Článek
Zahraničí bývá snem většiny fotbalistů. Proč jste se vrátil?
Bývá, ale táhlo mě to domů. A když měl Jablonec zájem, kývnul jsem. Jako malý kluk jsem českou ligu hodně sledoval a Jablonec u nás vždy patřil k top týmům. I když se mu poslední léta moc nedařilo, pořád ho řadím mezi pět nejlepších klubů u nás.
V uplynulé sezoně jste hrál čtvrtou nejvyšší soutěž, nebyla šance na posun?
Prošel jsem si celou mládeží Norimberku a několikrát jsem trénoval i s áčkem, odehrál i jeden přátelský zápas. Ovšem bylo to těžký, protože poslední dva roky se hrálo o záchranu ve druhé lize a pro mladý nebylo moc prostoru. Spíš sázeli na zkušenější, chtěli se udržet.
Šel byste do Německa v šestnácti znovu?
Určitě, nelituju toho. Neváhal bych. Byla to velká škola, jak po fotbalové, tak životní stránce. Osamostatnil jsem se, od rodičů jsem šel jako mladý kluk a bydlel jsem sám a všechno jsem se musel naučit dělat sám. Troufnu si tvrdit, že německy teď mluvím plynule, ze začátku jsem však vůbec neuměl. Byl jsem z toho vyjukaný. V jednom jsem měl štěstí.
Vítej v Jablonci Matěji! 💪⚽️💚
Devatenáctiletý útočník Matěj Náprstek přestupuje do Jablonce z Norimberku a podepsal v víceletou smlouvu. Hodně štěstí! #vprvnilinii pic.twitter.com/S7u3pHgO1T
— FK Jablonec (@FKJablonec) June 1, 2023
Povídejte.
V týmu jsem měl jako asistenta Tomáše Galáska. Hodně mi pomohl. Ať už s bydlením, nebo čímkoliv dalším, co bylo potřeba zařídit. Vždy jsem mu mohl zavolat. I s jazykem mi hodně pomáhal, dost mi to tam usnadnil. Bylo neuvěřitelný, že se o mě stará takový fotbalista.
Galásek je i jedním z 15 Čechů, kteří za Norimberk hráli. Je v klubu znát česká stopa?
Ničeho výraznějšího jsem si nevšimnul. Ale když tam někdo zjistil, že jsem z Česka, často začal vyjmenovávat české hráče jako Galásek, Pekhart a další. Němci tam české hráče vnímají hodně dobře. Celkově jsem byl vůbec překvapený, jak tam lidi fotbal žerou. Na druhou ligu chodí 40 tisíc lidí, a i na nás chodilo dost lidí. Fotbalem ve městě všichni žijí.
Co vám působení tam dalo po fotbalové stránce?
Hodně se zaměřují na to, aby i útočník bránil. Přijde mi, že v českých akademiích se na to tolik nedbá. Je tam dril. Každý den dopoledne dvě hodiny na hřišti, další dvě odpoledne. Posilovny, po každém tréninku běhání. A vůbec se nekouká na to, jestli jde o kondiční přípravu nebo herní. Jede se furt a je to fakt náročný.
Bude pro vás následující sezona přelomová?
Neřekl bych, ale určitě bych se chtěl prosadit. Bude mi dvacet let a chtěl bych si připsat nějaké ligové starty. Nezbývá mi nic jiného než makat. Když na to koukám v tréninku, je přede mnou ještě hodně práce.
Jaké je sdílet kabinu s Tomášem Hübschmanem, který hrál fotbal ještě před vaším narozením?
Pro mě je to čest. A co jsem zatím viděl na hřišti, tak ligu může z fleku hrát ještě dalších pět let. Minimálně.
