Článek
Kladno vás moc nezaměstnalo, byla to vůbec nějaká prověrka před utkáním v Mariboru?
Samozřejmě, že byla. Potřeboval jsem se dostat do zápasové atmosféry, zkusit si součinnost s obranou a celým týmem. Práce jsem ale moc neměl, to je fakt. V Mariboru to bude nepochybně jiné.
Netuhnete před brankou, když se většinu času hraje na druhé straně hřiště?
Tyhle zápasy jsou naopak pro brankáře nejtěžší. Musím být pořád ve střehu. Před mojí bránou se objeví jen pár balónů a ty musím stoprocentně vyřešit. Do 88. minuty to bylo pořád jen 1:0, takže hodně otevřené. Stát se může cokoliv. Zápas v Příbrami toho byl důkazem. Musíme hrát naplno až do konce. Teprve když jsme dali Kladnu druhý gól, přišlo uklidnění. Škoda, že nepřišel dřív.
Jak se udržujete v maximální koncentraci?
Neustále jsem myšlenkami v zápase, odháním myšlenky na cokoliv jiného, i když k tomu nečinnost svádí. Mluvím také hodně na spoluhráče.
Musel jste vůbec řešit nějakou ošemetnou situaci?
Snad jednu. Ve druhé půli zahrávalo Kladno standardní situaci a jeho hráč zůstal na penaltě najednou sám. Na poslední chvíli jsem míč vyboxoval a srazil se s ním.
Přivítal jste, že se do středu obrany vrátil Tomáš Řepka?
Samozřejmě! Byl tam hodně znát. Týmu to pomohlo, on do hry vnáší obrovský klid.
Je těžké skoro po roce, od derby se Slavií, vstoupit do branky?
Je to o tom, že musím být neustále připravený na moment, kdy do ní půjdu. Pořád se udržuji v provozní teplotě, minulý týden jsem byl chytat za rezervu. Ale nedělám vědu z toho, že jsem teď chytal, budu v bráně i v Mariboru. O svoji šanci se peru pořád.
Už jste sledoval hráče Mariboru, když víte dopředu, že budete chytat?
Zatím ne, jdeme zápas od zápasu. Teď jsme se soustředili na Kladno a nyní přijde čas na Maribor.
