Exkluzivně: Chytil o reprezentaci, anabázi na stoperu i vábení Slavie. Útočník naznačil, jak blízko má do Edenu

Šest branek v lize, tři v poháru a ten slavný hattrick v národním týmu. Byl tohle váš nejlepší půlrok v kariéře?

Určitě bych řekl, že ano. Povedly se mi zápasy v klubu, reprezentace už byla spíše taková třešnička na dortu, podzim by byl skvělý i bez ní. V lize jsme navíc skončili čtvrtí a z osobního hlediska jsem byl také úspěšný.

Čím je způsobený takový výkonnostní vzestup? Změnil jste nějak přípravu?

Už od hostování v Pardubicích dělám neustále stejné věci, které mi fungovaly tam. Nejdůležitější je nastavit se správně v hlavě a makat na sto procent během tréninku, přidávat si. Vše, co jsem se v Pardubicích naučil, jsem si přenesl zpátky do Olomouce a moc mi to pomáhá.

Jak vnímáte to, že jste se díky tomu stal opravdu horkým zbožím na přestupovém trhu?

I když se to poslouchá hezky, snažím se noviny a podobná média příliš neřešit. Je sice pěkné, pokud se o vás píše kladně, ale v opačném případě se čtením kritických článků dostanete pod zbytečný tlak. Úplně se tomu ale samozřejmě vyhnout nejde, kamarádi mi pořád posílají všelijaké spekulace, které se na internetu objeví.

Slavia o vás jeví eminentní zájem a váš agent řekl, že je čas se posunout dál. Jak se k případnému přestupu stavíte vy? 

Samozřejmě se chci v kariéře posouvat co nejvýše, stejně jako všichni ostatní, tohle ale není úplně moje starost, záleží spíše na domluvě klubů. Pokud to vyjde už teď, budu rád, ale kdyby ne, máme tady v Olomouci rozdělanou práci, kterou bychom rádi dotáhli do konce. Skončit do čtvrtého místa by bylo skvělé.

Lákala by vás v Edenu například spolupráce s Jindřichem Trpišovským, nebo spíše celkové ambice klubu?

Výborné trenéry máme ale i v Sigmě, což se podle mého názoru ukazuje i na našem herním projevu. Slavia se dá považovat, podobně jako další týmy z české TOP 3, za evropský klub, takže angažmá v jednom z nich je snem každého hráče. Jak jsem ale už zmínil, momentálně případný přestup záleží pouze na domluvě Olomouce se zájemci.

Jak byste se v případě přesunu jinam díval na zvýšení konkurence v boji o sestavu?

Konkurenci beru jako dobrou věc, každého hráče výkonnostně posouvá. Nebylo by to pro mě ale nic nového, několik fotbalistů na mojí pozici působí i v Olomouci, což je podle mého názoru pozitivní.

Premiéru v reprezentaci jste okořenil hattrickem, představoval jste si vůbec, že by to mohlo dopadnout takhle?

Ani náhodou. Doufal jsem například, že nastoupím a dám gól, to by bylo úplně skvělé. Hattrick? Ten mě nenapadl ani ve snu.

Byl ten zážitek umocněn i tím, že se utkání s Faerskými Ostrovy hrálo v Olomouci, a mohla vás tak naživo sledovat rodina i přátelé?

To na tom bylo vůbec nejlepší. Skoro všichni lidé, se kterými se vídám, mohli být přímo na stadionu, nemuseli nikam dojíždět. Co vím, tak si zápas všichni užili, ale já asi ještě o trošku více. (smích)

Čekal jste vůbec pozvánku do národního týmu, nebo to bylo spíše překvapení?

Překvapením bylo, že ostatní kluby neuvolnily hráče, kteří měli v nominaci být původně. Poté už všechno šlo hrozně rychle, manažer mi volal, že bych mohl se v reprezentaci objevit. Nechci ale říci, že jsem pozvánku očekával, pořád jsem za ni opravdu vděčný.

Dokonce jste při své premiéře nastoupil s číslem deset na zádech, šlo o nějaký váš záměr?

Vůbec ne, v životě bych si desítku v národním týmu nevzal, to číslo je ve fotbale úplně nejvíc. Měl jsem ji víceméně náhodou, ani jsem o tom nevěděl. Pojí se k tomu takový zajímavý příběh, asi dvě a půl hodiny před výkopem ke mně přišel jeden z členů realizačního týmu a zeptal se, jestli vím, co mám za číslo. Na to jsem mu řekl, že ne, on se začal smát a odpověděl, že právě desítku. Opáčil jsem, že nevím, jestli to zvládnu, nakonec ale vše vyšlo parádně.

Myslíte, že s vámi po tak povedené premiéře bude trenér Šilhavý počítat i pro nadcházející kvalifikační utkání na evropský šampionát?

Neberu to úplně tak, že jsem si řekl o místo v reprezentaci. Hlavně záleží na tom, jaké budu podávat výkony na klubové úrovni, ty musí být dlouhodobě nadprůměrné, pak teprve může přijít další nominace. Zahrát si na Euru by sice bylo krásné, ale tak daleko nehledím, dávám si raději krátkodobější cíle.

