GLOSA: Jarolím v Boleslavi masivně posiluje, výsledek je ale tristní. Kde je hlad po úspěchu?

Prvotním úkolem muže, jenž v minulosti dovedl Slavii ke dvěma titulům, byla záchrana Středočechů mezi elitou. A byla to větší fuška, než si dokázal Jarolím představit. Ani v nejhorším scénáři neočekával, že na první vítězství bude čekat deset ligových zápasů.

Během léta pak Středočeši dramaticky zbrojili. Jarolím v kádru přivítal čtrnáct nových hráčů a soupiska nabobtnala do poměrů na Mladou Boleslav nebývalých. Až se zdálo, že se Jarolím inspiroval posilováním, které před lety uskutečnil ve Slavii.

Vlastně ani nebylo divu, protože ambice Středočechů míří k evropským pohárům. I proto Mladá Boleslav zlákala Marka Suchého, bývalého reprezentanta, jemuž se nevydařilo angažmá v Augsburgu. Ofenzívu přišel pozvednout Milan Škoda, bývalý reprezentant naposledy působící v Rizesporu. A když se po vážném zranění vrátil matador Marek Matějovský, zdál se být restart ideálně připravený.

Jenže souhra Středočechů drhne. Poskládat mladíky kolem matadorů ve věku třiatřicet, devětatřicet a pětatřicet roků je kumšt. Zejména z hlediska plnění defenzivních úkolů zůstávají Boleslavští daleko za očekáváním a zejména výkony, s nimiž lze pomýšlet na pohárovou Evropu. Jedenáct inkasovaných gólů ve čtyřech posledních ligových představeních je ostudnou vizitkou.

A bere Boleslavským sen o Evropě, ať už byl jakkoliv (ne)realistický. Ba co více, posouvá Jarolímův klub znovu do boje o záchranu. A to je pro tým podporovaný automobilkou hodně žalostná vizitka.

Ostatně jedním z úkolů nyní už bývalého sportovního ředitele Jinocha bylo vrátit klub do Evropy. Za tři roky to svedl jednou, a ještě se jednalo jen o předkolo. Před pár dny klub opustil. Po vzájemné dohodě. Jeho nástupcem je muž se zkušenostmi ze Sparty či Slavie, který pro velký fotbal objevil třeba Edina Džeka. I příchod Jiřího Plíška má být předzvěstí změnou filozofie a cesty k většímu propojení s vlastními odchovanci.

Není tajemstvím, že hráči si dlouhodobě pochvalují podmínky panující v klubu z města aut. Jenže hrát podruhé v řadě jen o setrvání je pro partnery mizernou vizitkou. Pro hráče i sponzory, kteří jsou logicky raději spojování s úspěchem a pozitivní reklamou než se starostmi existenčními.

Bude teď na Jarolímovi, aby z myslí svěřenců vytěsnil až přespříliš velkou jistotu a probudil v nich hlad po úspěchu, aby následně problémy existenčního charakteru nedoběhly i hráče a klub.