Exslávista Vácha o stavařských snech i o derby: Se slabou Spartou by nás titul tolik netěšil

Když si tipnu nějaký výsledek, často to dopadne úplně jinak. (usmívá se) Je zvláštní, že se ke mně hlásí čím dál víc lidí. Čas od konce kariéry se prodlužuje, ale pořád se najde někdo, kdo mi řekne: „Na vás jsem se chodil dívat jako kluk.“

Vždycky jsem byl patriot. Mám rád jihočeský klid a genius loci, je u nás krásně. Když jsme s dalšíma klukama z regionů přišli do Prahy, pro místní jsme byli burani, ale když pak někteří přestoupili do Budějovic, byli ohromení. Dobrá polovina z nich tady chtěla zůstat.

Není. Pokaždé je fajn vidět dva nejlepší týmy Česka proti sobě. Dřív bych na derby možná vyrazil osobně, ale bohužel ne vždycky mám čas na zápasy Slavie přijet. Ovšem třeba na osmifinále Evropské ligy s AC Milán bych se do Edenu podíval rád. Řekl jsem si o lístky, tak uvidíme.

Jsem rád, že ji koupil český majitel. I derby dostanou přes souboje tuzemských vlastníků ještě větší grády. Slávisté za posledních pár let nabrali dost zkušeností v Evropě a dokážou zvládat zápasy i pod tlakem, což je hodně cenné.

Kdyby Sparta byla špatná, titul by pak nás slávisty tolik netěšil. Pro celý český fotbal je dobře, že je to takhle vyrovnané. Připadá mi, že sparťané mají v poslední době trochu štěstí, ovšem i to se může vyčerpat.

Pravda, třikrát jsem remizoval a jednou prohrál. 1:1, 1:1, 0:1 a 1:1. Hned v prvním derby jsem cítil velkou křivdu: měla na mě být penalta, jenže rozhodčí to vytáhl ven ze šestnáctky. Mohlo být hezké dát v derby třeba vítězný gól, ale netrápím se tím: proti Spartě i Slavii jsem se párkrát trefil za Budějovice. A dneska mám radost i u televize. Dřív jsem nadával a mlátil vším, co bylo po ruce, ovšem teď už se celkem umím ovládat. (usmívá se)

První nabídku od trenéra Cipra jsem odmítl, protože jsem nechtěl riskovat, že bych na jaře přestal hrát. Cítil jsem, že bych v konkurenci Vágnera, Šmicera nebo Poborského seděl na lavičce. Přitom já byl tenkrát v širší nominaci na Euro a hrál jsem o krále ligových střelců. Navíc mi v Budějovicích končila smlouva, tak jsem se v Dynamu domluvil, že podepíšu novou, aby za mě klub měl peníze.

Třináctého dubna jsme hráli na Slavii a já si v souboji s obráncem Hunalem přetrhl zadní stehenní sval. Dal jsem se dohromady, v létě jsem přestoupil a v obou sezonách jsem se Slavií hrál o titul. Poprvé měla Sparta zázračné jaro bez porážky, podruhé byla od začátku lepší a první místo si nenechala vzít.

Dneska má pohár o něco větší prestiž než tenkrát, ale tuhle trofej jsme si hodně vychutnali. Kdybyste nás viděl druhý den v šest ráno… (usmívá se) Proti Dukle jsme se dost nadřeli, rozhodující gól jsem dal ve sté minutě. Měli jsme toho plné kecky, ale pak jsme si mohli zahrát krásné zápasy v Poháru vítězů pohárů, došli jsme do čtvrtfinále. Dodneška na to rádi vzpomínáme: nedávno jsme se potkali u nás na Hluboké a zahráli si hokej i s klukama z jiných klubů. Šmicer, Siegl, Poborský, Baroš, Ujfaluši… Přemlouvali jsme i Pavlíka Horvátha, jenže musel zůstat v Domažlicích.

Ve Slavii a Innsbrucku na to nebyl čas. Ani internet tenkrát nebyl rozšířený tolik jako dneska, kdy přes něj uděláte všechno. Stavařinu a fotbal šlo stíhat jen v Budějovicích. Už pár let po revoluci jsme začínali s domy na Hluboké pro tehdejší spoluhráče.

