Hašek promluvil o konci na Letné. Od Sparty mi chyběl respekt, říká záložník

Na celou kauzu zatím reagovala pouze Sparta, Hašek mlčel. Až teď se rozhodl promluvit. Sport.cz s 24letým záložníkem přináší dva obsáhlé rozhovory (druhý vyjde na Sport.cz ve středu), v nichž syn kouče Martina Haška vysvětluje, co ho vedlo ke krokům, které udělal. A odhaluje v nich poměry na Letné.

Nedalo se ozvat bez dovolení Sparty, šlo by o porušení smlouvy. Teď už mě k ní nic neváže.

Ve Spartě se mi nelíbilo od začátku. Nebyl jsem v áčku šťastný. Důvod? Energie, která tam byla. Přišlo mi, že naše energie se míjejí. Netvrdím, že jedna je dobrá a druhá špatná. Ale byly úplně jiné. A byla tam spousta dalších věcí.

Než vůbec začalo jednání o smlouvě, dočetl jsem se, že jsem si řekl o půl milionu a obří bonusy. A že Sparta nabízí jen o chloupek nižší částku. Šlo zřejmě o lživé informace zevnitř klubu, abych vypadal jako zlatokop. Veřejné mínění bylo už tehdy proti mně. Důvod byl prostý - Sparta mi nabídla smlouvu, která zněla na dvě stě padesát tisíc. Tlačila tím na mě, abych ji podepsal. Dalším velkým zklamáním byly kopačky.

Tento příběh krásně ukazuje, jak to ve Spartě chodí. V Bohemce jsem hrával ve značce „A", Sparta má ale smlouvu se značkou „B". Při jednáních o mém příchodu do Sparty jsem informoval sportovního ředitele pana Rosického a tehdejšího místopředsedu představenstva Sparty pana Kotalíka, že se mi v kopačkách značky „B" hraje špatně, že mají širokou patu, což je mi nepříjemné a krajně nepohodlné. Nemůžu v tom hrát. Pan Kotalík mi sdělil, že se tento problém pokusí vyřešit. Na další schůzce mi řekl, že je všechno domluvené, že mi značka „B" udělá kopačky na míru.

Když jsem v lednu nastoupil do přípravy, ptal jsem se vedoucího týmu Míry Baranka, jak se věci ohledně kopaček mají. Odpověděl mi, že o ničem takovém neví. Druhý den mi řekl, že pan Kotalík s dotyčnou firmou vůbec nemluvil. Byl jsem šokovaný. Když vám místopředseda představenstva něco slíbí a vy zjistíte, že lhal... Jenže ani po té lži nezkusil věc vyřešit, což je pro mě naprostá ignorace. Ze začátku jsem to nějak pytlíkoval, nastupoval jsem v kolíkách ve starém modelu od značky B, který mi relativně vyhovoval. Jenže pak přišel zápas v Mladé Boleslavi, tvrdý povrch. Měl jsem na výběr, buď kopačky značky „B" a horší sportovní výkon, nebo kopačky značky „A" a lepší sportovní výkon a zdraví. Rozhodl jsem se pro lepší sportovní výkon a zdraví... Pak následovala pokuta.

Dvaašedesát a půl tisíce korun. Přitom jsem měl slib na kopačky na míru od pana Kotalíka, ze schůzky, na níž byl přítomný i pan Rosický. Ten mi pomalu vítězoslavně sdělil, že pokuta měla být původně dvojnásobná, že mi ji snížil. Když jsem šel následně věc řešit s panem Kotalíkem, vyslechl mě, všechno mi odkýval, usmíval se. Logicky jsem se proto domníval, že mi pokuta udělena nebude. Druhý den jsem měl na místě obálku s pokutou. Byl to pro mě jasný signál, že v tomto klubu nemůžu věřit ani místopředsedovi představenstva ani sportovnímu řediteli. Dalším překvapením pro mě bylo, když mi pan Rosický nakonec řekl: příště řeš všechno s námi, a ne s A. Kotalíkem. Od této chvíle byl můj vztah se Spartou ve slepé uličce.

Tuhle otázku jsem řešil od začátku s T. Rosickým, který měl velký podíl na tom, že jsem do Sparty šel. Ta při vstupních jednáních se mnou řekla, že buď to dohraju do konce smlouvy v Bohemce, nebo půjdu na Letnou. Že jinou možnost nemám, že mě nikam nepustí, což mohla ovlivnit, protože měla moje práva s Bohemkou napůl. Já jsem se na Letnou zase tolik nehrnul, chtěl jsem se ale posunout výkonnostně výš. Smlouva, která mi byla nabídnuta, nebyla taková, aby mě přesvědčila o opaku. Tomáš mi ale sděloval vize, plány se mnou, s klubem. Ty se mi líbily.

Právě na té schůzce mi mimo jiné slíbil, že přicházím vlastně za nic, tedy za stejné peníze, co za mě dala Bohemka. Což byly tři miliony korun. A pakliže nebudu spokojený, nebude mi bránit, naopak mi pomůže odejít z klubu. Buď se prosadím a všechno bude šlapat, nebo ne, a pak budu moci v klidu odejít. Neměl jsem tedy co ztratit, a tak jsem nakonec podepsal i přes to, že jsem původně myslel, že k podpisu z mé strany nedojde. Měl jsem radost, že mi věří sportovní ředitel, legenda klubu, velký hráč, na kterého jsem odmalička koukal v televizi.

Jediné, co zaznělo, bylo, že mi pan Rosický nebude dělat problémy, a naopak mi pomůže. Tím rozumím, že je snahou dohodnout se na rozumné, reálné částce. Na to konto jsem podepsal smlouvu. Ale nebyl jsem ve Spartě šťastný.

S panem Rosickým jsem o tom průběžně mluvil, zhruba každé dva měsíce. Chtěl jsem odejít už loni v létě. Ale přesvědčil mě, že přijde nový kouč, že mám novou šanci. Ať vydržím. Přišel trenér Jílek. Ač jsem nastupoval, pořád jsem vnímal, že můj vztah s klubem je ve stylu, že sice jdete s pěknou holkou na rande, ona je chytrá, vzdělaná, ale mezi vámi to nejiskří. Ale vzedmul jsem se. Ze všech sil, s vidinou zimního přestupu, jsem odehrál podzim. V prosinci jsem říkal na poslední schůzce s panem Rosickým, že chci pryč. Prosil jsem ho, že je ta pravá chvíle, měl jsem dobré statistiky. A že mi dal slib. S tím jsem odjel na dovolenou do Rakouska.

Hm, slyšel jsem i historku, že jsem spal s tehdejší přítelkyní Davida Hancka, kabina se postavila za něj. Já ale doteď ani nevím, jak vypadá. K tomu vykartování... Měl jsem za celý zápas jeden malý faul. Celé je to směšné...