hráli katastrofálně. Všechno dozadu, pomalu, bez drajvu. V přestávce jsme hráčům řekli, že takhle to nepůjde, že musíme hrát rychle nahoru. Oni to změnili a od té doby jsme už šli správným směrem," hodnotí Hoftych.
Přitom v zimní pauze přišel o nejlepší střelce Petara Musu (návrat do Slavie) a Romana Potočného (přestup do Ostravy), kteří nastříleli na podzim dohromady 16 z 33 gólů. Bolela i ztráta tvořivého Oscara (Slavia). „Nakonec jsme dojeli až do skupiny o titul, kde jsme ani nedoufali, že bychom hrát mohli," připouští Hoftych. Navrch k tomu dovedl modrobílý tábor i do finále domácího poháru. I proto ho kapitáni a trenéři a zástupci médií zvolili druhým nejlepším koučem sezony hned za obhájcem mistrovského titulu Jindřichem Trpišovským. „Hodně mě to potěšilo, cením si toho. Ale beru to jako ocenění pro celý Slovan Liberec," uzavírá.