Článek
Doslova odstrašujícím případem bylo nedávné semifinále MOL Cupu mezi Spartou a Jabloncem, během kterého řešil sudí Klíma s VARem každou maličkost. U obrazovky strávil pomalu víc času než na hřišti, druhý poločas kvůli tomu nastavoval o 11 minut. Paradoxně o čtyři dny později, kdy se stejní soupeři střetli v lize, VAR v situaci, kdy měl evidentně zasáhnout a opravit verdikt hlavního arbitra, mlčel. Kopnutí sparťana Dočkala do hlavy domácího Housky zůstalo „žluté".
Videorozhodčí naopak zasahoval ve značné míře do sobotního ligového duelu Plzně s Teplicemi. I vyhlášený kliďas, trenér Viktorie Michal Bílek, si povzdechl, že videorozhodčí zasahují do zápasů víc, než je zdrávo. Hra je pak rozkouskovaná, postrádá plynulost.
Sudí Radina nejprve na základě upozornění VARu nařídil pro domácí penaltu, z níž Beauguel rozhodl o výhře Plzně. Poté změnil žlutou kartu pro domácího Havla na červenou. Ve druhém poločase zase řešil VAR, zda byl autor teplického gólu opravdu v ofsajdu, jak signalizoval pomezní.
Ponechme stranou, jestli bylo spravedlnosti učiněno za dost. Zásadní otázka zní: Jednalo se opravdu o situace, které hlavní arbitr nemohl rozhodnout sám, bez dlouhých konzultací s VARem? Odpověď ANO obstojí jen v případě zkoumání ofsajdu, byť bez kalibrované čáry nelze hraniční ofsajdové situace, podobné té sobotní v Doosan Areně, objektivně vyhodnotit.
U penaltového zákroku teplického Tijaniho nebylo možné rozpoznat ani na videu, jakou intenzitou zasáhl Beauguela do nohy. Vyloučení Havla mohl sudí také vyřešit okamžitě. Nebo si stát za žlutou kartou. Obhájil by si obě varianty.
Rozhodl by se ale sám, bez zbytečných průtahů s VARem. Konečný verdikt stejně budil vášně. Známý kritik videa ve fotbale, jablonecký kouč Petr Rada, má pravdu, když tvrdí, že hlavní rozhodčí by měl být osobnost, za svými verdikty by si měl stát. Musí to být persona, která si zjedná respekt díky své rozhodnosti. Tím, že bude mít každou chvíli na uchu kolegu od videa, ho získá stěží. Navíc zápas bude k nekoukání...