V dorostu jste prodělal dvě operace kolene, přemýšlel jste v té době o tom, že byste se do národního týmu někdy dostal?

Vůbec jsem to neměl v hlavě, myslel jsem, že se to už povést nemůže. Po těch zraněních jsem byl hlavně rád, že ještě můžu hrát fotbal, v jednu dobu nebylo jisté ani to. Musel jsem se soustředit i na školu, to do mě nejvíc vštěpoval táta.

Jak je náročné se zotavovat z vážných zranění v tak mladém věku?

Po první operaci jsem se vrátil dost rychle, možná jsem to trochu uspěchal a přetrhal si vazy v koleni znovu. Po té druhé už to bylo hodně složité psychicky, spoluhráči hráli a já se pořád jen díval. V dorosteneckém věku to bylo ještě složitější v tom, že ostatní se neustále rozvíjeli a já jsem rok a půl prakticky nehrál fotbal. Dostat se zpět na jejich úroveň tak nebylo vůbec jednoduché.

Po uzdravení jste dokonce chvíli hrál stopera, jak jste se vůbec na takové pozici ocitl?

Po přesunu do juniorky bylo složité získat místo v sestavě, trenér mě tak dal do obrany na několik zápasů, že na to prý mám výšku. Ty jsem odehrál hodně solidně, chvíli poté jsem se začal připravovat s A-týmem jakožto ofenzivní záložník, což je pozice, na které jsem nastupoval i předtím. Dalo by se tedy říci, že mi ten krátký pobyt na stoperu vlastně pomohl.

Jak tedy došlo k tomu, že se z vás stal hrotový útočník?

Většinu kariéry jsem hrál ve středu pole, v době, kdy jsem trénoval s A-týmem a chodil hrát za juniorku, mě ale na hrotu zkusil trenér Chromý. Dal jsem pár gólů a tak nějak už v útoku zůstal.

Vadilo by vám, kdybyste se v budoucnu opět přesunul o něco níže, a hrál třeba právě pod hrotem?

Určitě bych si nestěžoval, například v Pardubicích jsem hrál chvíli i z křídla. Myslím si ale, že klasická „devítka" mi sedí nejlépe.

Jak hodnotíte právě hostování v Pardubicích na podzim 2021? Vidíte to jako ideální cestu pro mladé hráče?

Nejprve mě mrzelo, že se v Sigmě nevejdu ani na lavičku a musím sbírat zkušenosti jinde, nakonec se to ale ukázalo jako nejlepší řešení pro obě strany. Pro hráče, kteří jsou v jednom klubu dlouho, jako jsem byl já v Olomouci, se pak vyplatí i nabourat stereotyp a změnit prostředí. To mě ohromně posunulo z lidského hlediska, takže mohu hostovačky rozhodně doporučit.

V Pardubicích na vás stále vzpomínají, ač jste tam působil jen půl sezóny, tak jste byl v posledním ligovém ročníku jejich nejlepším střelcem. Jaký ve vás tohle angažmá zanechalo dojem?

Celé město i klub mi přirostly k srdci, i když jsem tam byl jen čtyři měsíce a ani ne celý půlrok, odcházelo se mi těžko. Mají konečně pěkný nový stadion, budu jim vždycky fandit a přeji si, aby letos ligu zachránili.

Z vašeho ročníku 1999 působí v A-týmu Olomouce hned několik hráčů. Jedná se spíše o dílo štěstěny, nebo to ukazuje skvělou práci s mládeží?

Řekl bych, že obojí. To druhé jsem si vyzkoušel na vlastní kůži, prošel jsem v Sigmě několik mládežnických kategorií, s některými spoluhráči se znám již přes deset let. Samozřejmě v tom ale hraje roli i náhoda, protože se v jednom mužstvu sešlo hned několik opravdu talentovaných fotbalistů. Bavil jsem se i s bývalými protihráči, a prý bylo opravdu nechutné proti nám hrát.

Ke komu z vašich dlouhodobých spoluhráčů, kteří nyní nastupují v A-týmu, máte nyní nejblíže?

Určitě k Jirkovi Slámovi, s ním se bavím prakticky na denní bázi, chodíme spolu na obědy nebo na kávu po tréninku. Navíc se mnou byl i v Pardubicích, kde mi neskutečně pomohl. Když jsem tam přijel, měl jsem s sebou sbalené prakticky jen kopačky a spodní prádlo. (smích) Ukázal mi úplně všechno, já ani nevěděl, kde se nachází tréninkové hřiště nebo kde se ubytovat.

Pokud byste se nastartoval k zářné kariéře a Olomouc v blízké době opustil, plánujete se do ní někdy vrátit?

Sigmu mám v srdci, všem v klubu jsem neskutečně vděčný za to, že za mnou stáli i po zmiňovaných operacích kolene. Mohli mě kvůli tomu odepsat, místo toho mě podrželi a pokud bych odešel, tak bych si tu rozhodně ještě někdy rád zahrál. Olomouc mám opravdu rád jako klub i město, sice teď bydlím v Prostějově, ale umím si klidně představit, že bych tu v budoucnu žil.