Článek
Absurdní představa? Možná, ale nebylo fotbalových absurdit v této sezoně už tolik, že jedna navíc by zase až tolik neznamenala?!
Jen si vzpomeňme, jak byl šéfem ligy Dušanem Svobodou a jeho suitou kritizován sportovní ředitel Slavie Jan Nezmar, když při březnovém přerušení ligy vyrukoval s názorem, že celá nadstavba představuje paskvil, který by měl být zrušen. Jak byl dehonestován, když mluvil o neregulérnosti probíhající, a v té době teprve poprvé přerušené sezony. S jakou nelibostí byl přijímán jeho podnět, aby se dohrála jen základní část ligy, neboť tím vznikne prostor a čas pro přípravu na nový soutěžní ročník a budoucnost.
Nemluvě o dostatečném počtu termínů pro utkání odložená v případě nákazy některých hráčů a týmů koronavirem, které by se v tom případě hledaly mnohem snáz.
Jan Nezmar (vlevo) a Adolf Šádek před utkáním Viktoria Plzeň - Slavia Praha.
Pochopitelně že po bitvě je každý generálem, jenže Nezmar s těmito názory vystoupil už v březnu a po čtvrt roce na jeho slova došlo, což se sluší připomenout.
Zvlášť, když liga byla přerušena opakovaně a měla se skutečně dohrávat za podmínek naprosto neregulérních. Nakonec se stejně nedohrála, i když lze jen spekulovat, zda šlo o zásah vyšší moci nebo komplot zainteresovaných a ligové záchrany chtivých.
Ono i s tou vyšší mocí je to pofidérní. Otázkou totiž je, jak byl český fotbal připraven jí čelit. Ve výjimečné a předtím nepoznané situaci se neocitl sám. I v Německu, Anglii, Itálii, Španělsku zasáhla a soutěže tam byly přerušeny. Koronavirová pandemie měla navíc na tyto země mnohem větší dopad než na naši republiku, o následcích a počtu mrtvých nemluvě. Přesto se v Německu a Španělsku už ligy dohrály a v Anglii či Itálii se nejspíš dohrají také. To proto, že jiné bylo nejen chování, jednání a odpovědnost aktérů a klubů k společnému produktu zvanému fotbal, ale i sankce a restrikce, které v případě nerespektování přijatých opatření v těchto soutěžích hrozily.
I první muž české ligy Svoboda byl posedlý touhou dohrát ligový ročník stůj co stůj a se vším všudy, tedy i s nadstavbou. Po květnovém grémiu, které odhlasovalo pokračování soutěže, a přitom mu potvrdilo předsednický mandát na další čtyři roky, ji hájil tím, že soutěžní řád prostě v průběhu rozehrané sezony měnit nelze.
Za necelé dva měsíce to už šlo. Baráž byla zrušena, nadstavba pro příští ligový ročník také, Svobodova zatvrzele prosazovaná představa o sedmnácti účastnících ligy pohřbena, nejvyšší soutěž rozšířena na osmnáct týmů a druhá liga zredukována na čtrnáct, pro závěr nadstavby byly vypracovány dva různé scénáře.
I řády se přece dají ohýbat a modifikovat. Zvlášť v momentě, kdy už jde opravdu do tuhého a jen se potvrzuje pravdivost nezapomenutelné hlášky z Ivánkových odposlechů, že "silnější pes mrdá"...
Pochopitelně v případě, kdy k tomu má příležitost. A ta se těm, jimž šlo o uhájení ligového bytí, při ohýbání řádů nabídla. Zvláště když na tohle moudro při modifikaci řádů nejspíš nikdo nepomyslel. Nebo třeba ani pomyslet nechtěl, aby si v už beztak zapeklité situaci nenadělal ještě víc zle. A proč si ho v tuzemsku přidělávat sankcemi, postihy, tresty, když jsme přece všichni na jedné lodi?! Proč neponechat silnějším psům možnost, aby dosáhli svého?
Proto se netrapme obavami ze schizofrenie a ztráty zdravého rozumu, proto se nevracejme k Nezmarovu návrhu ukončit ligu už po základní části. Vždyť kdyby k tomu došlo, byla by liga dohrána na hřišti, pořadí by bylo stejné, jako po nadstavbě, účastníci evropských pohárů by byli rovněž shodní a příští ročník by se navíc hrál s šestnácti týmy v první i ve druhé lize. A o tom, jakou podobu má ligová tabulka a kdo figuruje mezi jejími šestnácti účastníky na jmenném seznamu nejvýš, by se také nespekulovalo.
Hledejme raději útěchu v tom, že hůř už bylo a všelijakých zvráceností už tuzemský fotbal zažil nespočetně.
Letos na jaře, stejně jako v minulosti. To když se třeba v osmačtyřicátém roce odehrála jen podzimní část ligy, aby se mohlo přejít na sovětský model jaro - podzim, nebo když čtyři roky nato muselo nejvyšší soutěž opustit hned devět mužstev včetně třetích Teplic jen proto, aby mezi čtrnácti účastníky figurovaly kluby reprezentující armádu a jednotlivá průmyslová odvětví.
Mysleme spíše na budoucnost. Na příští ročník, kdy situace bude stejně složitá a fotbal se s ní bude muset dál vyrovnávat a učit žít. Na odpovědnost a respekt všech aktérů. Na jasně stanovená pravidla, opatření, ale i sankce a restrikce, které ani silnějším psům nedovolí využít příležitosti, pokud se jim nabídne.
| Zdeněk Pavlis pracuje přes čtyřicet let jako sportovní novinář a publicista. Působil v redakcích Zemědělských a poté Zemských novin, Lidových novin, Svobodného slova a nyní publikuje na nejnavštěvovanějším českém sportovním internetovém portálu www.sport.cz, a to od roku 2008. Celé desetiletí spolupracoval se slovenským fotbalovým týdeníkem Tip. Od roku 2001 je předsedou Klubu sportovních novinářů ČR. Napsal více než dvacet knih. Například: 50x Fotbalista roku, Čaroděj, Djoker Novak Djokovič, Josef Bican – Pepi, Klub ligových kanonýrů, Králové fotbalu, Petr Čech: Mr. Perfect, Zlatý míč, Gianluigi Buffon: superman Gigi, Železná Sparta, Od Bicana k Lafatovi. Je držitelem Ceny dr. Václava Jíry a Ceny Egona Erwina Kische udělované českým a slovenským spisovatelům za literaturu faktu. |
