Článek
„Když se podívá do statistik člověk, který zápas neviděl, musí říct, že bod je pro nás zlatý bod, když jsme hráli o deseti. Ve mně ale převládá zklamání, že nemáme tři. Nechci, aby to vyznělo nepokorně, ale chtěli jsme v Ďolíčku vyhrát. Inkasovat v poslední minutě vždycky zamrzí," litoval Voltr.
V nejvyšší soutěži se trefil prvně od loňského listopadu, kdy libereckému Slovanu zařídil vítězství nad Baníkem. Následně v Karviné vyšel naprázdno, slavit mohl až teď v Příbrami, kam přišel zkraje září.
„Dát jako útočník gól po roce vypadá až úsměvně. Snažil jsem se ale na sebe nevytvářet tlak. Jsem za branku moc rád. Mrzí mě ale, že jsme zápas nedotáhli k vítězství. Za druhou půli bychom si ho zasloužili," podotkl 26letý Voltr.
Poté, co na půlce zachytil Keita domácí rozehrávku, vycítil Voltr šanci a vzal nohy na ramena. Po šedesátimetrovém sprintu dostal v pokutovém území přihrávku, nadvakrát překonal Fryštáka. Branka ale byla vykoupena nepříjemnou bolestí. „Gól pěkně bolel. Už při náběhu jsem cítil lýtko, po dorážce mě do něj chytla křeč. Jsem rád, že jsem to do gólu dohrál," pověděl Voltr, který ale vzápětí musel vystřídat. Z lavičky pak sledoval, jak v nastaveném čase připravil domácí Krch Příbram o senzační výhru.
