Článek
Jak námluvy s Kaiserslauternem probíhaly?
Byl jsem s vedením v kontaktu delší čas. Do Německa jsem měl odjet původně už ve středu, což bylo hrozně narychlo. Potřeboval jsem si zařídit ještě spoustu věcí v Česku. Nakonec jsem do Kaiserslauternu dorazil v neděli a v pondělí podstoupil zdravotní prohlídku. Smlouva byla podepsaná už předtím na dálku, čekalo se vlastně jen na výsledky zdravotních testů.
Zvažoval jste i jiné nabídky?
Ve hře byl návrat Polska. Všechno ale směřovalo ke Kaiserslauternu. Volal mi často sportovní ředitel klubu, hodně mě chtěl. Trenér se na mě všude možně vyptával. Telefonoval například do Norimberku mému bývalému spoluhráči Marku Mintálovi, chtěl o mně získat co nejvíc informací. Strašně se do Kaiserslauternu těším.
Přestože jde o třetí ligu?
Vůbec nevadí, opravdu jsem maximálně spokojený, jak všechno dopadlo. I třetí liga je v Německu hodně kvalitní soutěž. Kaiserslautern má navíc úplně nové zázemí na stadionu, podmínky jsou jako v bundeslize. Do toho fantastičtí fanoušci. Tedy pokud budou smět do hlediště. Klub měl před časem finanční problémy, potom podepsal nového investora, chce za každou cenu postoupit do druhé bundesligy. I tahle vidina je pro mě velkou motivací.
Hrálo ve vašem rozhodování roli, že jdete známého prostředí?
Pochopitelně ano. Na Kaiserslautern mám skvělé vzpomínky, i když jsem v něm nepůsobil dlouho. Tenkrát jsem byl hodně zklamaný, že v létě se hostování neprodloužilo, nebo nezměnilo v přestup. Nevím, co v tom bylo, přesně si už nepamatuju, Jablonec za mě chtěl zřejmě víc. V té době hrál Kaiserslautern bundesligu, skončili jsme sedmí, což byl obrovský úspěch.
Poté jste prošel Stuttgartem a Norimberkem. Německo je pro vás země zaslíbená?
Asi ano, moc se tam těším. I jednání s Kaiserslauternem bylo super, němčinu jsem nezapomněl. Sportovní ředitel mi po půlhodinovém rozhovoru poslal esemesku, ve které mě za němčinu pochválil.
Váš konec v Plzni byl překvapivý. Měl jste signály, že Viktoria už s vámi dál nebude počítat?
Přes dovolenou jsem odtrénoval všechno podle individuálních plánů. Na prvním tréninku mi bylo oznámeno, že se mnou nepočítají. Vzal jsem to jako realitu, přijal jsem informaci naprosto v pohodě. Takový je prostě fotbalový život, vůči Plzni necítím žádnou zášť. Naopak, byl jsem tam spokojený. Když nastala tato situace, vzal jsem ji za svou a zařídil se podle toho. Kaiserslautern je pro mě velká výzva.
Jak jste se připravoval?
Sám. Byl jsem nejdřív chvíli s béčkem Plzně, kde mě hezky přijal trenér Pavel Fořt, se kterým jsem hrával za Slavii. Potom mi začaly chodit nabídky, s mým manažerem panem Paskou jsme se domluvili, že se budu připravovat sám. Nechtěl jsem nic pokoušet, bylo velké riziko zranění. Ale i když jsem trénoval s béčkem, nechodil jsem do soubojů naplno. Věděl jsem, že mě čeká nové angažmá, že do nového klubu musím přijít fit. Jsem rád, že se povedlo zahraničí.
Od začátku jste preferoval cizinu?
Ano. Když jsem se dozvěděl, že v Plzni už pokračovat nebudu, prioritou pro mě bylo zahraničí. Je perfektní, že mi to vyšlo. Kontaktoval jsem sám také Poláky, také tam se něco vyvrbilo.
V Legii Varšava jste odehrál tři a půl sezony. Polsko by vám sedělo?
Bylo tam fajn, na štaci v Legii vzpomínám moc rád. Ve hře teď byly tři polské kluby, které měly zájem. Ale když přišel Kaiserslautern, nebylo o čem přemýšlet.
Než jste vloni přišel do Plzně, strávil jste téměř devět let v zahraničí. I proto pro vás byla česká liga až další variantou?
Když se český hráč po delší době vrátí zpátky, zjistí, že české prostředí je specifické. Ne každému sedne. Kluci, co tady hrají dlouho, jsou zvyklí. Je spousta případů, kdy to po návratu z ciziny neměli hráči růžové. Ale já byl po podzimu v Plzni spokojený, ke konci jsem pravidelně hrál. Docela se i dařilo, měl jsem dobrá čísla. Jenže pak přišlo rameno...
Zranil jste se hned v prvním kole na jaře. A promarodil ho prakticky celé.
Trochu se na moje zranění zapomnělo. Všichni říkali, že nehraju, že na mě nový trenér Guľa nesází. Přitom já podstoupil dvě operace ramene. Musím říct, že to bylo snad horší než moje problémy s koleny. Měl jsem v Plzni výbornou péči, ale tohle zranění prostě bývá hodně bolestivé.
Co přesně se vám stalo?
Odtrhl se mi vaz od klíční kosti. Do ramene mi navrtávali železo, implantovali mi pod něj destičku. Aby mi klíční kost nelítala nahoru. Strávil jsem dva měsíce pod prášky, jinak bych nemohl spát. Navrtané železo mi píchalo do ramene, bolela mě klíční kost. Strašná bolest.
Proto druhá operace.
Destička byla bohužel zapíchnutá do kosti, nešlo tedy jinak. Proto mě bolel krk, hlava, všechno. Trpěl jsem jako pes. Po druhém zákroku se mi trochu ulevilo, mám ale mám pořád tu samou deseticentimetrovou jizvu. Nebylo to vážně nic moc.
Mohl jste alespoň běhat nebo vás bolet paralyzovala?
Šel jsem na trénink, běhal jsem, ale nešlo to. Fyzioterapeuti mi říkali, že musím přes bolest, což jsem udělal. Ale cítil jsem, že není něco v pořádku. Prvotní odhady byly šest týdnů mimo hru. Ale já brzy věděl, že tak rychle se nevrátím. Po vyndání destičky nastalo zlepšení, jenže jsem zase začínal od nuly. Začal jsem trénovat, ale bylo jasný, že na hraní to není. Maximálně na pár minut, ale i tak jsem se cítil špatně. Teď se vše v dobré obrátilo.