Uvažoval, dokonce jsem si udělal trenérskou profilicenci. U budějovického áčka jsem dělal asistenta panu Ciprovi a Frantovi Strakovi, pak jsem byl ještě u mládeže a béčka. Kloubil jsem fotbal s prací ve firmě a doběhlo mě to: musel jsem na totální endoprotézu kyčle. Pak už jsem netrénoval, ale doteď dělám funkcionáře u nás na Hluboké.

Sestra Eliška, která má ve firmě stejný podíl jako já, taťkovi napůl z legrace vyčítá, že v názvu není i dcera. Možná v tom hrálo roli taťkovo nadšení a rodinná tradice. Můj děda měl kdysi truhlářství Vácha a synové, takže taťka na to asi chtěl navázat.

Se svými bratranci by v tom mohl pokračovat. Mimochodem, Kája taky hrával fotbal a dodneška se drží hokeje. Do juniorů byl v budějovickém Motoru, teď na Hluboké hraje krajskou ligu.

Dobrá doba byla třeba před rokem. Odezněl stavební boom, který vyvrcholil loni, a momentálně jsme v lehkém útlumu. Po pandemii přišla válka a úrokové sazby vystřelily nahoru. I přes zimu jsme byli zvyklí dělat skoro nepřetržitě, ovšem teď jsme museli trochu přibrzdit. Lidi skoro přestali stavět, takže jsme odkázaní na veřejné zakázky a prosperující firmy. Ale třeba se to po snížení úrokových sazeb zase rozhoupe.

Jsou hodně pestré. Není to tak, že bych pořád jen seděl v kanceláři u počítače. Jezdím na stavby a chodím po jednáních, aby firma šlapala. Ve srovnání s fotbalovou kariérou je to velká změna.

To taky. Když mi v Innsbrucku přestalo fungovat topení, zavolal jsem manažerovi, který se o všechno postaral. Přijeli borci, dolili olej do kotle a bylo to v pohodě. Fotbal je skvěle placená zábava.

Když jedu kolem stavby, která se povedla, tak se tím chlubím. Ne, vážně: nakřivo jsme nepostavili nic. Líbí se mi stavby s přesahem, třeba klášter Naší Paní nad Vltavou u Sedlčan. Sídlí tam řád trapistek, které se chtěly z Itálie posunout do střední Evropy. Byla to akce za 200 milionů korun, což neděláme každý den.

Taky jsem se tam koupal, ale ještě před rekonstrukcí. Na budějovickém náměstí jsme renovovali jeden hotel, byly v tom zahrnuté náročné sochařské práce. Mám rád i sportovní stavby, jen na Hluboké jsme jich dělali několik.

Když v cizině přijíždíte do velkého města, už zdálky vidíte výrazné mrakodrapy. Dominantní výšková stavba by se mi líbila i v Budějovicích. Z moderní doby je nejvyšší bývalý hotel Gomel, který má 71 metrů, a pak už nic. Budějovice jsou placka, vysoký barák by se tam hezky vyjímal. Město tomu ale zatím není nakloněné: možná se architekti bojí, že by nebylo vidět na kilometrovou horu Kleť za městem.

To bych Slavii nepřál. Hodně napoví nedělní derby: pokud slávisté vyhrají, nebudou ještě první, ale dostanou Spartu pod větší tlak. Bude to fuška, trenér Priske na Letné udělal kus práce.

Ten samozřejmě taky, jeho vize Slavii hodně posunuly. Líbí se mi, že tým zvládá zápasy navzdory tomu, že se hodně protáčí sestava. Neumím si představit, že by se to takhle často měnilo za nás. Kdo nehrál třeba jen dva zápasy, už to pomalu sabotoval. Dneska nenastupují i třeba nejlepší hráči – a nikdo se tomu nediví.

Proč ne? Los si se Slavií pohrál, ale šance je vždycky. Kluci na podzim dokázali porazit AS Řím, což byla hezká paralela s titulovou sezonou v šestadevadesátém. Chtěl bych se mrknout do Milána na San Siro, ale se vstupenkami je to hodně nejisté.

Je to fajn relax, kromě lovu mě baví i všechny tradice kolem toho. Rád vyrážím do revírů v Brdech i dál. Kyrgyzstán, Chorvatsko, Maďarsko… Cestování mi zůstalo z fotbalu a nevadí mi. V březnu se chystám do Argentiny.

Stoprocentně. Ještě během prvních dvou dnů mi v jednom kuse zvoní telefon, ale když všichni postupně zjistí, že jsem na dovolené, nechají mě být.