Článek
Ani pořádně nevěděl, jak k pásce přišel. „Nevím, zeptejte se pana Chovance,“ odkázal chorvatský obránce na letenského kouče a generálního sportovního manažera. Když se však dozvěděl, že je prvním zahraničním „neslovenským“ kapitánem v novodobé historii Sparty, pořádně se zapýřil. „Tak to je pro mě velká čest. Budu se snažit, abychom došli co nejdál,“ sliboval.
Svůj slib vzal v O2 areně víc než zodpovědně. Navzdory porážce ve vyhecovaném derby se Slavií vyvedl Spartu ze základní skupiny, v semifinále dvěma góly výrazně přispěl k postupu na penalty přes Slovan Bratislava. Ve finále pak jeho tým ztratil dobře rozjetý zápas s Libercem.
Důležitější budou zápasy s Liverpoolem
„Škoda, přijeli jsme do haly celý turnaj vyhrát. Ale už se přece jen hlásila únava a já udělal ve finále chybu, která byla pro vývoj zápasu hodně důležitá. Podstatné však je, abychom zůstali všichni fit a nachystali se na jaro. V neděli jedeme na hory a už se moc těšíme na únorové zápasy s Liverpoolem,“ líčil kapitán, když pohár pro druhý tým turnaje odevzdal po děkovačce s fanoušky spoluhráčům.
Ne všichni cizinci se v minulosti dokázali na Letné adaptovat. Pamič je však úplně jiný případ a příklad, že se sázka na spolehlivé cizince může vyplatit.
Sparťani Pamič, Kucka a Kladrubský se radují z gólu.foto: Právo/Jan Handrejch
„Už se v Praze cítím jako doma. Mám tu spoustu kamarádů, v Chorvatsku strávím tak 15 dní v roce. Proto přemýšlím, že si v Praze koupím byt pro dobu, až s fotbalem skončím. Můžu tady hrát ještě pět let, nebo třeba jeden měsíc. To fotbalista nikdy předem neví,“ říká obránce, jenž se na levém kraji stal jednou z nejstabilnějších součástí základní sestavy.
Touží po chorvatské reprezentaci - nejlépe už proti Čechům
Spartě dal Pamič přednost před Salcburkem, kde měl sice lukrativnější podmínky, ale přestal tam hrát. „První půlrok za pana Trapattoniho byl fajn, hrával jsem. Jenže jak se změnili trenéři, už jsem si nekopl,“ vzpomíná na své minulé angažmá.
Ještě jednu touhu obránce má. Zahrát si za chorvatskou reprezentaci. Debutu se zatím nedočkal. „Dvakrát už jsem seděl na lavičce, asi pětkrát byl v nominaci. Mluvil jsem s trenérem Biličem a prý se na mě byl podívat jeho bývalý asistent Prosinečki,“ připomíná.
Nic by neudělalo Pamičovi větší radost, než kdyby premiéru v národním týmu zažil v únorové přípravě proti Čechům. „To by bylo skvělé, možná bych na trávníku potkal i některé kamarády ze Sparty,“ zasní se levý bek.
