GLOSA: Slavia se vydala proti proudu. A přispěla k atraktivitě

Léta v Česku platilo, že kluby při uvolnění hráčů na hostování ke konkurenci nezapomínaly do smlouvy zanést klauzuli o zákazu startu ve vzájemném utkání. V případě tuzemských mocných Slavie, Sparty a Plzně to pak při konfrontaci se soupeřem posíleným pro všechna další utkání vlastními fotbalisty znamenalo téměř jistých šest bodů v sezoně. Však také mnohdy zaznívaly jízlivé poznámky, že je ten či onen klub „béčkem" některého z mužstev nejsilnější trojice.

Když pak došlo na vychytávku v podobě pětikolové nadstavby, brblali mnozí, že především Slavia má boj o titul o poznání snazší, protože nevyužité hráče pravidelně odkládá zejména na sever Čech a tamní kluby patří do „finálové" šestky. Jenže jaksi v tom „velkém finále" nemohly do všech zápasů nasadit sestavu, s níž se mezi vyvolené dostaly. A tudíž se pro někoho cesta za titulem mohla zdát trošičku snadnější.

Když však pošlete ke konkurenci už sedm hráčů, je na pováženou zakazovat jim nastoupit do vzájemné konfrontace. A tak v Edenu bossové rozhodli, že projeví jistou dávku velkorysosti a umožní soupeři využít nejen hráče vlastní, ale i ty zapůjčené.

„Kdyby platil model z loňské sezony, měli bychom v Edenu torzo mužstva. Takhle měl zápas patřičné grády," liboval si Pavel Hoftych, trenér Liberce, že při skládání sestavy nemusel vynechat všechny hráče hostující pod Ještědem z Edenu.

Nasadil nakonec jen trojici vypůjčených borců Hilál, Matoušek, Tijani. Dvojice Beran-Hromada v nominaci k zápasu vůbec nefigurovala. „Shodli jsme se, že není pro nikoho žádoucí, aby do utkání nastoupili a za čtrnáct dnů se v Edenu hlásili na startu přípravy," vysvětloval Hoftych, proč velkorysost Slavie nevyužil na sto procent.

Každopádně Hilál s Matouškem představovali pro Slavii velikou hrozbu. „Ti kluci jsou skvělí a patřili k nejlepším v sestavě Liberce. Dlouho jsem neviděl hrát Matouška v tak vysoké intenzitě. A Hilál byl mimořádně nepříjemný. Po jeho střídání se nám výrazně ulevilo. Byla to pro nás zatěžkávací zkouška," přiznával s odstupem Trpišovský, že si Slavia mohla zápas udělat mnohem snadnější.

Neudělala. A budiž za to pochválena. Fanouškům, byť momentálně kvůli pandemii koronaviru nikoliv na tribunách, ale jen u televizních obrazovek, zajistila mnohem výraznější sportovní zážitek.

Borci „odložení" v tomto případě pod Ještěd se chtěli vytáhnout. „Ukázat, že nejsme odepsaní," pravil výstižně Jan Matoušek, útočník Slavie, toho času v barvách Liberce. „Dělali jsme Slavii problémy a ukázali, že máme kvalitu," těšilo Hoftycha.

A s ním i všechny fotbalové fanoušky, protože intenzita, s jakou se duel v Edenu odehrával, byla ve srovnání s předešlými ligovými souboji přece jen o stupeň výše a potvrdila, že jde o střet dvou zástupců v Evropě. A stačilo tak málo: nebát se vlastních hráčů, kteří prostě na startu sezony představovali pro Trpišovského a jeho realizační tým výkonnostně nižší level než ti, které si nakonec v Edenu ponechali.

Jestliže nejsou „odložení" hráči dost dobří pro první tým, není přece důvod se jich obávat a nenechat je ve vzájemné konfrontaci nastoupit.

Snad Slavia poslouží jako inspiromat dalším tuzemským fotbalovým mocným. Už proto, že největším vítězem byli příznivci, kteří v Edenu nezůstali ochuzeni o souboje nažhavených „vyhnanců" lačných ukázat v přímé konfrontaci, že si místo v mistrovském kádru a novou šanci zaslouží.

Bylo by proto pro celý český fotbal velkou škodou, aby zůstalo jen u nedělního milníku. I když kdo ví, co se bude dít, až půjde do tuhého.

Stop pro hráče na hostování přece představuje ve vzájemných duelech osvědčenou a účinnou berličku.