Článek
V Ďolíčku se Kliment prosadil z pokutového kopu. Pro který si sám došel poté, co rozjel akci vyhraným soubojem. Penaltu sice proměnil s notnou dávkou štěstí, neboť jeho přízemní ránu doprostřed padající brankář Klokanů Michal Reichl tečoval nohou. Čísla ale nelžou. Šestnáct zápasů, čtrnáct branek. To je souhrnná vizitka kanonýra, který přitom v současném ročníku prodělal vážné poranění kotníku. Od comebacku se v pětici duelů trefil čtyřikrát.
Asi tedy počítáte s tím, že se Kliment v takové formě rovnou po zranění vrátí i do reprezentace.
V Česku si musíme vážit každého gólového střelce, což Klimič bezpochyby je. Sice o tom nerozhoduji, ale jeho nominaci by nemělo bránit nic. Jsme moc rádi, že na podzimní fazonu navázal bez jakékoliv pauzy, během které by nedával góly. Ukazuje, jak mu to tady sedí. Ani k penaltě nebylo jednoduché si stoupnout, když jsme ji minule nedali (Filip Zorvan při prohře 1:2 se Spartou, pozn. red.). Dává důležité góly, které znamenají body.
Po zisku tří bodů máte čtyřbodový náskok na sedmou Mladou Boleslav. Je top šestka cíl?
Cíl to určitě není. Ale tím, jak jsme rozjeli sezonu, nemůžeme být alibisté. Před jejím začátkem jsme nic takového neprohlašovali, ale teď ty ambice máme. Pro udržení v šestce uděláme maximum. Ačkoliv musím uznat, že daleko podstatnější pro nás je, že jsme sakra daleko od skupiny o záchranu.
Přitom máte v kádru dost talentovaných borců, kteří toho před současným ročníkem v první lize moc neodkopali.
Náš tým prochází transformací. Zabudováváme mladé hráče, někteří z nich zažili poprvé v kariéře atmosféru Ďolíčku. Zvládli to skvěle. Varovali jsme je, co je tu čeká. Domácí fanoušci vás dostanou pod tlak, kluci si to potřebují prožít.
Premiéra v Ďolíčku to byla i pro vás v roli trenéra. Jak jste si ji užil?
Pro mě je takový každý stadion, jsem v lize nováček. (úsměv) Prostředí tu vnímám, vnímal jsem ho i jako hráč. Je elektrizující, skvělé. Zejména pro domácí. Proto si vážím toho, jak jsme to zvládli. Emoce mám rád. Baví mě, když na vás tribuna mluví, snaží se vás vyhecovat, provokovat. V porovnání s atletickými ovály a tartanem je to moc fajn.
Byl povedený první poločas klíčem k vítězství?
Ano, do utkání jsme vstoupili skvěle. Dělali jsme soupeři problémy kombinací. Z tlaku pramenila standardka, kde gólman (Michal Reichl) fauloval na hraně červené a penalta. Další oranžový zákrok. Ale rozhodčí to posoudil tak, jak to posoudil, nemá cenu se v tom babrat. Zaslouženě jsme vedli, s první půlí jsme byli maximálně spokojení.
Co se stalo po pauze? Otěže zápasu zdánlivě přebrali domácí.
Potvrdilo se to, co jsme očekávali. Bohemka hrála nátlakový fotbal s hodně osobními souboji. Agresivně, ale férově. Bez zákeřností. Zápas jsme museli uskákat a usoubojovat do vítězství. Až do konce jsme drželi hubené vedení. Škoda šance Mikulenky, který mohl zvýšit na 2:0 a dodat nám klid. Ale povedlo se odvézt tři body z místa, odkud se nevozí jednoduše.
Na levém beku nastoupil přes nohu odchovanec Filip Slavíček, který toho v lize moc odkopáno nemá. Ale zvládl to skvěle, že?
Zvládl. Stejně jako v týdnu v poháru (výhra 2:1 proti třetiligové Kroměříži). To hrál zprava, teď na to navázal zleva. Volba byla logická. Jirka Sláma stál kvůli čtyřem žlutým kartám, Honza Král není po zranění připravený na plnou minutáž. Slavíček už v dorostu hrával nalevo přes nohu. Věřili jsme, že ho to nebude limitovat. V prvním poločase byl výborný, aktivní. Výborně se doplňoval s Jáchymem Šípem. Na konci na něj dolehlo, že déle nehrál. Ozvaly se křeče a musel střídat.
