Článek
Začátky společenské přestavby byly v osmdesátých letech ukrutně těžké, což nyní platí pochopitelně i pro přestavbu fotbalovou, do níž se pustila Slavia. Hned na úvod ligového jara se o tom přesvědčila u vršovických sousedů.
Po dvaceti zápasech bez prohry ji Klokani připravili o gloriolu tuzemského suveréna, čímž navzdory přetrvávajícímu třináctibodovému náskoku samozřejmě trochu zabrnkali na nervy malověrným v červenobílém národě. A že nahráli nepřejícím z táborů slávistických rivalů zpochybňujícím progres a cestu, kterou Trpišovského tým za poslední sezony urazil, to si také pište.
Pravdou je, že Slavia byla v derby u Botiče v porovnání s podzimem k nepoznání. A vůbec nejde o výsledek, protože prohra jednou přijít musela. Bohemians jen využili všeho, co se jim nabízelo, aby se stali prvním týmem, jemuž se povede zastavit spanilý pochod ligového lídra. Stavu hřiště i ochoty svých hráčů s obhájcem titulu válčit, fungující strategie naordinované trenérem Klusáčkem i samého počátku nové slávistické éry po Součkovi.
Trenér Trpišovský sice hájil a chválil Lukáše Provoda, který se snažil role Součkova nástupce a pokračovatele zhostit, seč mohl, jenže entusiasmus, zápal, bojovnost a energii prýštící ze slavistického exkapitána na spoluhráče nepřenesl. Ani nemohl vzhledem k premiéře v nové roli, věku a zkušenostem.
Typ vůdce s vítěznou mentalitou, o kterého se mužstvo mohlo opřít vždy a za jakéhokoli stavu, Slavii na hřišti scházel, a proto nejenže prohrála, ale její hra působila vyčpěle a v porovnání s podzimem značně konzervativně.
I třeba proto, že se uchýlila k vyčkávání na soupeřovu chybu, zatímco v zápasech předchozích usilovala naopak sama protivníky k chybám přinutit.
K éře Gorbačovovy perestrojky patřila ovšem i glasnosť, kterou naštěstí slávistický kouč nepostrádá. Provoda obhajoval, což vzhledem k jeho debutu v nové, a pro hráče nezvyklé roli udělat musel, zároveň ale otevřeně přiznával, že... „naše hra byla pomalá, scházel důraz v osobních soubojích, chyběla nám energie, rozdíl v entusiasmu byl v porovnání se soupeřem patrný."
Právě Trpišovského „glasnosť" a ochota konkrétně a nahlas pojmenovat nejen chyby v inkriminovaném zápase, ale vnímat i krok zpátky, který jeho tým v porovnání s podzimem udělal, představuje vzkaz adresovaný jak malověrným, tak nepřejícím.
Přiznání, že trenér si je vědom, že avizovaná slávistická přestavba je řečeno s Gorbačovem teď hlavně jeho „dělo" a na něm záleží, jak si s ní poradí a v co vyústí.
A že při Trpišovského ambicióznosti a touze získat nejen další titul, ale vyhrát i jarní část ligy začne slávistický kouč konat už o víkendu v utkání s Opavou, o tom není pochyb. Obhájit primát, byť třeba jen s jednobodovým náskokem, což by uspokojilo jeho nejvyššího nadřízeného Tvrdíka, by pro něho bylo ukrutně málo.
Přestavba nepřestavba...
Zdeněk Pavlis pracuje přes čtyřicet let jako sportovní novinář a publicista. Působil v redakcích Zemědělských a poté Zemských novin, Lidových novin, Svobodného slova a nyní publikuje na nejnavštěvovanějším českém sportovním internetovém portálu www.sport.cz, a to od roku 2008. Celé desetiletí spolupracoval se slovenským fotbalovým týdeníkem Tip. Od roku 2001 je předsedou Klubu sportovních novinářů ČR. Napsal více než dvacet knih. Například: 50x Fotbalista roku, Čaroděj, Djoker Novak Djokovič, Josef Bican – Pepi, Klub ligových kanonýrů, Králové fotbalu, Petr Čech: Mr. Perfect, Zlatý míč, Gianluigi Buffon: superman Gigi, Železná Sparta, Od Bicana k Lafatovi. Je držitelem Ceny Egona Erwina Kische udělované českým a slovenským spisovatelům za literaturu faktu. |